Malé ženy

Ve chvíli, kdy mě film měl naprosto v hrsti, nejemocionálější scénu s Beethovenovou sonátou utnul s razancí řeznické sekery do dalšího epizodického vprávění. Přesto v mém malém soukromém klání mužský vs. ženský film Malé ženy porážejí Le Mans '66, paradoxně menší literárností a lepšími hereckými výkony. I když jsem si jako správný chlap všechna jména zapamatoval až někdy uprostřed filmu. (10.02.2020)

Tohle nešlo, mě to ženský prostředí a takový pojekávání přišlo hrozně rozsáhlý a vůbec jsem se v tom nenašel i zase ty vyprávěcí prolínačky mě nesedli, někdy jsem se ztrácel. Jediný štěstí, že holky zahrály fakt dobře a ty jejich odlišné povahy bylo fajn vnímat. Určitě se mě líbila i atmosféra filmu, tady kamera a režie taky udělali své a Jacqueline Durran za hadry má svou nominačku na Oscara zaslouženě, jen ten ústřední hudební motiv nemuseli hrát obscénu, ale tak asi tvůrci chtěli, aby mě zněl pokaždý když uvidím velký barák se zahradou. Ještě zpátky k těm herečkám, dobré byly všechny, ale Florence Pugh ta se v roce 2019 (Slunovrat) potkala opravdu s top formou. (21.01.2020)

Tak jsem tuhle klasickou kostýmní romanci stihnul ještě před oscarovou nocí. Dílo spisovatelky Louisy May Alcott se v minulosti dočkalo řady filmových zpracování. I když musím říct, že jsem dobrou hodinku čekal na pořádný háček. Jakmile si mě chytil, bylo to příjemné přitahování se. Čtveřice dospívajících sester, každá se svými sny, v nelehké době chudoby během občanské války. Navzdory předpokladům nakonec každá zvolí svou vlastní cestu. Palec nahoru si zaslouží adaptovaný scénář, který nás dostává do dvou časových rovin, tvůrci mezi nimi přeskakují, místy boří zajeté pořádky, ale pořád je to srozumitelné a hlavně ony „komplikované“ rodinné vztahy nikdy nejdou tak na dřeň, jak se režisérka Greta Gerwig tváří. Linky propojuje synonymum ženské nezávislosti spisovatelka Jo, její sestry jí ale místy solidně šlapou na paty (nicméně ódy na Florence Pugh šly nějak mimo mě). Saoirse Ronan v sobě opět nese křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání, emancipace a drzosti. A hlavně čtvrtá herecká oscarová nominace v pětadvaceti letech – která herečka se něčím takovým může pochlubit? PS: Musím každopádně zmínit, že verze (1994) australské filmařky Gillian Armstrong přinesla dle mého krapet víc emocí. (09.02.2020)

Greta Gerwigová nikdy nebyla nijak výrazná herečka, ale jako režisérka si říká o pozornost hodně výrazně. Lady Bird jsem před dvěma lety bohužel neviděl, ale tohle je vypravěčsky zcela sebevědomá adaptace klasického románu. Filmová verze z roku 1994 byla hodně povedená, ale o čtvrt století poté přišla ještě lepší. Samozřejmě je to do značné míry zásluhou dokonalé herecké sestavy, ve které jsem nezaznamenal žádný slabší článek, ale pořád mi připadá, že rozdíl k lepšímu je v kolonkách scénář a režie. Přitom stačil jediný titulek „sedm let předtím“ a další skoky v čase už působily naprosto plynule a samozřejmě. Klobouk dolů! (02.02.2020)

Podľa mňa tento film dokazuje, že Greta Gerwig nie je príliš dobrá režisérka a všetci jej lezú do piče len preto, že točí ženské témy, ktoré sú teraz in. Tým že dej poskakuje dopredu a dozadu v čase vôbec nefungujú po dramatickej stránke jednotlivé scény. V deji som sa nestrácal hlavne preto, že som pred krátkou dobou videl trojdielnu minisériu z roku 2017 a tá bola po každej stránke oveľa lepšia. Hlavne bola lepšie obsadená a fungovali tam bezchybne vzťahy medzi sestrami. Táto verzia má hviezdnejšie obsadenie, ale z postáv funguje jedine tá hlavná v podaní Saoirse Ronan. Ale ani ona nemá na božskú Mayu Hawke. Ostatné postavy boli nevýrazne. Timothée Chalamet mi zas a znova liezol na nervy a tentoraz som si neprial, aby sa Laurie a Jo dali dokopy, čo asi nie je dobre. Dokonca ani Meryl Streep, ktorá zahrá čokoľvek, sa do úlohy tej protivnej babizni nehodí. Naviac som behom celého filmu nemal pocit, že sledujem film z dávnej Británie, ale skôr že sa to odohráva niekde u Amíkov. Vôbec to nemá tú poctivú britskú atmosféru. Je to také nemastné neslané a ja som sa celý čas nudil. 4/10. (19.03.2020)