Joker

„Ty si bol jediný, ktorý sa ku mne vždy správal pekne.“ Joker je bez debaty fascinujúca postava, som ale presvedčený o tom, že tajomstvo jej úspechu tkvie v jej... tajomnosti. V tom, že nepoznáme jej príbeh. Jej zrod. Že nevieme, kto to je, kde sa vzal, prečo a o čo mu ide. Tento film je skvelý, ale absolútne búra toto tajomstvo, keďže tie dve hodiny nie sú o ničom inom, než o veľmi podrobnom vysvetľovaní toho, kto Joker je, kde sa vzal a prečo je taký, aký je. To ale iba tak na okraj – pravdou je, že hoci zbožňujem záhadného Jokera, prístup Todda Phillipsa a Joaquina Phoenixa mi nevadil. Dokonca mi nevadil ani Robert De Niro – a to už je vážne čo povedať, pretože ten mi v poslednom čase vadí skoro vo všetkom. Oceňujem, že väčšina postáv bola obsadená menej známymi, až úplne neznámymi hercami. Skvelá je i ponurá atmosféra veľkomesta obaleného odpadkami, krysami a do očí bijúcimi rozdielmi medzi spodnou a vrchnou vrstvou. Oceňujem i rôzne detaily, ktoré fanúšika komiksov dostanú do kolien, ale nechcem spoilerovať. Občas mi bolo až nepríjemne pozerať to, čo je ale vzhľadom na to, o čom to je, plus. Trocha mi vadilo, ako tvorcovia pracovali s Jokerovým smiechom – smial sa len vtedy, keď sa to hodilo im. (22.11.2019)

Pamatujete si, jak v Burtonově Batmanovi řekl při finální konfrontaci na střeše Gothamské katedrály netopýří muž Jokerovi: „I made you, you made me first.“? Lhal... Phillipsova krádež v obchodě se Scorseseho špinavým sedmdesátkovým zbožím budiž vysvěcena účelem. Mezi „midget jokes“ a tóny Guđnadóttir, stahujícími do bažiny deprese, sledujeme rozpad a znovusložení osobnosti, kterou si jako své vlastní monstrum vypěstovaly netečná společnost a nefunkční systém. Dochází k zrození tragické ikony, která při tanci mezi naší lítostí a pohrdáním dospěje k nebezpečné premise, že být slušný a pokorný není nejkratší cesta k pozornosti druhých. Všechen ten přerod a sporná revolta proběhly v komiksovém vesmíru, který už od začátku neměl v úmyslu pohltit Phoenixe, protože dobře věděl, že on pohltí jeho.. K oprávněným chvalozpěvům na herce, který z toho udělal one freak show, mám jen dva poznatky. Pod make-upem v talk show u Murrayho Franklina jsem ani na vteřinu nepoznal, že je to on. To byl prostě Joker! A kdyby se Joaquin místo hubnutí začal chvíli věnovat posilovně, mohl by v nějakém životopisném filmu ztělesnit Sonnyho Landhama. Ten běs v očích tam je.. (17.10.2019)

Joker mi způsobil husí kůži už někdy v prvních minutách, a pak se u mě tento jev ještě několikrát zopakoval. Je možný, že to bylo jen dobře napsanou postavou, v jejimž ztvárnění by se vyřádil každý kvalitní herec, pro mě je však něco takhle skvěle zahraného malý zázrak. Joaquin Phoenix mě svým výkonem odrovnal a myslím, že na jeho bolestný úsměv a smích jen tak nezapomenu, vryl se mi hluboko pod kůži. 5*, jeden z nejlepších loňského roku. Velmi brzy to vidím na repete. (19.02.2020)

Návrat k Temnému rytíři se vší parádou. Tak brutálně depresivní film jsem sakra dlouho neviděl. Gotham je město, kde by nechtěl žít nikdo. Snad jen komparz, který by platil Ovčáček ze svých peněz. Zároveň je ale skvěle stylizován do nějakých dejme tomu 70. let a vychází ze stejně krásně ponurého New Yorku. Ten oldschool háv je z toho neskutečně cítit a i proto ve spojení s prakticky dokonalým hereckým výkonem Joaquina Phoenixe a neméně skvělou hudbou vytváří naprosto epesní atmosféru, která v podobných filmech sakra dlouho nebyla. Líbí se mi, jak je postava Jokera vystavena tak, že není ani bílá, ani černá. Má svoje pro, proti, mouchy, ale i přednosti a snahy žít v lepším světě…dokud mu vlastně naprosto nehrábne. Joaquin Phoenix se konečně vyřádil tak, aby se mi to líbilo a zároveň byl nadšený. Jeho série divnolidí sice nebere konce, ale Joker je přeci jen pojem, u kterého se ta světlá a temná stránka doslova nabízí. No a i když jsem mu vlastně celý film úplně nefandil, úpěnlivě jsem sledoval, co se bude dít každou další scénou. Některé scény vyjadřující lidské šílenství, zlo nebo anarchii jsou tak z těch nejlepších, co jsem snad kdy viděl. Nebojím se říct, že jde o absolutní filmařinu a zážitek, který ve mně bude dlouho bublat. Jací jsme vlastně jako lidi? Nevychází Joker víceméně jen z toho smutku a zla, co v sobě držíme a snažíme se nevydrápat na povrch, abychom se z toho nezbláznili? (16.10.2019)

Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. (04.10.2019)