Joker

Ano, je to učebnicová definice midcultu, ano, je to nepokrytá odvozenina lepších filmů, ano, je to předžvýkané jak stádem krav pro tupá telata, ano, Phoenix chvílemi balancuje na hranici plné retardovanosti, ano, má to eleganci snaživého školáka, který se dnes ráno dozvěděl o existenci systémové nerovnosti a teď se naléhavě potřebuje vypsat (no co, prošli jsme si tím všichni). Úplně otrávená ale být nemůžu, protože jen vzácně se stává, aby študácký zápal měl podobu hollywoodského mainstreamu, a ještě vzácněji, aby hollywoodský mainstream básnil o nutnosti co nejdřív oprášit gilotinu. A já se fakt nemůžu zlobit na něco, co mi opakuje, že lhostejná nerovná společnost si sama vyrábí záporáky, jejichž rukou zaslouženě pojde. U Thanose se o tom dalo diskutovat, ovšem Joker skutečně je nevyhnutelný. (23.10.2019)

Message světu na podobné úrovni, jakou měl v roce 2008 Stallone v podobě Johna Ramba. Jen s tím rozdílem, že Stallone se nebál ponořit do válečné špíny uprostřed barmské džungle, Phillips se pro změnu ponořil do té městské. S podobnou cílevědomostí, sebevědomím a tahem na branku. Jen trochu více "učesaně" řekl bych. Přece jen Sylvestrův hlavní hrdina je i o té akci a svalech. Joker je čistokrevný freak dobrák, kterému se všichni postaví zády a teprve ultimátní zlo v podobě čisté anarchie a zloby vůči lidem - primárně elitám je to, co mu dodá patřičné palivo k běsnění. Super-aktuální film o současné socio-politické problematice, zabalený v cool retro sedmdesátkovém hávu s několika ikonickými scénami, kdy se jen tak mimochodem bravurně protínají originy dvou velkých DC příběhů. (06.10.2019)

Jako součást DC dobrý, vlastně velmi dobrý. Jako lidské drama o přeměně spíše průměrné. Film mě nedokázal nadchnout. Při sledování jsme měla pocit, že pořád na něco čekám a nakonec jsem to nedostala. Jako by mělo ještě něco přijít, nějaký vrchol, protože pro mě film vrchol prostě neměl. O co ve filmu šlo? O přerod v Jokera? O situaci ve městě, která pomohla v přeměně? Opravdu pomohla? Film mi prostě přijde neúplný. Jistě, Joaquin byl dobrý, hezky na to zhubl, skvěle si tancoval, když byl na scéně sám a hrabalo mu, takt o bylo fajn. Jakmile tam byl někdo další, skoro mi přišlo, jako by zapadal do pozadí. Pro mě naprosto obyčejný film, který vlastně nepřináší nic nového kromě toho, že nám chtěl ukázat, jak byl Joker zrozen, ale je to opravdu u této postavy nutné? Musíme ji „pochopit“? (04.10.2019)

Strhující studie upachtěného snaživce a otloukánka. I když zprvu vystupuje jako „vysmátý” klaun v morálně a sociálně se hroutícím městě. Propast mezi smetánkou a obyčejnými lidmi je hlubší a hlubší. On musí brát podřadné joby, občas mu při čísle mezi dětmi na nemocničním oddělení vyklouzne revolver, byt sdílí se svou nemocnou matkou a živí v sobě jeden velký sen: být bavičem ve vlastní stand-up show. Ulice šedivého Gothamu ho ale od jeho snu vzdalují a zasazují mu jednu ránu za druhou. Stejně jako lidé okolo, kterým je pro smích, přitom se mají jeho vtipům smát. Než se z něj ovšem stane ikonický záporák, dojde k několika zajímavým zvratům, které jej dostanou na naprostý okraj. Ruku v ruce s tím jde skutečnost, že ti mocní a bohatí začali pošlapávat oblast duševního zdraví a problematiku celkově zanedbávají a nehodlají do ní sypat peníze. A náš antihrdina tak ze statusu „ten s psychickou poruchou” přechází na „toho s neléčenou psychickou poruchou”. A pak se stane cosi v metru (výborně mrazivá sekvence) a už není cesty návratu. Obzvlášť když ještě rozpoznává lži v rodinné historii. Režisér Todd Phillips chtěl po několika komediích zkusit něco serióznějšího, nicméně své Týpky a zbraně odvyprávěl hrozně nezajímavě. Joker je naopak trefou do černého (i když některé pasáže jsou zbytečně moc doslovné). Je špinavý, je drsný, psychologický a nesází na velké akční scény. Zdaleka nejde o snadnou podívanou pro typického comicsového diváka. Snímek o zrodu jednoho monstra vyniká nepříjemnou atmosférou, nabízí několik syrových momentů (kupříkladu skvostná scéna v bytě při návštěvě dvou bývalých kolegů) a nápaditých detailů. Phillips nechává prostor divákům na to, aby si sami interpretovali vývoj hlavní postavy. Na ní pak vše stojí. Sledovat Phoenixův herecký výkon je skrz naskrz vyložený požitek. Výrazně zhubnul, jeho nezvladatelné vlny smíchu jsou děsivé, gesta naprosto přesná, zlomenému hrdinovi věříme prakticky každý detail. Herecký Oscar bude ve správných rukou. (03.10.2019)

"Promiňte, že se směju, jsem nemocný." Jsem moc malej masochista na to, abych se dokázal dvě hoďky bavit depresivním přerodem šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem ve slavnýho šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem. Kromě deprese mě ještě docela zaujala ta nekonečná nuda a hlavní hrdina chladnoucí v ledničce. To asi někdy zkusím. A taky chci vyzdvihnout show Murrayho Franklina, protože to bylo jediný místo, který mě na chvíli donutilo přestat zívat. (07.10.2021)