Bitva u Midway

Druhá světová mně baví a obzvláště válka v Pacifiku. Když jsem poprvé zaslechl, že se má točit nová Bitva o Midway, strašně jsem se těšil. Bylo mi jasné, že v době nadupaných pécéček a filmových rozpočtů za něž by šel umořit náš státní dluh, čekají diváka orgie v pravdě vizuální. Ačkoliv původní Midway spolu s Tora Tora patří k TOP desítce mých válečných nej, přeci jen ty záběry na kabiny letounů za nimiž jsou promítána nalétávající letadla dnes už působí krapet archaicky. Navíc Emmerich je králem obřích scén a mega soubojů a tak i fakt, že to točil on hrál filmu do karet. No jo. Jenže od první chvilky jsem měl pocit, že sleduji počítačovou hru. Vůbec mi to celé dost připomnělo nějakou arkádu a ke konci dokonce plošinovku 1942, kterou jsem jako dítě hrával na automatech na konečné metra Kosmonautů (dnes Háje) ve speciálně k tomu určených maringotkách ještě za komančů. Ve hře jste měli pohled shora na P38 Lightninga a v ústrety mu nalétávala japonská letadla i bombardéry, některá střílela, některá jen narážela a na konci levelu byl vždy nějaký boss budˇ těžce vyzbrojený bombardér nebo loď. Člověk se měl co uhýbat před střelami a přitom musel sestřelovat nepřátele a bosse zasahovat na těch nejzranitelnějších místech. Když vás sundali, museli jste mít pětikaček plnou kapsu, protože do 10 sekund jak jste nevhodili minci, šla hran zase od začátku a vybojované levely byly už jen snem... Dodnes vidím blikající INSERT COIN !  :-). Při sledování pilota Besta v tomto filmu jsem připadal úplně stejně, rozdíl byl jen v tom, že to bylo v 3D a HD. On bombardoval, zadní střelec sundaval zero za zerem a Best ještě při tom čelně sestřeloval těmi dvěma flusátky co SBD měl zera vpředu... Šílený! Dauntlessy měly bordel jak v markingu a kamufláži tak létaly s divnými vrtulemi. Co měl být ten nálet Marauderů? Svaz napadly B17 a torpédové Cataliny co se týče větších strojů. Ne B26. Udivila i absence palubních stíhaček Wildcat, které kryly svaz i americké palubní bombardéry před zery a bránily i Midway. Ať si tu Verbálek brblá co chce, tohle se přeci u rekonstrukce sakra slavné bitvy nemůže stát! Hrdinové byli nesympatičtí, hlavně Skrein. Zkrátka a dobře film mně zklamal. Je to prostě takový film přesně poplatný dnešní době. Jeho výhodou je, že něco málo možná mladým Američanům utkví v hlavě o tom jak se jejich dědové statečně byli s fanatickými Japíky. Japíci zase možná zaslzí, když uvidí své dědy po samurajsku bojovat až do posledního dechu s těmi odpornými Američany co je dodnes okupují (Japonci se na rozdíl od Němců za svoji minulost nestydí a na dědy vzpomínají jako na hrdiny). Když si budu chtít někdy zase pustit Midway, rozhodně sáhnu po té z roku 1976 ze které nešplýchá americký patos hektolitry. S Hestonem, Fondou a d... A už mi asi vůbec nebude vadit, že některé záběry budou vypadat archaicky. Pořád lepší než toto u čehož jsem se jen děsil, že se náhle před Bestem objeví na plátně po vzoru hry 1942 možnost sebrat bonus v podobě raket, zdvojené střelby, či ochranného štítu kolem letadla. A v případě sestřelení nápis Isert Coin a odpočet od desíti k nule. Za tohle já osobně dám maximálně 3 pětikačky ! * * * (24.01.2020) (méně) (více)

(80%) Viděno v kině. Tak jsem byl svědkem Bitvy u Midway, ale jen na velkém plátně tedy. Na tento filmový počin jsem se určitě chystal do kina, vlastně tímto snímkem jsem tento rok navštívil kino už po třicáté (jsem to ale filmový cvok až fanatik, ale co už). Rolanda Emmericha, coby režiséra či jak se mu říká „mistra destrukcí“ mám rád. Natočil dost výborných filmů. No, najde se tu i odvrácená strana jeho fanoušků, kteří jeho filmy až tak moc nehltají či je někdy dost ošklivě kritizují. Dokážu třeba pochopit takové pokračování kultovního a nepřekonatelného jeho filmu Den nezávislosti. Druhý ID byl opravdu jen o efektech, taková neškodná sci-fi blbina, ale já jí rovněž zařadil mezi své oblíbené snímky. Řekněme prostě, že od filmu 2012, který byl natočen v r. 2009, se najde dost nespokojených diváků. No, dost o tom. Věnujme se tomuto válečnému snímku MIDWAY. Netušil jsem, jak přesně bude film pojat, ale úplně jsem se netrefil. Čekal jsem, že se to bude pomalu rozjíždět a že se tu možná najdou hluchá místa. A i jsem se dost obával, že to bude místy dost po akční stránce přestřelené. No, ihned od začátku jsem byl jak přikovaný k sedačce, jak se to vše rychle začalo rozjíždět. Stručně řečeno, AKCE střídá AKCI – a tím myslím vyloženě LETECKÉ SOUBOJE, kterých zde bylo neuvěřitelné množství. I se našlo krom klasické DIGI několik solidních nápadů. TEMPO filmu bylo opravdu velké. Takže krom akčních sekvencí jsem se ani na minutu nenudil a urychleně jsem vstřebával dialogy, konverzace důstojníků apod. Když o tom tak přemýšlím tak délka filmu 138 min byla vlastně málo. Přeci jen bych alespoň těch 15-20 min přidal a to rozhodně ne akčních pasáží, ale nějakých těch konverzacích navíc, které by byly víc zapamatovatelnějších a možná epičtější finále. Opravdu se toho tady moc kritizovat nedá. Možná bych i pár leteckých sekvencí ubral. Bylo toho opravdu hodně, ale není to žádná výrazná chyba. Jen bych možná dal přednost pomalejšímu úvodu. Zpočátku to strašně rychle utíkalo, až v druhé půlce měly všechny tyhle výbušné pasáže hlubší význam. Veškerá vata okolo těchto leteckých pasáží byla v pohodě. Rodiny a manželky amerických hrdinů zde moc nebyly, což je vítaná změna. Obešlo se to i bez krve, takže PG-13 je v tomto případě naprosto vyhovující oproti Dunkirku, kde bych ocenil spíš Rkové pojetí. Herecké obsazení je známé, mnozí si tu stěžují, že bylo nevyužité, ale víte co? Běžte se bodnout! To, že zde známí herci nepředvedou výrazné role a výkony na oscara ještě přece není žádná chyba. Nejvíc mě teda paradoxně asi bavily mladší a méně známí herci. Z těch známých určitě nezklamalo trio Woody Harrelson, Luke Evans a Patrick Wilson. Aaron Eckhart měl zde málo prostoru, byl zde naprosto zbytečný. Zbytek herců ok. I jejich postavy dokázali zahrát obstojně. Známé Emmerichovo hudební duo Kloser a Wankler opět složilo dobrý soundtrack, který zde k určitým scénám krásně seděl, ale dá se poslouchat jen zde než samostatně. Jak to mám dál popsat? Ve zkratce, bylo to především založené na leteckých soubojích, které byly úderné, destruktivní, takže digitální záležitost, která by snad až tolik ani neměla vadit odpůrcům DIGI a samotného Emmericha. Takže hlavním středobodem filmu je opravdu ta nabušená a destruktivní letecká akce. Ale i vše okolo jako jsou postavy, přímočarý a přehledný děj, nějaký ty momenty a scény z války včetně finálních okamžiků – to bylo hezky vykresleno. Patriotismus byl zde pojat tak nějak přiměřeně. Dějově je to vcelku přehledné, jen tak prvních 30 min filmu je až moc rychle ukončených – tam bych to tempo umírnil. Soustředí se to samozřejmě především na američany, coby lidstvo na kladné straně války. Ale i Japonci zde dostanou dost prostoru, především v druhé polovině filmu a hlavně ve finále, kdy je zajímavá scéna, kdy velitelé lodě uznávají porážku atd (víc nevyzradím). Úvod snímku je třeba krátký, tam bych ještě 5 min konverzace přidal, to se moc nepovedlo, ale nevadí. Rozhodně jak jsem psal, opravdu by to chtělo přidat minutáž navíc a trochu ubrat akci a TEMPO (to bylo asi jediným výrazným záporem, ale ne až tak velkým), pak by to byl válečný snímek jak se sluší a patří. Ale to je prostě Emmerich a ten si jede po svém, což respektuji a opět ho můžu pochválit. Sice ne až do nebes, něco tomu chybělo, nějaká větší uvěřitelnost atd. Ale přehnanost akčních scén zde moc kritizovat nepotřebuji, čekal jsem to horší. A na závěr je hezky popsán seznam postav, a jak žily po válce atd. Za mě spokojenost, těším se na další shlédnutí! (07.11.2019) (méně) (více)