Duna

Paradoxní. Točí to Lynch, podle geniálního psychedelického sci-fi, a přitom je to tak obyčejný film. Příliš málo Lynchovské, příliš málo Herbertovské, zato se sluníčkovým a upršeným happy endem, po kterém mi jako milovníkovi předlohy bylo vskutku blivno. Stejně jako z mnoha jiných hloupých odklonů od knihy, zkracování či přeskakování mnoha důležitých, a potenciálně velmi působivých scén, zato pak s přidáním mnoha jiných, zcela zbytečných a značně nesmyslných. Kyle ovšem, a i všichni ostatní herci, jsou zde luxusní. Možná jsem ale jen zahořklý, hlavně za to že svou vizi nemohl natočit původně na filmu pracující Jodorowsky, který by z toho udělal nejspíš nejlepší, nejepičtější, nejšílenější, a nejdražší film všech dob, jak ukazuje jeho filmu věnovaný dokument Jodorowsky's Dune - https://www.csfd.cz/film/312948-jodorowsky-s-dune/komentare/ (07.01.2019)

Kdo má koření, ten vládne světu. Já mám doma plný sáček drceného kmínu a ještě špetku oregána, takže to asi budu já. Já vím, že je to nesmysl, ale na svou obhajobu uvádím, že Lynch si začal a já mu to jenom vracím. Spolehlivě jsem se totiž v úvodu ztratil již mezi nekonečným počtem jmen, ras a planet, takže mi chvíli trvalo zjistit, kdo je dobrý, kdo zlý a kdo je Harkonnen. Když jsem to konečně pobral, tak jsem zase musel spontánně vybuchovat smíchy při každém zveřejněném myšlenkovém pochodu, protože takhle pitomě to neumí naservírovat snad ani parodie. Na závěr se přidám k těm, kteří označují knihu za mnohem lepší než film. Knihu jsem sice nečetl, ale horší být rozhodně nemůže. (05.05.2014)

Rozsáhlý svět se v Lynchových rukou mění na depresivní a zjednodušenou pseudoságu. Už po pár minutách na mě sype osudová rozhodnutí o budoucnosti mnoha lidí, nechá do té doby naprosto neznámé hlavní postavy pronášet hrdinská moudra a přehnanými bizarnostmi podtrhává nohy atmosféře. Jinými slovy svého diváka lynchuje přesně podle nejjasnějších předpokladů, ale ve sci-fi žánru je to o poznání méně funkční než u mysteriózních thrillerů či dramat. A tu odosobněnou a pochybnou vznešenost zachraňuje přesně padnoucí ideální hrdina Kyle MacLachlan a hlavně samotná Duna. Vizuálně hypnotický Arrakis se svými obřími fantomy dokáže zcela pohltit a aspoň na chvíli dovést všechny k pocitům, že to, co se na plátně odehrává, má skutečně smysl. 50% (02.12.2007)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Předloha je košatá, snímek na svou dobu ujetý a evidentně se úplně nepodobá tomu, co chtěl Lynch natočit. Výsledek je hlavně plný postav, dekorací a ubíjejících informací o boji galaktických rodů. Podílel se na něm italský mistr Carlo Rambaldi, který předložil množství bizarních tvorů nejrůznějších podob a velikostí. Další kus, který nejednoho diváka zLYNCHoval svou nepřístupností. Stodevadesátiminutovou verzi bych opravdu nedal. Vážně to dost zestárlo. (09.04.2021)

Najviac ma prekvapuje, že Duna neukončila Lynchovu kariéru, lebo toto je učebnicový (nechcene vtipný) trash ako od Rogera Cormana, ktorý zlyháva v úplne všetkých rozmeroch od scenáru, cez réžiu, hercov až po nevkusné kostýmy a kulisy. Chápem, že v roku 1984 muselo byť náročné adaptovať Dunu, ale urobiť z toho dobrý film sa dalo aj vtedy a aj v rámci jedného celovečerného filmu. Len na to bolo treba talent a poctivé remeslo bez skratiek, ktoré si Lynch môže dovoliť vo svojich surreálnych filmoch bez klasického naratívu. (21.03.2024)