Tenká červená linie

Podle mého názoru se jedná bez diskuzí o mnohem povedenější dílo než přeceňovaný film Zachraňte vojína Ryana. Vynikající napínavý děj, skvělí herci, totální válečná atmosféra, zkrátka vše, co lze od válečného filmu očekávat. A navíc - tenhle film měl skutečně myšlenku, v Ryanovi šlo jen a jen o čistočistý kalkul (útok na divákovy city), byť mu samozřejmě nelze upřít rovněž vysokou kvalitu. (09.03.2003)

Útok na japonci držený ostrov poblíž Guadalcanalu, na můj vkus přeplněn meditujícně filozofujícím podtónem. Je obdivuhodné, jak se tolik známých hereckých tváří ztrácí a zaniká ve prospěch ústřední myšlenky. Ve válce se člověk oddušuvní a přestává být individualitou, válka je nesmyslná. U mě se toto psychologické válečné drama bohužel zásadně minulo účinkem, namísto toho přišla nuda. I když kvalitní akce tu byl paradoxně dostatek. (08.09.2010)

(1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem. (08.04.2017)

,,Válka lidi nešlechtí, dělá z nich psy! '' -------- Pro mě nejlepší doposud natočený film z pacifického válčiště a vlastně asi nejlepší válečný film vůbec. Herecké výkony některých herců jsou brilatní (Nolte, Caviezel, Penn ad..). Film je o dobývání ostrova Quadalcanal námořní pěchotou USMC. Kromě krutých bojů, kdy se na atolu bojíte s hrdiny vystrčit hlavu z vysoké ve větru se vlnící trávy aby jste pohlédli na hřeben kde že to vlastně ti Japíci mají bunkry s těžkými kulomety (pusťte si to se zvukem 5.1), je film i psychologickou sondou do duší bojujících mužů, často chlapců. Nevadí mi stopáž, nenudil jsem se ani minutu ba ani sekundu a jen němě jsem zíral na tu neskutečnou kameru. Vše je fantasticky dokresleno hudbou Hanse Zimmera a já osobně tento soudtrack považuji za jeden z jeho nejlepších co kdy složil. S Ryanem tento film nelze srovnávat, je to zcela o něčem jiném a spojitost oba filmy mají jen v tom, že se odehrávají za druhé světové války... Pustit tento film o rok dříve, byla by to smršť Oscarů a dalších ocenění. Škoda. Fajnšmekr ale toto ryzí umění ocení a bude mít úžasný zážitek. Linie je vizuální skvost. Pět medailí kongresu! * * * * * (22.01.2011)

║Rozpočet $52miliónov║Tržby USA $36,400,491║Tržby Celosvetovo $98,126,565║ Režisér Terrence Malick a jeho epicky pojatá vojenská dráma odohrávajúca sa na Guadalcanale je oproti iným filmom s podobnou tématikou pojatá dosť nevšedne. Tento film je akousi očistou duše vojaka voči prírode a celkovo svetu, kde žije a ktorý svojím pôsobeným nivočí. Malick sa vyditeľne hrá/ mazná s každým detailom filmu tak aby vizuál sám o sebe prinášal výpoveď scénky bez toho aby musel byť použitý dialóg. Skôr pri týchto obrazovo silný scénkach príde výstižný doprovodný komentár ako pri dokumentárnom filme. Diváka necháva dostatočne načerpať a doznieť v ňom každý prezentovaný obrázok, takže nejaký rýchli strih tu nehrozí. Dokonca ani pri bojoch po trávnatých kopcoch je väčšinou kamera pokojná a plynulá. Za tieto krásne nasnímané obrázky môže kameraman John Toll. Popri tom sa nestráca ani hudba od Hansa Zimmera, tá dokonca povyšuje obrázky do vyšších sfér a v celku to vyznie v dosť silný dojem, v hudbe zaznejú aj piesne domorodých kmeňov a práve tie prinesú do deju aj neviazené emócie. Vo filme sa objaví veľa zvučných mien a z nich si tu najzaujímavejšie úlohy zahrajú Nick Nolte ako veliteľ jednotiek túžiaci po veľkej kariére, Elias Koteas ako jeho oponent a James Caviezel čakajúci na slobodu, či vykúpenie zo spárov armády. /85%/ (29.06.2005)