Reklama

Reklama

Nikdy neodvracej zrak

  • Německo Werk ohne Autor (více)
Trailer 1
Německo / Itálie, 2018, 188 min (Alternativní 182 min)

Kamera:

Caleb Deschanel

Hudba:

Max Richter

Hrají:

Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Kurt (Tom Schilling) se poprvé s moderním uměním seznámil jako dítě na výstavě „zvrhlého umění“ pořádané nacisty. Po válce pak prokáže svůj talent a studuje výtvarnou akademii ve východoněmeckých Drážďanech. Zde potkává Ellie (Paula Beer) a je přesvědčen, že našel lásku svého života. Její otec, prominentní lékař Carl Seeband (Sebastian Koch), s jejich vztahem však zásadně nesouhlasí a snaží se jej jakýmikoliv prostředky zničit. To, co nikdo z nich zatím netuší, je skutečnost, že jejich životy jsou již dávno propojeny hrozným zločinem, do kterého byl Seeband za války zapleten. Kurtovi a Ellie se nakonec podaří odejít do západoněmeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje ve studiu a hledá ve svobodném světě svůj nový, moderní výtvarný styl. Životní prožitky a traumata se Kurtovi nakonec stávají inspirací, díky níž začíná tvořit osobité obrazy, které odrážejí nejen jeho vlastní osud, ale i pocity celé poválečné generace. (Cinemart)

(více)

Videa (11)

Trailer 1

Recenze (173)

Flego 

všechny recenze uživatele

Istá znalosť nemeckých dejín 20-teho storočia je na prospech diváka, tvorcovia totiž nič nevysvetľujú, a tento prístup je veľmi dobrý. Veľké časové rozpätie príbehu odsýpa slušným tempom, výhrady mám len k scénam z düsseldorfskej školy, ktoré snímok zbytočne naťahujú. Epicky ladený film má však nádhernú výpravu, krásnu hudbu a dobré herecké výkony. V posledných rokoch je nemecký film na vzostupe a určite k tomu prispieva aj historický potenciál spojeného Nemecka. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Monumentální selhání nadutého filmaře, ve kterém lze odškrtat prakticky veškeré potřebné položky výstavního midcultu. Zároveň je to ale jeden z důležitých filmových milníků současné postfaktické doby, ve které je pro většinu již obhajitelné navázat se citově na nepravdu, pokud odpovídá jejím potřebám. ____Z čistě filmového hlediska je to slastný katalog tvůrčích chyb na poli životopisného filmu. Má tři hodiny na to, aby vysvětlil svoji pozici, ale nedokáže to bez závěrečného monologu vůči publiku. Neumí filmařsky vysvětlit unikátnost zobrazeného umění, takže si dopomáhá dramatickými smyčci a neustálým komentováním probíhajícího. Ukazuje naprosto zhovadilou práci s rozpočtem, který je zde plýtván na úplně zbytečné a digitálně vyhlazené scény z predválečných Drážďan či se ztroskotaným Messcherschmitem. U protagonistovi manželky si již nepamatuji ani její jméno, ale její prsa bych uplácal poslepu z modelíny s milimetrovou přesností, protože její postava ze dvou třetin komunikuje s divákem výlučně skrze ně. Film vypráví o výtvarném umění a vypráví o něm především slovy. A hlavně jakkoli se snaží být osvětovým, propadá permanentně strašnému kýči prakticky kdykoli se mu naskytne možnost. To o tvůrci už samo o sobě nevypovídá nic lichotivého. Werk tady definitivně vohnul autora. Přes stůl a bez gelu. ______ Nicméně film a jeho veskrze kladné přijetí je vlastně obrazem a varováním současné doby pohodlné alibistické nepravdy. Je obecně známo, že divák má inherentní potřebu vyvyšovat a tolerovat více film, jež se označí, že je dle skutečných událostí. Takové filmy mají svoje postupy, povahu, ideálně budují snahu o akurátní vytvoření prostředí a charakteru zobrazovaných osob a situací, aby nezůstaly realitě dlužné. Co ale se snímky, které využívají stejných prostředků, zaštiťují se skutečností a třeba z ní i z velké části vycházejí, nicméně značné či zásadní části pak pozměňují ve prospěch dramatizace či dokázání vlastní pravdy? Werk ohne Author je totiž z velké části fabulovaná blamáž na prvních třicet let života umělce Gerharda Richtera, jehož v zásadě film exploatuje. Vybírá si ty nejpikantnější momenty jeho života, které pak svévolně propojuje v neuvěřitelných scénáristických zákrutech ve stylu "není to pravda, ale mohla by být". Čímž mimo jiné dává vlastně najevo, že zaměření na čistě uměleckou stránku hrdinova života by dle tvůrců samotný film neutáhlo. Vlastně přiznávají vlastní tvůrčí limity v tom, o čem chtějí vyprávět. Veskrze kladné reakce neodborné i odborné veřejnosti na tento nezvládnutý kvák je pak zjevnou reakcí na sílu "skutečné události", které zde ale nenastala, nicméně film tuto iluzi zdatně buduje. Je každopádně před námi, obávám se, určitý filmový trend (viz třeba podobně prolhané Bohemian Rhapsody) volných adaptací skutečnosti, které budou vyprávět hezké a poučné příběhy třeba i o nehezkých a neinspirativních lidech, nicméně ve filmu je takové neuvidíme a jejich život vlastně také ne. Uvidíme, co chceme vidět v lidech, jak je chceme vidět, tak aby nás to nevytrhlo z naší komfortní zóny a mohli se každé ráno probudit opět do světa, kde všechno probíhá tak, jak si to představujeme. Akorát, že neprobíhá.. Pseudo-realita jako eskapismus. Varování před těmito filmy by mělo být účelem filmové kritiky. Casual publiku nelze vyčítat, že mu propadne. () (méně) (více)

Reklama

classic 

všechny recenze uživatele

Nemecký režisér, ktorý dobil Hollywood so snímkom - Životy tých druhých (r. 2006, a veru, že som film aj zhliadol), Florian Henckel von Donnersmarck (doslova disponuje šľachtickým a veľmo váženým menom), opäť nakrúca domácky (tuzemský) film, potom čo neuspel s Cudzincom, (v ktorom si zahrali hollywoodske mega-hviezdy Johnny Depp s Angelinou Jolie) po ozaj dlhých rokoch, keď rozoberá temnú, nemeckú (nacistickú) minulosť v zhruba rozmedzí tridsiatich rokoch, a to v intelektuálnom, modernom zovretí, s hlavnou postavou Kurta Barnerta (vášnivého maliara, ktorý svoje vnútorné pocity pretavuje do namaľovaných obrazov), že práve jeho spoznávam od malého chlapca, až to pokračuje do dospelosti, keď je už mladým mužom, čo sa neustále miluje so svojou priateľkou Ellie Seeband, pričom jej otec, profesor Carl, gynekológ, má „škaredú” stránku svojho JA, akési horšie alter ego, ktoré d-o-k-o-n-a-l-o skrýva (maskuje) pod svojim zovňajškom. Je úplne typické, že mnohí nacistickí pohlavári sa vyhli trestnému stíhaniu za vojnové zločiny, a tak iba na záver - vymenili kabáty, kedy sa ZAksichtili, že nás sa to netýka... _ Nebojte sa ani toho, že film trvá 3 HODINY, a síce je k tomu dosť obscénny, (prístupnosť: R, ženy zaberajú vo svojej celej kráse, ako ich Pán Boh stvoril, čomu som sa vôbec nebránil, ale popri tom ich protipóly môžu na to iba v kútiku duše pomyslieť) a i napriek tomu sa stále jedná o veľmi dobre nakrútenú a nasnímanú, (perfektná d.p. Caleba Deschanela) dobovú drámu, ktorá môže vnímavého, kultivovaného diváka maximálne pohltiť, aj keď manipuluje s menšími (strihovými) vadami na kráse. Takýchto umeleckých, artových filmov nie je veľa na svete ! ()

hroubek 

všechny recenze uživatele

Jsou filmy, na které se těšíte jen co vidíte trailer, a nebo je na nich něco co vás zaujme. A pak jsou taky filmy, o kterých nevíte vůbec nic, trailer vám taky nic moc neřekne, a vlastně to zkusíte jen díky skvělým ohlasům nebo jedné dobře napsané recenzi. A já jsem se k tomuto filmu dostal tou delší a složitější cestou. A nelituji toho. Nikdy neodvracej zrak mě dost sedl, protože má v sobě dost malých a hodně silných příběhů. Umí velmi dobře tnout do živého, a taky nám dost nepříjemně připomene co se za druhé světové války dělo v Německu samotným Němcům. Ne všichni Němci byli nadšený z Hitlera a z jeho plánů vybudovat Třetí říši. Režisér Florian Henckel von Donnersmarck nám velmi lehce, a přesto dost intenzivně předkládá témata a myšlenky, na které nelze koukat přes prsty a nebo je vidět černobíle. Jeho postoj je čistě pozorovatelský a nechává na nás, abychom sami vnímaly situaci, a to jak se postavy chovají a rozhodují se. Líbí se mi, že se režisér soustřeďuje na svůj příběh a postavy, než aby moralizoval a nebo obhajoval co se stalo. Velmi mu pomáhá skvělá kamera Caleba Deschanela, opět vynikající hudba Maxe Richtera a samozřejmě výborný herci. Tom Schilling je velmi schopný herec a zde si svůj part odehraje s přehledem, jen je škoda, že ho scénář nenechá jít více na dřeň. Sebastian Koch je skvělý, a svou postavu zahrál výborně. Koch si krade každou scénu pro sebe, a už dlouho jsem nějakou postavu, tak ze srdce nesnášel jako je ta jeho. Paula Beer se mi ve své roli hodně líbila, a mrzí mě, že je ke konci odstavená na vedlejší kolej, i přestože je její příběh mnohem zajímavější, než ten hlavní. Saskia Rosendahl i na menším prostoru dokazuje jak moc je dobrá herečka. Celý začátek patří jí, a ona si ho pro sebe ukradne, nejen svou krásou ale i talentem. Film je díky tématům delší, ale vyloženě slabší a nebo nudné místo nemá. Jen je dost znát rozdíl mezi první a druhou půlkou. Kdy první je mnohem více drásavější a intenzivnější, když to druhá je taková smířlivější. Nikdy neodvracej zrak je velmi povedený film, který má hloubku a i myšlenky. ()

Morholt 

všechny recenze uživatele

Hraběcí synek se po rozpačité hollywoodské eskapádě vrátil do Vaterlandu a je to zase pecka. To, jak se Němci dokáží kriticky podívat na svou historii, je unikát a von Donnersmarck v tomto případě dokázal obsáhnout období nacismu, komunismu i rodící se svobodné části Německa. Díky uměleckému rozměru film nepostrádá určitou poetičnost, která k danému pojetí nádherně pasuje a obrovským plusem je to, že i když má příběh velký časový záběr, působí po celou dobu kontinuálně. Nelze nezmínit i výborný hudební podkres, který je nejsilnější v závěrečné Kochově scéně a příjemnou kameru. A daleko k dokonalosti něměl ani casting namixovaný z osvědčených veteránů a mladých talentů. Ty tři hodiny utekly jako voda a doufám, že na dalšího domácího Donnersmarcka nebudu muset čekat takovou dobu. 90% ()

Galerie (47)

Zajímavosti (4)

  • Postava Kurta Barnerta (Tom Schilling) je inspirována německým umělcem Gerhardem Richterem. (aporve)
  • Celosvětová premiéra proběhla 4. září 2018 na filmovém festivalu v Benátkách. (ČSFD)
  • Sochařem v klobouku na Düsseldorfské škole umění, který tvoří jen z plsti a tuků, je Joseph Beuys (12. 5. 1921 – 23. 1. 1986). Jedno z jeho děl vlastní i Národní galerie v Praze (Auto). Milan Knížák jej pro galerii koupil za neuvěřitelných 500 000 €. (dana32)

Související novinky

Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky

Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky

19.03.2019

26. ročník Mezinárodního filmového festivalu – Febiofest přiveze do Prahy francouzského herce a režiséra Louise Garrela, který 25. března osobně uvede svůj nejnovější film Věrní nevěrní. Komediální… (více)

Slavná belgická fantasy míří do televize

Slavná belgická fantasy míří do televize

03.09.2018

Režisér Florian Henckel von Donnersmarck (Životy těch druhých, Cizinec) natočí seriálovou adaptaci belgické komiksové fantasy Thorgal. Populární komiks pochází z hlav tvůrců Jeana Van Hamma a… (více)

Reklama

Reklama