Erotikon

Překvapivě temné a v mnoha ohledech překvapivě současné. Nechce se mi už po všech ostatních rozmazávat nadčasovost, tak snad jen, že Ita Rina funguje jako idol i dnes, narozdíl od mnohých vrstevnic, které v konturách doby už přeci jen působí asexuálně. Skvělý Klusákův doprovod, slušně nabušený střih a nápaditá kamera. A jsem rád, že už prvorepublikové dámy "bolela hlava". (26.03.2011)

Blaho, blaho, blaho. Kamera, tváře. Já nevím, mně přijde, že tento film v mnohém překračuje kontext roku 1929. Během sledování mě ani na chvíli nenapadne, že film je starý, tohle už je překonané, tohle toto a támhle tamto. Naopak si říkám "Jéžišku, to je tak krásné a stylově čistě udělané!" Film je v detailech maximálně sladký (přídavné jméno vyjadřující obdiv a nadšení). Třeba jak vypadá fotografie dcery, kterou má otec v kuchyni? Ta póza? Květiny v ruce? Blaho. A když tak vážně, intelektuálně zadumám, tak bych řekla, že mi Erotikon přijde lepší než Extase. Jaké obrazy v tomhle filmu Machatý/Vích nabízí! Dospívám pomalu k názoru, že si snad nejvíc vážím kamerově zajímavých filmů. (15.03.2012)

Pokud se slavná Extase s něčím srovnává, je to právě Erotikon. Dle mého názoru vychází s lepším hodnocením nakonec Extase, i když si nejsem jist, zda je to tím, že je již zvuková. Každopádně se Erotikon nemá za co stydět, jistě by obstál i ve světové konkurenci, zejména díky objevné kameře, na které si Machatý dával tolik záležet. (18.05.2011)

Nemohu souhlasit s názory mnohých zahraničních i domácích filmových historiků, že by toto dílo režiséra Gustava Machatého mělo být vrcholným výtvorem československé němé kinematografie. Nicméně se jedná o film, který měl ve své době ze všech u nás vyrobených snímků největší ohlas za hranicemi, vysvětlitelný nejen přitažlivým názvem a obsahem, ale i zdařilým režijním zpracováním. Machatý sledoval totiž pozorně hlavní proudy světové kinematografie a dovedl s velkým smyslem pro vnější efektnost obratně přizpůsobit zkušenosti druhých vlastní vizi. V podstatě banální příběh o svedené dívce a nezodpovědném světákovi se Machatému podařilo úspěšně proměnit v lyricky jemné melodrama plné důmyslných metafor a snových obrazů (jedna z vrcholných prací kameramana Václava Vícha). Hlavní role byly obsazeny atraktivními zahraničními hvězdami (Olaf Fjord, Charlotte Susa a Luigi Serventi). Jihoslovanská kráska Ita Rina zde zažila svůj první velký triumf, který za necelý rok zopakovala v dalším mimořádném filmu Karla Antona Tonka Šibenice. Premiéra němé verze se uskutečnila v únoru 1929 v Karlových Varech a pražská následovala až o rok později v lednu 1930. Tato časová propast pak stojí za dobovým komerčním neúspěchem. Rozmach zvukového filmu a nové nároky na výrobu celovečerní hrané tvorby znemožnily slávu řadě pozoruhodných děl z přelomu dvacátých a třicátých let. Machatého velkolepý film se však navždy zařadil mezi nejpozoruhodnější díla světové kinematografie a pro mnohé tvůrce budoucích věků se stal fascinující inspirací. A není nakonec život o tom, že se dvě kapky spojí v jednu velkou? (21.10.2008)

Z nasich predvalecnych filmu se zcela urcite jedna o film s jednim z nejlepsich scenaru. Neskutecne nadcasovy film, ac nemy, tak dodnes ma divakovi co rict. Postava svetaka, kterou ztvarnil Olaf Fjord je vyborna a Ita Rina jen dokazuje, ze zeny byly sexy uz pred 90-ti lety. Film, ktery prekonal me ocekavani. (23.06.2013)