Joker

(1001) Přiznám se, že tomu nerozumím. Možná, že kdyby se ve scénáři vyškrtala každá druhá věta, tak by mi to dávalo větší smysl. A kdyby se úplně odstranila hudba. (Nebo nahradila jinou, ne tak návodnou, viz například You Were Never Really Here.) A taky kdyby se kamera aspoň na chvíli přestala hýbat a doopravdy ukazovala, co ukazuje. A vlastně čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mám dojem, že to je jenom variace na You Were Never Really Here. A finální (a u filmů posledních dvaceti let docela častá) poznámka: první hodina filmu je jenom expozice, druhá hodina nás potom dovede ke krizi, středu dějového oblouku. Jenomže v opravdickém příběhu je potřeba ten oblouk dokroužit, ještě mají následovat peripetie a katastrofa, no a to se tady nestalo. A NEBO bych měla zůstat pokornější a vrátit se k první větě komentáře, a totiž že filmu nerozumím, že jsem jej nepochopila. Možná, že kdyby mi film vysvětlil/popsal, člověk, kterému sledování Jokera něco přineslo, tak že bych mluvila jinak. --- Dotatek: Po shlédnutí "To Kapitola 2" si uvědomuji, jak doopravdy vypadá špatný film o klaunovi, ale stejně. --- Dodatek po shlédnutí po dvou letech: F*ck this movie. (13.11.2019)

„Chtěl jsem se zeptat, jestli byste nemohla požádat doktora, aby mi přidal prášky.“ - „Arthure, berete sedm druhů léků. Musí vám nějak pomáhat!“ Tak tady se někdo krapet sekl…Nejdřív jsem se trochu obával, abych podvědomě neskončil u srovnání Phoenixova ztvárnění s jeho předchůdci (Ledger, Nicholson), ale k tomu nedošlo, tenhle film není klasická komiksová adaptace, navíc se zabývá hlavně tím, co vedlo k Arthurově „přeměně“. Jak jsem čekal, jedná se o nepřetržitou (a excelentní) Phoenixovu hereckou exhibici (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Studie jednoho osobnostního rozkladu člověka, v jehož případě se „tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo“, baví a strhává. Atmosféra Gothamu (v němž se vše obrací vzhůru nohama) měla také hodně do sebe (a sociální podtón sem perfektně sedne), takže za mě slabších 5*. „O mámu se s láskou starám.“ - „Musí tě mít moc ráda za to, co pro ni děláš.“ - „Je to tak. Vždycky mi říká, abych se usmíval a tvářil se vesele. Říká, že mým posláním je rozdávat radost a smích.“ (10.05.2020)

V Todda Philipse jsem měl důvěru a věřil jsem, že naservíruje vizuálně dobře vypadající film, který nebude nudit. A on nezklamal. Jakýsi pseudosedmdesátkový Gotham je špinavý a zároveň opulentní. Skvělá kulisa pro ten smutný příběh. Nedávno jsem viděl film Děvče ze sirkárny a přišlo mi to vlastně podobné. Člověku, co má už tak velmi špatný život se dějí horší a horší věci, až mu hrábne a začne se mstít. Líbilo se mi to hodně a podle mě se tvůrci inspirovali Králem komedie. Díky roli De Nira mi to přišlo zjevné a jako dobrý nápad. Každopádně bych nerozjížděl další světy a vesmíry. Nechal bych tento nadmíru povedený příspěvek do komiksového žánru osamocený a lidi budou tleskat i za pár let. Nedovedu si totiž představit, že si tenhle Joker udrží laťku, až se začne nahánět s Batmanama a spol. 9/10 (12.11.2019)

// "Well no one's laughing now." Už se vám někdy stalo, že jste sledovali perfektně uspokojující lesbický porno, s kamerou, která zabírala všechny vaše oblíbené úhly, herečkama, které předstíraly orgasmus tak dokonale, že to bylo málem na Oscara, hudbou, která mnohdy strhávala pozornost až zbytečně příliš na sebe, a nejspíš asi bude znít mnohem lépe na samostatný poslech, ale v kontextu blížícího se vyvrcholení vlastně postupně přestávala překážet, zvratem, který šel naprosto pohodlně předpovídat, pokud jste si dali tu práci a podívali se, jak se točily filmy pro dospělé před nějakými čtyřiceti lety, a násilím, které jakoby odsuzujete, ale v závěru jste za něj vlastně byli skrytě rádi, protože bez něj by to zkrátka nebylo tak zvráceně sexy, jak jste v tu chvíli potřebovali, ALE PŘESTO VŠECHNO jste si na samotném konci řekli, že tomu k dokonalosti zkrátka stejně chyběl ten drsnej černej ču*ák v akci? Ne? Tak nic, no. 9/10 (04.10.2019)

„ARTHURE, ALE JÁ MYSLELA, ŽE KLAUN MÁ VYVOLÁVAT SMÍCH...“ /// Předpokládám, že nikdo neočekává Marvelovku (jak ta slečna přede mnou..). Jde o ponurej svět a Joker není žádnej superhrdina. Je to psychouš a tomu odpovídá scénář, kterej představuje z devadesáti procent psychologickej profil budoucího devianta. Sice mu nepřejete nic špatnýho, ale víte, že chování okolního světa vůči svý odlišnosti neustojí. Chcete Oscara? Hrajte Jokera! On totiž ten Phoenix nesleze z plátna. Je to uchylák. V dobrým i špatným slova smyslu. Arthur vzbuzuje emoce. Sice byste ho jako kolegu nebo souseda chtít nechtěli, ale už jen tím, jak se snaží bejt "normální"… když vidíte, kolik ta snaha stojí námahy a okolní svět na ni nereflektuje… Prožíval jsem jeho trapasy stejně, jako klamavě podlíhal jeho schizofrenním představám. A pak, když zjistí, že jeho život nemusí bejt tragédie a začne ho měnit v komedii.... neměl bych, ale fandím mu. Postava Jokera už tolik emocí nevzbuzuje. Nepatřím k lidem oslavujícím zlo. I tohle může mít na hodnocení vliv. Není to veselá - barevná komiksová zábava. Je to "R"kový psychodrama, kterýmu je možná celkem jedno, na jakýho psychopata je našroubovaný... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiks z roku 1988 „Batman: The Killing Joke“, napsanej Alanem Moorem a ilustrovanej Brianem Bollandem neznám. 2.) Zjistím, co se stane, když vysadím prášky. 3.) Soused mívá nekontrolovaný záchvaty smíchu (navíc je to klaun!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.10.2019)