Joker

10/10. Jistě, v rámci kinematografie nelze mluvit o něčem novém, ale pokud se bavíme o komiksovém žánru, jde o vítanou a velmi živelnou injekci. Phoenix je démonický a právem se zařadí mezi elitu, která titulního padoucha mohla ztvárnit. Tahle one-man show stojí a padá na jeho umu a dává si to s přesvědčivým přehledem. Dramatická nota funguje na jedničku, spolu s dávkou emocí, s jedním fikaně vypointovaným zvratem a přerod zlomeného člověka v psychopatického "magora" je pod taktem Phillipse poutavá, v mnoha ohledech silná a především audiovizuálně opojná podívaná. Jo, sežral jsem jim to i s navijákem. A nestydím se. (30.09.2019)

(1001) Přiznám se, že tomu nerozumím. Možná, že kdyby se ve scénáři vyškrtala každá druhá věta, tak by mi to dávalo větší smysl. A kdyby se úplně odstranila hudba. (Nebo nahradila jinou, ne tak návodnou, viz například You Were Never Really Here.) A taky kdyby se kamera aspoň na chvíli přestala hýbat a doopravdy ukazovala, co ukazuje. A vlastně čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mám dojem, že to je jenom variace na You Were Never Really Here. A finální (a u filmů posledních dvaceti let docela častá) poznámka: první hodina filmu je jenom expozice, druhá hodina nás potom dovede ke krizi, středu dějového oblouku. Jenomže v opravdickém příběhu je potřeba ten oblouk dokroužit, ještě mají následovat peripetie a katastrofa, no a to se tady nestalo. A NEBO bych měla zůstat pokornější a vrátit se k první větě komentáře, a totiž že filmu nerozumím, že jsem jej nepochopila. Možná, že kdyby mi film vysvětlil/popsal, člověk, kterému sledování Jokera něco přineslo, tak že bych mluvila jinak. --- Dotatek: Po shlédnutí "To Kapitola 2" si uvědomuji, jak doopravdy vypadá špatný film o klaunovi, ale stejně. --- Dodatek po shlédnutí po dvou letech: F*ck this movie. (13.11.2019)

Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. (04.10.2019)

Nevítal jsem origin od samotné první zmínky s pražádným nadšením, protože na Jokerovi mě vždy fascinoval opar tajemna, skrz který nikdy úplně nepronikne žádná z teorií o jeho původu. Proto je Phillipsův vysněný projekt přijatelný právě jen tak, jak byl původně zamýšlen. Jako samostatný příběh mimo myslitelná pokračování či odbočky, tedy směr, který film sám popírá kroužením kolem Bruce Wayna. Za zlomový nepovažuji ani tak přístup, kdy se jde pod antagonistovu kůži natolik hluboko, že není možné s ním alespoň v konkrétních epizodách či obdobích silně nesympatizovat, ale spíš Phoenixův ponor á la Klaunova zpověď. Od něj se oči odtrhávají jen velmi těžko, jakkoli jde vzhledem k záměrným fyzickým nepříjemnostem (vychrtlost, smích) o podívanou téměř masochistickou. (10.10.2019)

Ve svém jádru nejnebezpečnější midcult posledních let. Herecky naprosto sebejistý, režijně průměrný (to i ve Starsky a Hutchovi měl Phillips více stylu), scénáristicky pak naprosto podprůměrný, vykrádající své vzory od Taxikáře přes Krále komedie až po Network. Na druhou stranu, současný zeitgest (v USA i v Evropě) to zachytilo velice přesvědčivě. (06.10.2019)