Joker

Ano, je to učebnicová definice midcultu, ano, je to nepokrytá odvozenina lepších filmů, ano, je to předžvýkané jak stádem krav pro tupá telata, ano, Phoenix chvílemi balancuje na hranici plné retardovanosti, ano, má to eleganci snaživého školáka, který se dnes ráno dozvěděl o existenci systémové nerovnosti a teď se naléhavě potřebuje vypsat (no co, prošli jsme si tím všichni). Úplně otrávená ale být nemůžu, protože jen vzácně se stává, aby študácký zápal měl podobu hollywoodského mainstreamu, a ještě vzácněji, aby hollywoodský mainstream básnil o nutnosti co nejdřív oprášit gilotinu. A já se fakt nemůžu zlobit na něco, co mi opakuje, že lhostejná nerovná společnost si sama vyrábí záporáky, jejichž rukou zaslouženě pojde. U Thanose se o tom dalo diskutovat, ovšem Joker skutečně je nevyhnutelný. (23.10.2019)

Strhující studie upachtěného snaživce a otloukánka. I když zprvu vystupuje jako „vysmátý” klaun v morálně a sociálně se hroutícím městě. Propast mezi smetánkou a obyčejnými lidmi je hlubší a hlubší. On musí brát podřadné joby, občas mu při čísle mezi dětmi na nemocničním oddělení vyklouzne revolver, byt sdílí se svou nemocnou matkou a živí v sobě jeden velký sen: být bavičem ve vlastní stand-up show. Ulice šedivého Gothamu ho ale od jeho snu vzdalují a zasazují mu jednu ránu za druhou. Stejně jako lidé okolo, kterým je pro smích, přitom se mají jeho vtipům smát. Než se z něj ovšem stane ikonický záporák, dojde k několika zajímavým zvratům, které jej dostanou na naprostý okraj. Ruku v ruce s tím jde skutečnost, že ti mocní a bohatí začali pošlapávat oblast duševního zdraví a problematiku celkově zanedbávají a nehodlají do ní sypat peníze. A náš antihrdina tak ze statusu „ten s psychickou poruchou” přechází na „toho s neléčenou psychickou poruchou”. A pak se stane cosi v metru (výborně mrazivá sekvence) a už není cesty návratu. Obzvlášť když ještě rozpoznává lži v rodinné historii. Režisér Todd Phillips chtěl po několika komediích zkusit něco serióznějšího, nicméně své Týpky a zbraně odvyprávěl hrozně nezajímavě. Joker je naopak trefou do černého (i když některé pasáže jsou zbytečně moc doslovné). Je špinavý, je drsný, psychologický a nesází na velké akční scény. Zdaleka nejde o snadnou podívanou pro typického comicsového diváka. Snímek o zrodu jednoho monstra vyniká nepříjemnou atmosférou, nabízí několik syrových momentů (kupříkladu skvostná scéna v bytě při návštěvě dvou bývalých kolegů) a nápaditých detailů. Phillips nechává prostor divákům na to, aby si sami interpretovali vývoj hlavní postavy. Na ní pak vše stojí. Sledovat Phoenixův herecký výkon je skrz naskrz vyložený požitek. Výrazně zhubnul, jeho nezvladatelné vlny smíchu jsou děsivé, gesta naprosto přesná, zlomenému hrdinovi věříme prakticky každý detail. Herecký Oscar bude ve správných rukou. (03.10.2019)

V životě jsem nejspíš neviděla depresivnější film. Dvě slova: Joaquin Phoenix. Neuvěřitelný. Já, bratr i přítel jsme z kina odjížděli v deprimovaném tichu. Jsem strašně ráda, že jsem viděla na velkém plátně. Hudba dokonalá. V tomto případě ale doporučuji si nečíst dojmy ostatních moc do detailů a prostě na to jít. Určitě se podívám znovu - až budu mít pocit, že se topím v nebezpečném moři dobrý nálady a budu potřebovat zchladit trochou prvotřídní depky. PS: Kvůli Phoenixovi doufám, že ve skutečnosti vede trochu veselejší život :-D (07.10.2019)

Tenhle film mi ze všeho nejvíc přípomíná anální sex - Do prdele to nepatří, jelikož tam můžeš narazit na pořádnou sračku a navíc kousek vedle je lehčí cesta, každopádně to tam ale pasuje a někomu se to i zvráceně líbí v tom, jak je to jiný. No a Joker je přesně to samý. Když to budu brát z pohledu fanatický milovnice komiksů a velký fanynky Jokera tak budu rozhodně nasraná doběla (což umí málokterá bambusačka takhle změnit barvu) , jelikož skoro všechno co dělalo Jokera Jokerem je vlastně v prdeli. Místo geniální, i když šílený, mysli tu máme mysl prostě a jasně chorou, která má do geniální stejně daleko jako já do kozatý blondýny. Z šílenýho chechotu kterej vždy byl známkou Jokera a který ho s chutí používal, je choroba za kterou se navíc stydí a snaží se jí potlačit a největší průser...chvilka napětí...tenhle Joker není ani trochu vtipnej. Z postavy, která vždy měla dokonale zvrácenej humor tu máme týpka, kterej touží být vtipnej, ale je tak kolosálně trapnej, že to psychicky bolí každýho v jeho okolí. No a na druhou stranu tu máme husto-kruto-přísnej příběh o ubohý lidský trosce, který začne okázale mrdat a po kouskách se stává čím dál víc jebnutým jedincem, dokonale zahraný Joaquinem Phoenixem, kterej jasně všem nahlas řekl, že Oscar bude jeho a na předávání sošek ostatní ani nemusí chodit páč mu nesahají po kokot. Takže co s tím? Potlačím fanynku v sobě a odpustím, že z legendární postavy udělali vlastně hroznýho debila, díky dokonalému herectví Phoenixe? Hele vole, asi tak půl napůl. (08.10.2019)

„Ty si bol jediný, ktorý sa ku mne vždy správal pekne.“ Joker je bez debaty fascinujúca postava, som ale presvedčený o tom, že tajomstvo jej úspechu tkvie v jej... tajomnosti. V tom, že nepoznáme jej príbeh. Jej zrod. Že nevieme, kto to je, kde sa vzal, prečo a o čo mu ide. Tento film je skvelý, ale absolútne búra toto tajomstvo, keďže tie dve hodiny nie sú o ničom inom, než o veľmi podrobnom vysvetľovaní toho, kto Joker je, kde sa vzal a prečo je taký, aký je. To ale iba tak na okraj – pravdou je, že hoci zbožňujem záhadného Jokera, prístup Todda Phillipsa a Joaquina Phoenixa mi nevadil. Dokonca mi nevadil ani Robert De Niro – a to už je vážne čo povedať, pretože ten mi v poslednom čase vadí skoro vo všetkom. Oceňujem, že väčšina postáv bola obsadená menej známymi, až úplne neznámymi hercami. Skvelá je i ponurá atmosféra veľkomesta obaleného odpadkami, krysami a do očí bijúcimi rozdielmi medzi spodnou a vrchnou vrstvou. Oceňujem i rôzne detaily, ktoré fanúšika komiksov dostanú do kolien, ale nechcem spoilerovať. Občas mi bolo až nepríjemne pozerať to, čo je ale vzhľadom na to, o čom to je, plus. Trocha mi vadilo, ako tvorcovia pracovali s Jokerovým smiechom – smial sa len vtedy, keď sa to hodilo im. (22.11.2019)