Králíček Jojo

„Nesmí to vědět. Pokud to ví on, tak to vědí i oni.“ - „Mohla bys mu to vysvětlit.“ - „Neznáš ho. Je fanatik. Tři týdny se vzpamatovával z toho, že jeho dědeček nebyl blonďák.“ Od Waititiho mám nakoukáno dostatek na to, abych už trochu tušil, co čekat. V Králíčkovi se ale zas posunul. Předně, film určitě není pro každého. Na někoho tohle mixování vážných, mrazivých scén s těmi černohumornými, absurdními a odlehčenými fungovat nebude. Někdo nepřijme ani tu nadsázku linoucí se celým filmem. Jenže Králíček je podstatně sofistikovanější, než jak možná navenek vypadá, pod tím vším dělání si srandy je celkem jasné poselství. Waititiho efektní, rošťácký styl nicméně fungoval parádně, podobně jako herecká kreace (tedy nejen jeho, Davis, Mckenzie, Merchant, Johansson, Rockwell …ti všichni byli výborní). Směrem ke konci se hodně zvážňuje, nahrazení němčiny angličtinou si též vybere svou daň, přesto těch slabších 5* u mě Králíček má. „Řek sem, abys namalovala, kde žijí Židi. Tohle je jen hloupej obrázek mý hlavy.“ - „Jo, a tam taky bydlíme.“ (08.03.2020)

Mnohem víc než čtyři, ale přece ne plný počet. *** Je to po delší době absolutní, svrchovaný film: maximálně nakažlivě osvobozující svou rozjařující filmovostí, úžasně dbalý, aby se nepodřídil diktátu tématu, vysmekávající se mu hladce a hbitě nepřebernými způsoby odvázanými prostředky jako úhoř, aniž by však divákům sebeméně dovolil unikat smrtelně vážné podstatě jeho sdělení. Je to ale film a nebojí se nic filmového použít. *** Dala bych deset hvězd, kdyby si tohle dokázal udržet absolutně, ale tam, kde nejde o Hitlera, o válku, o fanatismus, o využívání klukovské touhy patřit do party, ale o lásku a city, místy přece jen v Jojově postavě uklouzne k melodramatu, což mě vytrhovalo, rušilo z té jízdy a ve svém hodnocení to nemůžu poctivě pominout. *** BTW: Je mimo mísu zrovna tomuhle počinu vytýkat, že herci mluví v německém prostředí anglicky, naopak, film tenhle problém prostořece zviditelňuje a využívá k svému prospěchu a herci se můžou přetrhnout, aby si divák dosyta užil jejich různě rozvinuté verze němgličtiny. *~ (27.01.2020)

Pro mě osobně byl Králíček Jojo dlouho očekávaný film. Navíc od režiséra, kterému jsem za poslední léta sežral všechno i s navijákem a nepřeju mu už nic jiného, než štěstí. K tomu všemu si filmování vybral u nás v republice a ještě k tomu jej nominovali na Oskary coby nejlepší film. Chápu, že to má hodně těžké a výsledné sošky se asi nedočká, nicméně pořád by to byla hodně pěkná reklama pro naší malou zemičku, co si budeme povídat. Válečná satira je prostě téma, které vidět je a když se natočí dobře, tak se na ní snadno nezapomíná. A Taika Waititi to zvládl se ctí, i když jsem čekal možná trošku více humoru. Chvíli jsem si totiž říkal, co je satira a co je představivost samotného Joja, kterého Roman Griffin Davis hraje takřka dokonale. Ono vlastně celkově vedení herců je něco, s čím Taika problém rozhodně nemá. A jeho vedení sebe samého coby Hitlera je rozhodně to nejvtipnější na celém filmu. Ve druhé půli ale počítejte s vážnějšími scénami, které dají najevo, že i když Jojo fašisty vnímá tak, jak vnímá, pořád je období války a to není úplně sranda. Vydařená satira, ale více humoru by jí slušelo více. Pořád má ale jeden unikát a to asi nejsympatičtějšího nácka – Sama Rockwella. Dlouho jsem ve filmech neviděl tak dobře napsanou postavu. (30.01.2020)

Zbytečná rozjuchanost, film chvilkama působí skoro tak bláznivě jako staré němé komedie, což jeho dramatičnosti dodává na křečovitosti. Bláznivost v tomto případě neznamená hravost jako třeba u Život je krásný, spíš je tu taková nepatřičná (trapná, už jsem jen čekala, zda se objeví Američany tak oblíbené prdění a vrážení do skla) a postava Adolfa je úplně navíc. Vtipné to není, kvůli snaze o dětinský humor to není ani smutné. Ale pozadí příběhu o klukovi, co se vypořádává s tím, co si chce myslet a co mu vštěpují dospělí, aby si myslel, má něco do sebe, a stejně tak i naše česká podloubí. (21.04.2020)

Po dlouhé době jsem si pustil film, který jsem neměl žádnou potřebu vidět, ale přesvědčila mě jeho divácké přijetí. A v podstatě jsem za to rád. Dějově se sice o jedná spíše o zklamání, protože se Waititi příliš nesnaží vystoupit z vyjetých kolejí, nicméně hlavní devizou je tu atmosféra. Králíček Jojo je pečlivě střiženou satirou, jako jsme tu už neměli možnost vidět hodně dlouho. Není totiž vystavěn na křečovitě dětinském humoru, jak by se mohlo zdát z ukázek, ale právě na hravé atmosféře plné barev. Jako pozitivum beru i fakt, že mi Scarlett Johansson připomněla, jak je skvělou herečkou. (08.05.2020)