Eraserhead
Eraserhead
Mazacia hlava
Eraserhead
Eraserhead
Eraserhead
Režie:
David LynchScénář:
David LynchHudba:
David LynchHrají:
Jack Nance, Charlotte Stewart, Allen Joseph, Jeanne Bates, Judith Roberts, Laurel Near, Jack Fisk, Darwin Joston, Jennifer Lynch, Gill Dennis, Hal Landon Jr. (více)Obsahy(2)
Děj filmového debutu režiséra Davida Lynche nás zavádí na periférii nejmenované průmyslové čtvrti. Podivínský samotář Henry Spencer se právě dovídá, že jeho přítelkyně Mary je těhotná. Místo roztomilého novorozence ale na svět přichází jakési monstrum. Mary se s touto situací není schopna vyrovnat a Henryho i s potomkem opouští. Nekonečné halucinace dovedou Henryho nakonec až k zoufalému činu... (Magic Box)
(více)Recenze (710)
Lynche nechapu, ale tohle teda nechapu uz vubec. Nevim jestli je dobre, ze se mi chtelo v kine zvracet, ze jsem neustale sledoval hodinky, ze jsem nevedel na co jsou mi tuzky v hlave. Priznavam se dobrovolne - nechapu... ()
Já vážně nevím, co smysluplného k tomuhle dodat. Ohánět se horou superlativů či negativů prostě nemá význam, protože na téhle planetě nemůže existovat člověk, který by Eraserhead pochopil a dokázal říct, co tím chtěl autor povědět a tudíž nemůže existovat někdo, s kým by se na toto téma vedla polemika.. Nevím, jestli mám dát * nebo *****, nevím jestli se mi to líbilo nebo ne...nevím už zkrátka vůbec nic. Uf, tohle sousto už si nedám :) ()
NFR 2004 ()
Půlnoční můra o strachu z toho, že se ráno probudíme. ()
Tento film Davida Lynche mi málem vymazal moji osobnost. Už po 15 minutách sledování se ve mně začalo z té pakárny probouzet moje dosud skryté schizofrenní dvojče a na konci filmu jsem ležel v křesle s poslintaným límcem u košile a vyhaslýma očima. Dokonalý výplach mozku, říkám si dnes. Jiní musí fetovat, mi na to stačil tenhle film. A zajímá vás jak jsem zase přišel k sobě ? Moje tehdejší žena mi ten film pustila pozpátku. Řeknu vám, takhle naopak mi to přišlo nějak smysluplnější. ()
║Rozpočet $100,000║Tržby USA $7,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Lynchova další (resp. v pořadí první ) uchýlárna. Depresivní až je to nepříjemné. Hnusné až se někomu z toho udělá nevolno. Zvuky industrializovaného města ještě více přidávají na pocitu deprese, odcizení, nepotřebnosti a ovlivnění lidí technikou. V tomto filmu nejde podle mě o pointu, příběh a podobné zvyklosti, ale o čistý pocit z jeho sledování. Při pohledu na zpívající "děvče" a znějící hudbu :"In heaven, everything is fine...." mi opravdu není moc happy. Celý ten film je ujetý a neříkám, že jsem ho pochopil. Pouze jsem z jeho sledování měl pocit něčeho co je skryto v nás, ale nedáváme tomu šanci vylézt. Nehodnotím ten film čistě podle sledování (má přítelkyně vydělá posledních 5 minut a nechápe do teď jak sem se na to mohl dívat :)), ale jen celkový pocit, myšlenky a uhranutí ze sledování tohoto snímku. ()
Filmy od Lynche muzu, ale toto nemuzu nazvat jinak nez naprosta bezsmyslna uchylarna. ()
U spousty filmů Davida Lynche nemám vlastně ponětí o čem jsou. Přesto jeho šílené hlavolamy zbožňuju! Ale " Mazací hlavu" ... tu jsem "jenom" nepochopila. ()
Atmosféru to má. Hlavní hrdina s ikonickým účesem čumí jak puk, tak dokonale, jak to jen jde. Příšerka je správně hnusná. A to je tak všechno. Je úplně jedno o co tam jde a jestli na to koukáte naráz, nebo po libovolných úsecích. Dění je totiž totální random a i když mě to chvílemi bavilo, tak jsem ve zbytku málem usnul. ()
Tento film je jako Rubikova kostka; začnete, kde se vám zachce, začnete v kterémkoliv místě, začnete u muže, který si nevzal ráno antidepresiva, nebo u dítěte, co vypadá jak protáhlý šlem s paznehty, a vynoříte se se stejným pocitem, že Mazací hlava je ze své podstaty nesymetrická a že abychom čemukoliv porozuměli, musíme si ze sklepa donést vlastní interpretační nářadí. ()
::::::::::::::::::::::::::: Geniální dílo ! Jeden z nejlepších filmů od Lynche i vůbec ! ::::::::::::::::::::::::::: ()
Nepochopil jsem a těžko budu Lynchovi odpouštět pár výjevů, které mě chtě nechtě znechutily. Ono ale vážně není snadné přistoupit na obrazy z nočních můr, když mě zpěvačka v bílém každou svou scénou psychicky deptá. Přesto jsem neměl problém dojet film do konce, protože jsem pořád věřil, že ho pochopím. Nevadí. Tím, jak je celá Hlava zničující a nepříjemná, je zároveň nemožné zabránit tomu, aby zalezla pod kůži. Přesto ji můžu doporučit jenom divákům se zálibou ve výzvách, experimentech a skocích do neznáma. ()
Film jsem si pustil s tim, ze jsem cekal nejvetsi uchylarnu vsech dob a naprostej vyplach mozku, jak tu hodne lidi pise, ale to se nejak nedostavilo. Film je divnej a spoustu veci jsem nepochopil, to je fakt, ale celkove nemuzu rict, ze by me film nak odrovnal. Navic tu neni ta perfektni psycho atmosfera jako u ostatnich Lynchovo filmu, takze tohle krapet nudi. Ale samozrejme se tu najdou hodne pusobivy, nechutny a strasidelny sceny podporeny skvele zvladnutejma trikama, takze to na par mistech zapusobit dovede. Jinak ve filmu se toho moc nenamluvi a odehrava se na minimalnim prostoru s minimem hercu, coz prispiva k celkove divny atmosfere, ale tentokrat me to proste tak nevtahlo, takze jen 3* ()
Eraserhead je hlubokou sondou do nejtemnějších propastí lidské mysli, kde realistický pohled nevidí přes veškerou černotu nic. inspirace v nejděsivějších nočních můrách předvídá jedinečnou atmosféru, která je rozvíjena brilantním zpracováním technické stránky filmu. výprava uvádí diváka do prostředí klaustrofobického, industriálního, technokratického a znepokojivého pro svou všednost a zdánlivou obyčejnost. i přesto, něco v něm je "špatně". kamera zůstává povětšinou statická a umírněný střih zapříčiňuje neobvykle dlouhé, vtíravé záběry. náměsíčné projevy herců a všudypřítomná čerň šerosvitu přidávají na dojmu mlžné clony mezi divákem a obrazem. jak i v pozdějších filmech David Lynch dokáže, je mistrem v práci se světlem a stínem, což v černobílém filmu vyniká dvojnásob. otevírají se nové možnosti v komponování záběrů. takřka taktilní rozměr získávají povrchy podivných textur, vynikající v nejnezvyklejším, chvílemi pohasínajícím nasvětlení. probouzejí v mysli vzpomínky na doteky podobných povrchů, a tak může mít divák pocity, jako kdyby při sledování filmu opravdu zanořoval prsty do bahnitých hmot, nebo snad číchsi hnisavých ran? ještě více se může pod kůži vrývat zvuk - jeden z nejvýraznějších výrazových prostředků Mazací hlavy. Máloco tolik přispívá hutné atmosféře - všudypřítomné ruchy, skřeky, to táhlé hučení, které podkresluje celý film ale podvědomě pustoší stabilitu divákovy mysli. a co ty pazvuky, které jen málokdy patří viditelnému zdroji a ještě méně často se daří jejich příčiny domýšlet? raději si nepředstavovat, co všechno se může ukrývat v temných zákoutích mizanscény, kam světla nedosáhnou, nebo v prostoru vynechaném mezi střihy. ale ten možná není nic víc než bezrozměrnou tmou, chaosem a peklem, které časem pohltí všechno a každého a v posledku do této tmy odvanou ostatky každého z nás jako pouhé žmolky titulních gumovátek. celý film pak jistě není méně než audiovizuálním zpředmětněním onoho děsu z nicoty, do které se všichni nezadržitelně noříme jako do černého bahna. od toho ani ulpívání na lepkavých potomcích nepomáhá. dostavuje se pocit stejně svíravý, jako při bezprostředním ohrožení života, pouze temný a neviděný. zůstává pod povrchem, tlumený, ale neustálý. a jedině nevědomí se odváží zhmotnit všechny ty hrůzy, "bezpečně" ukryté za radiátorem vědomí. Lynch rozpoznal ve filmovém médiu schopnosti oprostit se od zákonitostí tak zvaného reálného prostoru a času a nalezl tak úzkou souvislost s nekonečným počtem dimenzí, kterými disponuje snění. jediným limitem jsou pak samy obsahy mysli ukládané a zpracovávané při vnímání. mimo jiné typicky lidský poznatek: vědomí vlastní konečnosti. ()
Aniž bych ho viděl, Eraserhead na mě vždy působil jako něco kultovního. Čekal jsem něco odlišného, ne až tak záměrně divný, těžko vstřebatelný film zapáchající experimentem. Pan květák se zklíčeně kymácí z jedné pochybné reality do druhé, aby se skoro navečeřel u rodičů své bývalé/současné dívky, ale ještě než stihne rozkrojit cukající se vytékající kuře, matka a s ní dcera zkolabují a následně se dozví, že bude tátou. Dítětem je ale jakýsi hnijící zárodek, který navíc do už tak vypjaté situace ještě ke všemu nezavře hubu. S tím, že celý 'příběh' doprovází slizské spermie a jedno vajíčko podobné meteoru, či co, pěvkyně se dvěma velkými vředy namísto tváří, vypsychované topení, fičení větru, obrázek s atomovým hřibem, svůdná sousedka a další bizardnosti podobého ražení. Plus jeden šílenec co někde ve vesmíru tahá za nitky. A výrobna tužek s gumou z mozku. Jo, už z tohohle popisu vám to musí být jasné, David Lynch se nechal unést. ()
Pro mě hodně těžký body horror o obtížnosti čelit vlastní existenci a realitě. Nedivím se, že Lynch nemá potřebuje ERASERHEAD nijak objasňovat - kdo překoná náročný visuál a vžije se do příběhu, si ho pak může interpretovat jak je libo. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
David Lynch je možná magor. David Lynch je možná génius. Kdybych chtěl parafrázovat Karla Čapka, řekl bych, že David Lynch je továrna na absurdno. David Lynch je člověk, který si libuje v nejrůznějších bizarnostech a nesmyslných situacích a příbězích. Mazací hlava je přesně taková. Trochu bizarní, trochu nesmyslný a trochu švankmajerovský film, kterým se David Lynch proslavil. Je to sice bejkárna, ale „něco na tom je“. David Lynch má to štěstí, že prvním filmem, která jsem od něj viděl, byl božský Mulholland Drive, protože kdybych viděl jako první Mazací hlavu, asi bych si k němu hledal dalekou cestu. David Lynch je nezaškatulkovatelný. David Lynch je David Lynch. A mám ho rád. Sám nevím proč. Ale Mazací hlava mne tedy příliš neuchvátila. ()
Film Mazací hlava je první Lynchův dlouhometrážní hraný film, který vytvořil ještě za svých studentských let. První práce na filmu započaly v roce 1972 a teprve v roce 1977 měl premiéru. I přesto, že původní verze filmu měla stominutovou stopáž, Lynch se později rozhodl film zkrátit na 89 minut. Tento fakt objasňuje i to, proč jsou v titulcích filmu uvedeny postavy a herci, kteří v současné verzi nevystupují. Lynch ještě v průběhu natáčení zasáhl výrazně do scénáře a to díky setkání s transcendentální meditací – osud Henryho se mu zdál příliš bezvýchodný, a tak pro něj vytvořil snovou postavu „ženy za radiátorem“, která vnáší bezpečí a světlo do Henryho bezútěšného života – je jeho jakýmsi únikem a útěchou. Mnozí také spekulují o tom, do jaké míry je film otiskem tehdejších prožitků a pocitů Davida Lynche. Některé scény totiž očividně obsahují autobiografické prvky - Lynchovi se v té době narodila dcera, která měla znetvořené nohy a hned po narození jí proto byly dány obě nohy do sádry. Známý je i fakt, že se Lynch děsil odpovědnosti, kterou by měl nést jako živitel rodiny. Celkem se tedy nabízí otázka, zda není celý film jakousi očistou od toho, co Lynch v té době prožíval. Ve snímku je kladen důraz především na obrazové scény a jejich sílu – dialogy a akce jednotlivých postav ustupují do pozadí. Nad celým snímkem se vznáší jakási dusivá, ponurá a beznadějná atmosféra, kterou o to víc umocňuje i samotné černobílé provedení celého filmu a specificky nasvícené scény, které posilují dojem ponurosti. Z některých scén je navíc patrný pokřivený vztah k sexualitě. Celý film je prostoupen podivnými zvuky (sykot, vrčení, hukot, bzučení, vřeštění dítěte), které působí velice intenzivně, znepokojivě až naléhavě. Film obsahuje řadu mnohoznačných scén a je proložen dvěma snovými obrazy, které se však jako snové zdát nemusejí vzhledem k celkové surrealisticky laděnému pojetí celého snímku. V prvním snu se objevuje „žena za radiátorem“ - blondýnka á la Marilyn Monroe, která však výrazně nemotorně tančí a rozpačitě se usmívá. Stojí na pódiu se šachovnicovým vzorem a začne svým neumělým hlasem Henrymu zpívat jakousi konejšivou ukolébavku: „In heaven everything is fajn. You´ve got your good things and I´ve got mine.“ (V nebi je všechno tak krásné, ty máš své radosti a já své). Když se kamera přiblíží, divák zjistí, že má na tvářích dva obrovské výrůstky, které dodávají celé postavě komický charakter. Ve druhé snové sekvenci jsou z Henryho hlavy vyrobeny gumové mazací hlavy k tužkám v továrně na jejich výrobu. Hlavními postavami snímku jsou Mary (X) a Henry Spencer, který svým vzezřením působí neohrabaně, naivně a groteskně, zároveň ale i zasněně. Hvězdou filmu se však bezpochyby stalo dítě, které Henry a Mary zplodili. Právě tato postava vtiskla celému snímku ještě větší syrovost. Nejde snad ani tak o to, že by chtěl Lynch diváka šokovat, ale spíš se snaží hledat krásu v ošklivosti stejně tak, jako třeba Baudelaire ve své skandální básni „Zdechlina“. Dítě má neforemné tělo, které je obmotáno gázovými obvazy. Jedinou částí těla, která zůstala nezahalena, je hlava, která nese spíše zoomorfní prvky. Vizáž dítěte může v člověku evokovat různé asociace a pocity – od počátečního znusení až po soucit. Dítě leží po většinu času na prádelníku, pohybuje očima, šklebí rty, kašle a kňourá. Dodnes však zůstává tajemstvím, z čeho bylo dítě sestrojeno a jakým způsobem se pohybovalo. Henry je jednoho dne pozván na večeři k rodičům své přítelkyně Mary, kterou již delší dobu neviděl. Večeře u rodičů má grotekní ráz a je jedním z míst filmu, kde je veden největší počet dialogů. I zde se objevuje velice surrealistická scéna – Henry je požádán, aby rozporcoval nový druh syntetických kuřat, která jsou podávána k večeři. Když však Henry píchne vidličkou do kuřete, vytéká z něj podivná tekutina a kuře začne rytmicky pohybovat nohama. Henry se později dozvídá, že jeho přítelkyně nedávno porodila předčasně narozené dítě - tedy, jak říká sama Mary: „Mami, ještě si ani nejsou jisti, jestli je to vůbec dítě.“ Henry je proto nucen se s Mary oženit a začnou spolu bydlet v garsonce, což je bezútěšně vypadající pokoj s jediným oknem, za kterým stojí slepá zeď z cihel - díky tomu je pokoj neustále ponořen do tmy. Mary neunese nekončící křik a vřeštění dítěte, který je podán velice sugestivně, a odchází k rodičům. Henry zůstane s dítětem sám a vzápětí zjistí, že je nemocné. Pokouší se o dítě postarat, ale ve finále ho usmrtí. Usmrcení dítěte lze opět vykládat mnoha způsoby. Syrovost a sugestivnost scény, kdy Henry rozstříhne gázový obvaz, kterým je dítě omotané a začne bodat nůžkami do odhalených vnitřností, bývá často srovnávána s rozříznutím oční bulvy břitvou ve filmu Andaluský pes. Se smrtí dítěte však ale zmizí i Henry a celý jeho svět. V té chvíli se Henry ocitá v objetí „ženy za radiátorem“, v prostoru zalitým světlem. Jeho trápení tak končí - „In heaven everything is fine ...“ I přesto, že může film na první pohled vypadat nesrozumitelně, nebo snad jen může v divákovi budit odpor, je dobré oba tyto předsudky odhodit a ponořit se do filmu, který sahá hluboko do našeho podvědomí více, než kterýkoli další film z Lynchovy tvorby. Pro pochopení Lychova díla jako celku, je shlédnutí totoho snímku téměř nutností. () (méně) (více)