Zběsilost v srdci

Bizarně-šílená road-story křížená s love-movie s obskurně-romantickým happy-endem v nejlepším Giffordovsko-Lynchovském duchu... "Moje sako z hadí kůže je symbol mé individuality a víry v osobní svobodu..." dí Sailor a se zběsilostí sobě vlastní prorve se marností a protivenstvím až k věčné lásce s Lulou. "Škoda, že je tak daleko za čarodějem ze země Oz, škoda, že za ním nemůžeme..." Jojo. Nevadí! Davide! Sailore! Lulo! Love me tender... Lahůdka pro náročné, fajnšmekry a znalce. Nic k popcornu s colou... (05.02.2006)

Lynch si po vzore Terrenca Malicka či Ridleyho Scotta natočil svoju vražednú road movie. Podľa seba. So svojim scenárom. S Nicolasom Cagem, Laurou Dern a takmer desiatkou ďalších veľkých a zaujímavých mien v najpodivnejších úlohách a postavách. Panoptikum lásky, vášne, smrti a kataklizmy, tých najnesplniteľnejších snov a ideálov, a bizarných monštier v ľudskom obale z najhorších nočných mor. Asi najreálnejší surreálny film, aký som videl. 100% (07.05.2014)

Lynchovy trademarky do filmu znatelně prosakují, ale jejich využití je menší, než by se po sugestivním úvodu očekávalo. Příběh se přes smyslné zakomponování násílí a sexu line po dobrodružné cestě road movie, přes pološílené postavy až k milému, ale poněkud obyčejnému konci. Nevím, zda za tím spatřovat Lynchovu podvratnou práci s diváckými očekáváními, ale vzdává se tak filmové pointy a dobře načnuté práce s bizarní rovinou filmu. Zběsilost v srdci dobře pracuje s konotačními významy scén - dějová linie je prokládána zprvu nepochopitelnými vsuvkami (škrtnutí sirkou, oheň, scéna na záchodě), které si však později navzájem dodávají smysl. Jakkoliv je sledování Zběsilosti v srdci záživné, postrádám výraznější tah na branku, čímž nemyslím ani tak závěr samotný, jako to, že film nikam pořádně nesměřuje. 7/10 (11.06.2009)

Wot da fak? Celé moje šílenství a hladovění po filmu začalo tím, že mi někdy ve třinácti letech v horečce pustil tatínek Lost Highway a tento film byl od té doby mojí modlou, ultimátním psychopatickým filmem, nepřemožitelným, nejmocnějším nemocným snem. No, a teď se ledy třesou. Jak to udělat, aby film komplexně působil jako sen, je můj dlouhodobý studijní cíl (Mám potřebu na tomto místě prohlásit, že Inception smrdí, to nemá se sněním nic společného, maximálně tak s Matrixem a jeho pojetím "spánku".), a Wild at Heart dynamiku a znepokojivost snění, možná zase nutno prohlásit alespoň mého snění, ztělesňuje velmi přesně. Co přesně. To je ku*va ono! ♥ (12.01.2012)

David Lynch někdy umí překvapit i normálním filmem. Odmyslíme-li tedy tu čarodějnici na koštěti:) Willem Dafoe je neskutečně mimo až sem valil oči, škoda že nedostal ještě více prostoru, protože vytvořil parádní postavičku. Režisér se tentokráte zbláznil do šminek (červený lak na nehty a červená rtěnka) a taky si nedal pokoj s motivem ohně. Ale hodnocení? 70% PS: Metal forever a Elvis taky ujde. (25.06.2009)