Režie:
Taika WaititiScénář:
Taika WaititiKamera:
Mihai Malaimare Jr.Hudba:
Michael GiacchinoHrají:
Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson, Taika Waititi, Sam Rockwell, Rebel Wilson, Alfie Allen, Stephen Merchant, Archie Yates (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Být v nacistické Třetí říši malým blonďatým klukem znamená poměrně dost přímočarou kariéru. Tedy aspoň na jejím začátku. Jedním z prvních kroků je členství v organizaci Hitlerjugend, čili v „Hitlerově mládeži,“ což obnáší trochu vojenského drilu, pálení závadných knih, vyhazování věcí do vzduchu, nenávidění židů a podobné hraní si na vojáčky i na válku. A to v partě se spoustou Hitlerovi též velmi oddaných kamarádů. Smysl a cíl to má jednoduchý: stát se řádným a plnohodnotným nacistou. A tím chce být i desetiletý kluk Jojo (Roman Griffin Davis), kterému v tom pomáhá jeho imaginární přítel, tak trochu nablblý Adolf Hitler (Taika Waititi). Adolf Jojovi radí v různých životních situacích a podporuje jej v jeho správném náckovství. Zlom v Jojově životě nastane v okamžiku, kdy zjistí, že jeho maminka (Scarlett Johansson) ukrývá v podkroví židovskou dívku (Thomasin McKenzie). Od té chvíle musí malý Jojo čelit svému vlastnímu zaslepenému nacismu a s tím mu jeho vymyšlený Hitler už může jen velmi těžko poradit. I když se docela snaží. (Cinemart)
(více)Videa (10)
Recenze (843)
Žánrová propletenost, kdy brutálně vážné a silné scény (oběšenci, gestapo, rozhovor v úkrytu ) okamžítě přecházejí až v parodii (vše s Hitlerem, atd. ) není zrovna šťastně zvoleným elementem. Máme tu vša hodně kvalitní herecký výkony mladých představitelů Roman Griffin Davise a Thomasin McKenzie, jednoho z mála sympatických nácků v dějinách filmů v podání Sam Rockwella, jehož postava, ale přesně naplňovala mou výtku někdy má člověk hubu od ucha k uchu, ( když představuje svou modernizovanou verzi uniformy, jindy (třeba na konci ) je emotivně silná, atd, atd. ) a s tím pojetím mám právě trošku problém. Nemluvě o tom, že si opět neodpustím to, že nemám rád, když němci mluví za války anglicky a opět si neodpustím odkaz na výtky mnohých z Vás u jiných filmů a zde děláte že neslyšíte, ale zase je fajn zakončit koment z úsměvem na tváři. ()
Skvelý film, ktorý mi poetikou pripomenul filmy Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Pelíšky, Pupendo), ale nebojte sa, napriek tomu je to prvú polovicu „klasický“ Taika Waiiti: plno parádne absurdných komediálnych scén. Možno sa občas budete pýtať, či je práve TOTO správny smer, akým by sa mal režisér vydať, ak chce natočiť film o 2. svetovej a vravíte si, že asi nie, no ale šak točil to Novozélanďan, tak mu to prepáčite, lebo čo on vie o tom, ako to prebiehalo v Európe. No a potom sa to preklopí do druhej polovice A začne vás to škrtiť. A škrtiť. A ešte viac škrtiť. Zdrapne vás to, bráni vám to dýchať, šokuje vás, mrazí, dojíma. Udiera. Vás a vašu dušu, srdce. A na konci ste zničení, použití, emočne vyžmýkaní, smutní, ale zároveň istým spôsobom naplnení a temer na maximum spokojní. Scarlett Johansson a Sam Rockwell sa predviedli v úžasnom svetle. Aplauz postojačky. Pár vecí som napriek snahe tak úplne nepochopil (SPOILER prečo sa Elsa objavila náckom a prečo, keď dostali Jojovu mamu, jeho nechali? SPOILER), ale i tak bravo. Za finálny tanec dvojité. ()
║Rozpočet $14miliónov║Tržby USA $32,262,604║Tržby Celosvetovo $82,536,937▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Satira ako sviňa. Taika Waititi vie prekvapiť a mohol ešte čo to vymáknuť v tomto jeho diele ale aj tak potešil. Decká sú podarené v každom ohľade, úvod je razantný, úderný, Sam Rockwell a Scarlett Johansson sú dominantný vo svojich úlohách. /80%/ ()
Když jsem viděl ty řady hvězd jak na americké vlajce, docela jsem byl zvědav jaký film bude. V kině mi totiž na toto pustili před jiným filmem upoutávku a jediné co jsem si u ní uvědomil bylo, že to bude asi divné. A bylo. Kiwi Waititi dle mého názoru natočil komedii o období, kterému jednak nerozumněl, které nezažil a navíc bylo na míle vzdálené jeho rodišti. Z toho celého vzniklo jakési nepochopení závažnosti látky se kterou se rozhodl pracovat. Už jsem to psal jinde. Nevadí mi černý humor, nevadí mi absurdní komedie dokonce ani z války dělající si legraci z vážných témat. Tady to ale místy zavánělo jakousi až neúctou cizince v prostředí které nezná (oběšení lidé na náměstí atd..). Asi jako kdybych uprostřed maorské původní vesnice lpící na zvycích a tradicích se rozhodl postavit vedle chýše šamana výrobnu kynutých knedlíků. Buď to měl celé točit jako takovou nějakou šílenou a absurdní komedii z druhé světové, nebo měl film točit jako drama. Vyvážit totiž obě polohy do rovnováhy a šoupnout to do jednoho filmu, to chce kumšt a ten tu evidentně chyběl. Celkově si kladu otázku komu byl film vlastně určen. Řadu věcí dnešní divák (chápej teenager připojený celý on-line na sociální sítě a youtube) prostě nezná, protože se o to nezajímá. Stěží ví kdo byl Hitler. Řadu narážek a ,,vtipů'' na Židy těžko mohl pobrat. Ten kdo o tom něco ví nebo jeho rodinu dokonce postihl holocaust (mezi ty se řadím já) , ten i přes hlavní zápletku filmu musel leckdy asi jen velmi ztěžka polknout pár hodně hořkých ,,komediálních'' scén a narážek na Židy... Ve filmu je pak i spousta chyb v reáliích a to dokonce i v období kdy se odehrává. Hitler např. vypráví Jojovi o atentátu a Stauffenbergovi (tedy o 20.7.1944) aby pak matka Jojovi vyprávěla, že spojenci jsou již v Itálii (tedy léto 1943 rok před atentátem v bunkru ) atd... Do toho ta typická british english Davise mixlá americkou Johanssonové a novozélandskou šišlavštinou jako že dojč z úst Waititiho...a to všechno z úst Němců v německých uniformách... Sem tam se povedl nějaký vtip (mně pobavilo to multi zdravení Heil Hitler a němečtí ovčáci), ale tím to haslo. Od ztřeštěného nevtipného začátku (a momentu kdy jsem prstem kroužil na tlačítku OFF) film v závěru sklouzne do vyloženě dramatického až slzičkového konce ...A to závěrečné procitnutí hrdiny... eh. Tohle mi prostě nesedlo. Potěšilo však to, že byl celý točen u nás, což bylo zřejmé skoro neustále. Dávám tedy za dva protifašistické letáky. * * ()
Galerie (37)
Zajímavosti (43)
- Díky tomu, že se značná část filmu natáčela v Česku, je v závěrečných titulcích většina jmen pracovníků na place také česká - neboť bylo praktičtější najímat lidi až zde. (TaNya_)
- Hitler-Jugend (česky bez pomlčky Hitlerjugend či přeloženo jako Hitlerova mládež) byla polovojenská mládežnická organizace (1926-1945). Byla určena chlapcům ve věku 14-18 let (dívkám ve stejném věku byla určena organizace Bund Deutscher Mädel tedy Liga německých dívek). V průběhu 2. světové války byly do organizace začleněny děti už od 10 let. V posledních letech války pak byla z odchovanců organizace vytvořena 12. SS obrněná granátnická divize, která účinně zasáhla do bojů proti Spojencům v Normandii a Ardenách. Obecně byli členové HJ považováni za jedny z nejfanatičtějších bojovníků: poslední linie německé obrany v bitvě o Berlín byla prakticky tvořena především jimi. (Tonula)
- Když Jojo (Roman Griffin Davis) cvičí nohu u bazénu, přijde k němu matka (Scarlett Johansson) a políbí ho na čelo. Polibek mu dá spíše nad pravé obočí, ale v dalším záběru má otisk rtěnky přesně ve středu čela. (Geriel)
Neviděl jsem Co děláme v temnotách, nemusím Hon na pačlověky, zbožňuju Thora: Ragnarok, těším se moc na Králíčka Joja.... Přesně s takovým vztahem k Taikovi Waititimu jsem do kina na jeho nový film Králíček Jojo šel. Jojo mi už z prvních informací, fotek a trailerů neskutečně sedl, moje očekávání poté zvýšila výhra Ceny diváků na Filmovém festivalu v Torontu a potvrdila ho i většina převažujících nadšených reakcí. A o to víc jsem nadšen z faktu, že jsem nečekal nadarmo a dostal jsem ke konci roku parádní kino zážitek s párádním filmem, který si v brzké době rád zopaknu, protože je prostě skvělý! Waititi se ve své novince nevyhýbá svému stylu humoru a pokud vám humor Taiky Waititiho nesedne tak dost možná podepíše váš ortel nad jeho novinkou. Waititiho humor ale zůstává dokonalý v tom jak, že Waititi servíruje vtípek za vtípkem ale zároveň s nimi dokáže vést děj dopředu a nejde o humor, který film brzdí. Zároveň si ale Waititi vybral opravdu náročnou tématiku- Je hodně snadné v Jojovi vidět jen pouhou satyru, která si dělá prdel z 2. světové války, nacizmu nebo nenávisti vůči židům, zároveň ale vypráví příběh jednoho chlapce, kterému propaganda jeho vlasti vymyje mozek a jak tak dospívá mu začne docházet, že nic možná není tak jak se zdá. Jenže je to pořád kluk, který chodí do Hitlerovy mládeže, chce povraždit co nejvíce židů a má za imaginárního kamaráda Adolfa Hitlera. Jenže přitom si ještě pořád neumí zavázat tkaničky a především mu dělá problém zabít už jenom králíka. Waititi si díkybohu pohlídal casting a do role Johanesse obsadil Romana Griffina Davise, který naštěstí umí nejenom hrát ale je přímo fenomenální! Waititi u postavy Joja našel ideální míru mezi postavou, která je fanatickým nacistou a zároveň má být divákovy sympatická a vyšlo mu to. Jojo totiž celý průběh událostí prožívá se svojí dětskou naivitou a většinu věcí si pochopitelně ještě neuvědomuje. Chce jen být tím nejlepším vojákem své zemi, chce sloužit svému vůdci a chce se zbavit oněch děsivých židů. Davis je sympatický klučina, který dokáže prodat všechny humorné scény, zároveň dokáže přitvrdit na vážnou notu a především je na něm skvělé to, že působí jako úplný antinácek což je vlastně podoba jak má postava Joja působit. Králíček Jojo tyhle momenty plné dětské naivity a slepé víry skvěle využívá a Davis tuhle postavu zahrál tak báječné, že mu věštím slibnou budoucnost. Režisér Taika Waititi tu je jinak jako Adolf Hitler. A i opět zde platí, že Waititi nechtěl být tou nejpřesnější verzi Füehrera. Podle samotného Waititiho byl Hitler doslova prostě a jednoduše čurákem a Waititi se ještě pokusil Hitlera ze záhrobí naštvat tím, že sebe jako polovičního žida obsadil do role právě Hitlera. Waititi si tuhle parodickou pózu neskutečně užívá a díky Waititimu je dokonce možné si chvílemi tuhle idolizovanou verzi zamilovat už proto jak si utahuje ze skutečného Hitlera, cpe Hitlerovy známé přednesy s nadsázkou a snaží se být tak nevěrohodně cílevědomě jako skutečný Hitler. Jenže i zde platí, že tohle je celý dokonalý, autorsky promyšlený záměr, který funguje neskutečně parádně a Waititiho Hitler je nyní pravděpodobně moje nejoblíbenější ztvárnění vůdce všech dob. Parádní výkon tu předvádí i Scarlett Johansson, která tu hraje matku, která svého syna od nacizmu netáhne i když je jí to proti srsti, zároveň ale tajně pomáhá židům a bojuje proti své vlasti, kterou vlastně aktuálně nesnáší. Postava Johansson chce být ale především pořád dobrou matkou a kdyby si měla vybrat mezi svým synem a spasením židů tak by neváhala. Johansson tu především hraje ženu, která je na vše sama, musí se starat sama o syna, potýkat se s rodinnou ztrátou a především se vyrovnávat s faktem, že díky svému srdci jde o život nejen jí ale i jejímu milovanému synovi. Je to ale pořád žena, která ani v těžkých chvílích neztrácí nervy a i krušné chvíle přežije se svým humorem. Johansson je tu opravdu skvělá, je ale nutné zmínit, že stejně jako u Waititiho Hitlera platí, že film sází krom na Joja ještě na jednu mladší postavu. A to Elsa v podání Thomasin McKenzie. McKenzie má společně s Jojem parádně budovaný vztah, který se od vzájemné nenávisti (on nacistický fanatik, ona židovka) postupně buduje v něco víc. Postavu McKenzie jde v tomhle směru snadno odsoudit hned za začátku, i jí se ale časem podaří získat si divákovo srdce. I McKenzie by mohla v budoucnu něco ještě reálně předvést. Skvěle si Waititi pohlídal i obsazení vedlejších roliček jako Stephen Merchant v roli agenta gestapa, Archie Yates jako 2. nejlepší kamarád Joja (první je Adolf) Yorki nebo Alfie Allen nebo Rebel Wilson v roli členů výcviku Hitlerovy mládeže. Především u Wilson platí, že má po dlouhé době šanci být vtipná než v její klasické podobě a dokáže ukázat i jiné stránky svého komediálního charizma. A nesmí se zapomenout ani na Sama Rockwella. Rockwella mám hodně rád a jsem rád, že v poslední době dostává dost výrazných hereckých příležitostí, postava Klenzendorfa poté neoplývá jeho klasickým charizmatem a právě on dostává ve finále na starost ty nejvtipnější scény. Zároveň má ale postava Klenzendorfa v rukávu pár skrytých es kvůli kterým si ho zamilujete i z jiných důvodů a budete ho brát i jinak než jako odporného nacistu. Přes stránku výsměchu nacizmu je Králíček Jojo skutečně chytrou zábavou, která si nedovolí zapomenout snad na jedinou možnost si z nacizmu vystřelit ještě víc. Nechybí odkaz na konspirační teorie o jistých experimentech, pálení knih nebo především geniální scénu s pozdravem " Heil Hitler". Waititi především párkrát stočí na opravdu vážné scény, které ale fungují a Waititi dokonce předvede jednu funkční válečnou sekvenci, která si ale pořád nedovolí opomenout jeho komediální styl. A zvládá to. Králíček Jojo odbočky do vážnějších vod zvládá stylově a nabízí i něco víc než jen pouhopouhou odlehčenou zábavu. Waititi si tu naopak dle mě ukousl až příliš velký kus koláče a spokl ho i s navijákem. A především si Taika zase pohlídal vizuál a Králíček Jojo vypadá náramně. Kameraman Mihai Malamiare Jr., který stojí třeba za Mistrem si obrazovou stránku taky pohlídal a krom všeho u Joja servíruje také obrazově parádní zážitek. A do toho zazní Beatles i David Bowie a já si vlastně říkám co bych od Králíčka Joja chtěl víc. Králíčku Jojovi bych ve finále nejvíc vytknul..... Možná posledních 30 sekund, které se i přes parádní dobrovod zvrhli do něčeho co jsem spíš nepotřeboval. Jinak ale hlásím totální nadšení a přeju tomu filmu co největší úspěch co jde. Takhle parádně chytrý, zábavný a dojemný film člověk nevidí každý den a je to opravdu parádní zážitek. Waititi mě nezklamal a i když nemám rád fotbal, budu mít jeho novinku Next Goal Wins s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli určitě v seznamu nejočekávanějšch filmů příštího roku. Waititiho vizuální styl a humor mi totiž skutečně sedne a především prostě natočil tuhle parádu. Naprostá spokojenost! Viděno v kině: 2x () (méně) (více)