Zazie v metru

Nikdy bych nevěřila, jak může být 89 minut dlouhých. Ze začátku se na to ještě dalo koukat, i některé hlášky byly vtipné, ale brzy to ztratilo dech, humor a opodstatnění. Z Queneaua mám pocit, že kouřil nadměrné množství cracku a prokládal to absinthem. Ztreštěnost pro ztřeštěnost a přehršel gagů je ubíjející a postupem času zatraceně nudné. Kdyby byl film dlouhý jen 20-30 minut, nejspíš by působil živelněji, hodina a půl je na takovou hříčku zbytečně mnoho a značně jí to ubírá na atraktivitě. (02.01.2007)

Playtime pro Louise Malla a skupinu pařížských komediantů, kteří se s chutí a plni nápadů pustili do zfilmování (pro Francouze) legendární satirické knížky od Raymonda Queneaua.. Škoda, že se u nás moc nehraje třeba v televizi; každá scéna je nesmírně nápaditá, tu a tam odkazuje ke známým groteskám, jindy k tradici pantomimy, elegantní francouzský svěží duch je zde k vidění v celé parádě. Navíc se podařilo ku prospěchu věci trochu utlumit "protivnost" a "zkažený" charakter malé Zazi, a tak si zde divák k ní může najít sympatie mnohem lépe; film si po svém pohrál i s dvojakou otázkou, jestli se Zazi podívá do vysněného metra (Queneau původně sepsal i takovou kapitolu), nebo ne - ve scéně, kdy v závěru postavy do vlaku nastoupí, Zazi totiž spí. (05.02.2011)

To byl cvokhaus jak z mého žvota. Film balancoval na hranicích geniality a totálního degenství. Nic mezitím. Zrychlené pohyby hlavních postav společně s dialogy zřejmě vytvořil někdo, kdo si po dobrém obídku dává jako dezert LSD. Třeba scéna sestupování ze schodů z Eiffelovky a souběžná dialogová hra se slovy obouch sestupujících mě přinutila vydat ze sebe takové HAHAHA, až jsem vzbudil sousedy. Lední mědvěd co se válí v posledním patře Ajfeldy mě úplně rozmlátil. Jelikož jak genilatu tak degenství mám mnohem více radši než průměr nemohu jinak. Navíc mě Zazie těžce připomínala Olinku se kterou jsem kamarádil v sedmi letech. To taky byla dívka plná obdivuhodných nápadů. Třeba: " Pájis, budeme házet kameny na vosí hnízdo, kdo to vydrží dýl vyhrává !" Vitěze říci neumím, ale druhej den by naše držky vyplašily i členy speciální zásahové jednotky. Takže jistě chápete důvody proč tenhle francouzskej blázinec z roku 1960 miluju. Oliči jestli žiješ a čteš to, co jsem tady vyblil, houkni. V parku jsem viděl sršání hnízdo i kameny ---schválně kdo to vydrží dýl. (04.05.2007)

Úvodnú túžbu dievčatka uvidieť metro vzápätí strieda bláznivo rozparádená jazda Parížom, obsahujúca v sebe prvky grotesky, bláznivej tancovačky, milostnej komédie a ktoviečoho všetkého ešte v tak razantnej mäteži až sa z toho hlava točí. Rovnomenná literárna predloha Raymonda Queneaua je skvelá, jej ducha skvele vystihol Malle narúšaním zdanlivého poriadku a životných schém s použitím náhlych vpádov, trikov, zrýchlenia a spomalenia obrazu, zmiznutiami a objaveniami postáv, sekmi v dialógoch, dejovými zvratmi. (30.09.2005)

Knihu znám, četl jsem z ní asi tři stránky a pak jsem ji nechal být s tím, že se autor asi zbláznil. No, tady to vypadá stejně. Absurdnost střídá další, něco jako příběh vlastně neexistuje, všechno je sled šíleností podobně jako Bláznivý Petříček. Akorát tady je to šílené trochu jinak. Zatímco u Bláznivého Petříčka byly bizarní dialogy, tady jsou bizarní obrazy a scény. První polovina je teda lepší než druhá, to je pravda, ale zase ten závěr, jak tam jdou všichni... To se ani nedá pořádně popsat, to se musí vidět, prostě to vypadalo, jako kdyby všichni byly na drogách. Občas jsem v tom viděl něco jako poctu Meliésovi (kvůli stop-motion vtipům, s tímhle Meliés na plátně kouzlil)Jen škoda, že tu jsou části, kde se moc mluví, až to nudí, jinak bych dal 5*. Takhle to bude jenom za silné 4* (08.12.2018)