Duna

"Adaptování literárního díla do filmu je jako demolice," řekl Ian McEwan v souvislosti se zpracováváním vlastního románu Pokání do podoby filmového scénáře. Jasně, za cenu osobitého pojetí to ještě není nic špatného, ba naopak. Ale nemilosrdný 137 min trvající sestřih všemocného studia a přidané dovysvětlující voice-overy, které se často pohybují na úrovni Teletubbies - to už není demolice, to je (s ohledem na geniální Herbertovu plnoštíhlou knihu) přímo pangalaktické ZLO. V jistém ohledu tedy Duna dopadla podobně jako Skvělí Ambersonové mága Orsona Wellese, s tím rozdílem, že u Ambersonů se producentská diktatura pojistila ještě nenávratným zničením veškerého vystříhaného materiálu. Resumé je proto takové jaké je: Vizuálně téměř dokonalé, vlastně i epické, nečekaně deprimující a temné, víceméně hvězdně obsazené, přeci jen i hudebně zajímavé, ale zároveň neskonale naivní, nezvládnuté a pouštními supy obrané na samotnou kostní dřeň. Nejslabší a rozpačitý úsměv vyvolávající Lynch. Neprávem? 2,5* (26.11.2008)

Jedinečný snímek, který jsem poprvé viděl už někdy v polovině 90. let, jako mladý švarný junák a který mi pak dlouho unikal. Ovšem po letech mě o to víc oslovil, i když přiznávám, že velkou měrou z nostalgie. Když však David Lynch vstoupí na půdu sci-fi, nemůže to dopadnout zle. Po Sloním muži asi jediná Lynchovka, která se dá nějakým normálním způsobem uchopit a při které si divák nepřipadá, jako totální idiot. Krásný film, na který však musí být lynchovská nálada. (20.02.2017)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Předloha je košatá, snímek na svou dobu ujetý a evidentně se úplně nepodobá tomu, co chtěl Lynch natočit. Výsledek je hlavně plný postav, dekorací a ubíjejících informací o boji galaktických rodů. Podílel se na něm italský mistr Carlo Rambaldi, který předložil množství bizarních tvorů nejrůznějších podob a velikostí. Další kus, který nejednoho diváka zLYNCHoval svou nepřístupností. Stodevadesátiminutovou verzi bych opravdu nedal. Vážně to dost zestárlo. (09.04.2021)

Když jsem četl Velkou rybu od Davida Lynche popisoval Dunu za svůj nejhorší počin ve filmové kariéře. A musím souhlasit. Ale ostatní (nejen) vrcholná díla jsou vize, temné stránky duše, hypnóza, snění, sny, bádání, vnímání, zápletky, labyrint - formálně tajemné, mrazivé atmosféry pohlcující do divákova nitra - zkuste Mulholland Drive, Lost Highway, Blue Velvet a vnímejte, co jste ještě nezažili. (31.07.2016)

Davida Lynche mám mezi oblíbenými režiséry, sci-fi miluju, ale tohle je pakárna. Knihu jsem nečetl, v první hodině filmu jsem nedokázal pochytit, kdo je kdo, kdo co dělá, o co vůbec jde ... a dál už jsem se to chápat ani nesnažil. Jeden z naprostého minima filmů, u nichž jsem si v závěru musel pomoci rychloposuvem. Hvězdičku za pěkné písečné červy. U Lost Highway, Mazací hlavy a dalších Lynchových děl je jejich těžká uchopitelnost předností, ale zde se měl jasně vyprávět příběh. Fail jak hrom. (25.08.2011)