Joker

Pamatujete si, jak v Burtonově Batmanovi řekl při finální konfrontaci na střeše Gothamské katedrály netopýří muž Jokerovi: „I made you, you made me first.“? Lhal... Phillipsova krádež v obchodě se Scorseseho špinavým sedmdesátkovým zbožím budiž vysvěcena účelem. Mezi „midget jokes“ a tóny Guđnadóttir, stahujícími do bažiny deprese, sledujeme rozpad a znovusložení osobnosti, kterou si jako své vlastní monstrum vypěstovaly netečná společnost a nefunkční systém. Dochází k zrození tragické ikony, která při tanci mezi naší lítostí a pohrdáním dospěje k nebezpečné premise, že být slušný a pokorný není nejkratší cesta k pozornosti druhých. Všechen ten přerod a sporná revolta proběhly v komiksovém vesmíru, který už od začátku neměl v úmyslu pohltit Phoenixe, protože dobře věděl, že on pohltí jeho.. K oprávněným chvalozpěvům na herce, který z toho udělal one freak show, mám jen dva poznatky. Pod make-upem v talk show u Murrayho Franklina jsem ani na vteřinu nepoznal, že je to on. To byl prostě Joker! A kdyby se Joaquin místo hubnutí začal chvíli věnovat posilovně, mohl by v nějakém životopisném filmu ztělesnit Sonnyho Landhama. Ten běs v očích tam je.. (17.10.2019)

Čekal jsem temno, ale tak heavy depkárnu a krutost pomalu až level Martyrs, to ne ne... Velký palec především pro Phillipse, že si tohle dokázal prosadit až do finále jako bublající portrét losera a psychopata (neříkám, že netopýr v jeho rukou by mě nezajímal), přičemž nechá na diváku mít či nemít soucit, jak si hlavní postavu přebrat a vyložit. Phoenix ve své nejodpudivější roli byl předem jasný výherní číslo (a tady to se zapíše do dějin podobně jako Ledger), filmařina ukázková, povyk užívám. Budiž na to šupe co nejvíc nevědomých fandů Avengers (x) na randíčko do kina. ♪♫ (04.10.2019)

Jako součást DC dobrý, vlastně velmi dobrý. Jako lidské drama o přeměně spíše průměrné. Film mě nedokázal nadchnout. Při sledování jsme měla pocit, že pořád na něco čekám a nakonec jsem to nedostala. Jako by mělo ještě něco přijít, nějaký vrchol, protože pro mě film vrchol prostě neměl. O co ve filmu šlo? O přerod v Jokera? O situaci ve městě, která pomohla v přeměně? Opravdu pomohla? Film mi prostě přijde neúplný. Jistě, Joaquin byl dobrý, hezky na to zhubl, skvěle si tancoval, když byl na scéně sám a hrabalo mu, takt o bylo fajn. Jakmile tam byl někdo další, skoro mi přišlo, jako by zapadal do pozadí. Pro mě naprosto obyčejný film, který vlastně nepřináší nic nového kromě toho, že nám chtěl ukázat, jak byl Joker zrozen, ale je to opravdu u této postavy nutné? Musíme ji „pochopit“? (04.10.2019)

Je to komiks? Není to komiks? Je to jedno. Doufejte akorát, že s vámi bude v kině sedět co nejméně puberťáků nebo zastydlých puberťáků, kteří jdou na zábavný trikový spektákl, protože tohle není zábavný trikový spektákl, je to novodobý Taxikář. Velké sólo úžasného Joaquina Phoenixe, nejlepší role Roberta De Nira za poslední roky, silný příběh a jeho bezvadné podání. Drsný vtip s výbornou pointou. (03.10.2019)

Už hezkých pár let vyloženě hltám Batmana a jeho mytologii a netrpělivě vyhlížím každý další počin z tohoto univerza. U Jokera jsem to ale měl od prvního traileru, který mě příliš nezaujal, trošku jinak. Joker je pro mě archnemesis netopýřího muže, jež nejlépe funguje jako vedlejší postava, jako takové výstřední zpestření. A již od začátku, co jsem o existenci tohoto projektu dozvěděl, jsem měl problém s licencí, která tu funguje jako jasný marketingový přílepek a film by úplně stejně fungoval jako příběh s originálními postavami, mentálně labilním člověkem, co se převléká za klauna, Waynovými jako random miliardáři, Gothamem jako New Yorkem. Jedná se samozřejmě o můj subjektivní problém a v preprodukci vysněného projektu režiséra Todda Phillipse patrně od začátku muselo jít o TOHO Jokera, mně však v hlavě stále brouzdá myšlenka, že tento Joker může nějak omezit výskyt mr.J například u připravovaného filmu(ů) Matta Reevese (protože by si je přece lidi pletli..). Abych se však dopídil ke konkrétním kvalitám tohoto filmu (a zároveň podkopal má předcházející tvrzení), Phoenixův Joker jako nosná postava funguje. A funguje právě proto, že si jde úplně vlastní cestou a o původu této nesmírně oblíbené postavy toho vyzradí více, než jsme minimálně ve filmech byli zvyklí (a než vyšel Kameňák, tak i v komiksech). V každé recenzi se dočtete, že rozhodně není náhoda producentský dohled legendárního Martina Scorseseho a jeho raná předgangsterská tvorba je tu cítit všemi směry. Tu najdete paralely k Taxikáři, tu ke Králi komedie (mohl zde pomrkávat De Niro ještě očividněji??), patrně možná nejvíce ke Špinavým ulicím (ty jsem ovšem neviděl a neplánuji). Stylizace do této éry funguje výtečně a vizuálně tu skutečně máme co do činění s dvojníkem slavného Martyho. Todd Phillips tu prožil obrovskou režisérskou obrodu, jak je právně v módě, od komedií k silně seriózním tématům (vzpomeňme na Petera Farrellyho nebo Adama McKaye). Nicméně opět co se týče mých preferencí (=averze k originům), kdyby celý film byl jako závěrečná půlhodina, jsem totálně nadšený a visí tu ode mě desítka. Čistě z filmového hlediska je samozřejmě nejpohodlnější rozvíjet předmaniakální stavy, kterých jsme byli ve finále svědky, nicméně pokud někdy vznikne dvojka, a že producenti nebudou mít klidné spaní, jelikož film vydělá nekřesťanské peníze, je vcelku jasné, že to bude o řád méně kvalitní film, patrně si jej ale užiju více. I podle zdejšího hodnocení je zjevné, že bude tento snímek rezonovat i po vítězství v Benátkách a pro Joaquina Phoenixe půjde o jasnou nominaci na Oscary. Ten chlap je totiž šílenec. 8/10 (02.10.2019)