Příběh Alvina Straighta

V komentári k filmu Mazacia hlava som napísal, že môjho rovesníka Davida Lyncha považujem za blázna. Inteligentného, kreatívneho, ale blázna. Príbeh Alvina Straighta potvrdzuje tento môj dojem iba čiastočne. Vyzerá to na road-movie, ktorá sa pohybuje rýchlosťou starej sekačky na trávu. A dokonalo diváka odrovná. Chvíľu je možné obdivovať zaujímavé scenérie Iowy a Wisconsinu, chvíľu je možné započúvať sa do Badalamentiho hudby i neúspešne hľadať hlbší zmysel v Straightových múdrostiach, ale absolvovať toho dve hodiny, to je na úrovni týrania diváka. Táto bizarná historka má podľa všetkého korene v skutočnej udalosti, ale film o tom nemusel byť nakrútený, čo nakoniec vyjadrujú aj moje dve hviezdičky. (28.05.2018)

Nejen nejhezčí road-movie, co jsem kdy viděl, ale i dojemný film o ´podzimu života´, který nevyhnutelně čeká na každého z nás a o bratrské lásce, pro kterou ani podlomené zdraví a nepohodlná cesta na traktůrku přes veliké dálky není překážkou. I zcela obyčejné věci mohou být neobyčejně krásné, pokud jsou podány tak citlivým způsobem. David Lynch je velmi moudrý pán..... (02.03.2008)

Ty skotské střiky a elektrošoky soudci Lynchovi evidentně prospěly a jako muž dobré mysli dokázal natočit dokonce i normální koukatelné drama, ve kterém nehraje vůbec žádný Nicolas Cage v saku z hadí kůže, tančící trpaslík nebo psychopat s kyslíkovou maskou na ksichtě. Jen plesnivý dědek, který jede šest neděl na sekačce navštívit ještě plesnivějšího dědka. Nesmírně hezký a inspirativní příběh. Také jsem chtěl jednou přičichnout k dobrodružství a usedl za volant zahradního traktůrku. A ono když si to pak ženete pět kilometrů v hodině po okresce a sympatický cigoš ze stodváci se vás z okénka vozu zvědavě táže Co tady zacláníš, ty kretenskej čuráku?, a vy mu rozverným hlasem odpovíte Vyhul mi, ty zasraná briketo!, hned si připadáte jako v nějakém milém, lidsky hřejivém filmu. (12.05.2012)

Ano, je to tak. Tenhle nemocný vdovec odmítá posedávat na zápraží svého domu a hodiny pozorovat ptáčky a vyrazí za svým bratrem, kterého skolila mrtvice. Nebylo by na tom nic divného, kdyby za dopravní prostředek nezvolil zahradní traktůrek a bratr bydlel ve vedlejším městečku. Jenže šest set kilometrů dlouhá štreka je skutečně úplně jiné kafe, a hlavně cestou o vůli, svobodě a o poctě dobrým lidem. Vyjma selhání brzd to navíc není ani o nějakém vzrušujícím dobrodružství. To zásadní se odehrává v hrdinově hlavě a svědomí, o kterém se při setkání s různě bizarními postavami dozvídáme víc a víc. Jenže Lynch tohle vyprávění zpomaluje ještě výrazněji, než se sune vodorovné dopravní značení. A to, ač absurdnost i normálnost celého vyprávění dokážu chápat, nemůžu tak úplně zkousnout. Komorní road movie podzimní americkou krajinou tak zanechává víc rozpaků, než nějakého lidského zahřátí a jméno Davida Lynche s tím alespoň v mých očích nedokáže nic udělat!! (09.05.2012)

Po celých 112 minut mé oči nezůstaly suché. Asi proto, že jsem se alespoň částečně ztotožnil s Alvinem Straightem, a díky tomu jsem si vzpoměl na zapomenuté křivdy, kterých jsem se dopustil na jiných nebo kterých se dopustili oni na mně. Alvin se pokusil staré křivdy napravit, přestože k tomu měl malé prostředky. Ovšem podpořil je svou silnou vůli a odhodláním. Možná bychom se o to také mohli pokusit... (19.08.2002)