Příběh Alvina Straighta

Příběh Alvina Straighta je Lynchovým vybočením z řady temných postmoderních balad a kriminálních šarád. Film vznikl podle skutečné události a je realistickým popisem neobvyklé cesty amerického důchodce z malého městečka za vzdáleným bratrem, se kterým se před lety rozešel. Lynch do chronologicky pojatého putování vkládá laskavě ironický nadhled a suchý humor, čímž postavy příběhu ještě více zlidšťuje. U pravověrných Lynchových příznivců vzbudil film rozpaky, patří však k tomu nejlepšímu, co v americké kinematografii 90. let vzniklo. Všímá si všedních starostí obyčejných lidí, pohlíží na jejich osudy pozitivně a vyjadřuje se umělecky vybroušeným stylem. Představitel Alvina Straighta bývalý hollywoodský kaskadér Richard Farnsworth byl za svůj výkon nominován na Oscara. Třiasedmdesátiletý důchodce Alvin Straight žije v městečku Laurens v Iowě se svou dcerou Rose. Dostane vzkaz, že bratr Lyle, se kterým již řadu let nemluví, byl stižen mozkovou mrtvicí. Alvin má potíže s kyčelními klouby a chodí jen o holi, rozhodne se ale Lylea navštívit. Řidičský průkaz nemá, Rose rovněž ne, veřejná doprava je pro něho drahá, Alvin se rozhodne jet na svém zahradním traktůrku a nocovat v přívěsu. Způsobí tím pozdvižení v městečku i na silnici. Po různých potížích nabere jeho putování plynulé tempo zhruba deseti mil denně. Cestou potkává různé lidi, před očima mu vzniká obraz obyvatel amerického venkova. Nakonec je již blízko svého cíle... Richard Farnworth v postavě Alvina Straighta vystihl umírněnou moudrost stáří, která byla vykoupena léty životních zkoušek a omylů. Úsporným stylem s minimem slov přiměje diváka, aby se s ním po celý film ztotožnil. Sissy Spaceková se jako Alvinova dcera Rose objevuje pouze v první části filmu. Postava matky, které úřední moc odebrala po nešťastném požáru děti a ona je z tohoto traumatu mírně pomatená, patří ve filmografii Spacekové k vrcholným výkonům. Není však pouhou exhibicí, slouží k charakterizování Alvinova rodiného zázemí. Lynch dosahuje silného účinku minimálními prostředky (za noční bouřky Rose a Alvin mlčky pozorují blesky na obloze). Vyprávění je strukturováno do klasické road movie, v uzavřených epizodách se projevují charaktery místního obyvatelstva i stránky americké národní povahy. Struktura vyprávění tak v jistém smyslu připomíná Toulky s Charliem od Johna Steinbecka. Alvinova jízda na traktůrku po hlavní silnici je cosi neobvyklého, přináší problémy ostatním řidičům, především je ale zkouškou odolnosti a odvahy jeho samého. Záměrně, neboť Alvin Straight chce během putování vzpomínat a bilancovat vlastní život. Původní název filmu v angličtině je nepřeložitelnou slovní hříčkou (straight = přímý). Alvin se během cesty ukáže být přímým člověkem, který svým příkladem vytrvalosti a pokory ovlivňuje chování ostatních lidí. Tyto situace jsou náležitě vyzdvihnuty, vzhledem k obvyklému americkému vkusu však nepřekračují míru věrohodnosti. Z útržků rozhovorů postupně vyplývá obraz Alvinova víceméně obyčejného života, ve kterém bylo i mnoho promarněného. Lynchova citlivá režie dbá na detaily i jejich podřízení celku. Z výpravných válečných filmů posledních let se nedozvíme o válce tolik podstatného, jako z jedné nenápadné scény: Zatímco mu opravují poškozenou převodovku, posedí Alvin v tiché hospůdce se svým vrstevníkem; oba staří muži si s dojetím svěřují své šokující zážitky z války, které je poznamenaly na celý život. Jindy Lynch neváhá ukázat groteskní absurdnosti života (automobilistka srážející na silnici jeleny). Excelentnímu Harrymu Deanu Stantonovi v roli Alvinova bratra pak v závěru filmu k vyjádření citů stačí jen pár slov a pohledů. Příběh Alvina Straighta patří k vzácně vyváženým snímkům, kde jednotlivé složky optimálně spolupracují a přispívají k vyzdvižení hlavní myšlenky. Pozornost zaslouží výtvarně čistá širokoúhlá kamera Freddieho Francise, střih spoluautorky scénáře Mary Sweeneyové a výrazná, přitom však vkusná a nevtíravá hudba Lynchova stálého spolupracovníka Angela Badalamentiho. Davidu Lynchovi se podařilo vytvořit umělecké dílo, které neobvyklým příběhem upoutá filmové publikum a svou hlubší myšlenkovou náplní osloví jeho vnímavější část. (01.02.2019) (méně) (více)