Baby Driver

Jak Thelmo potkal Lujza, zasmažili Géteáčko a odjeli hnusným kadylakem vstříc zapadajícímu slunci. Jasný důkaz toho, že se dá i z omšelého, plytkého až tupého námětu udělat veskrze vizuálně přívětivý, zábavný, originální a svěží skorobuzikál, byť s hnusnýma pissničkama. Éda Piš, ač má na svědomí jedno z nejdebilnějsích a nejtrapnějších zvěrstev, jaké kdy zneuctily celuloid – velepičoidního Scota Pilgrima, ukazuje, že je dozajista talentovaným filmařem a ani nevadí, že neustále soutěží o osobák v délce bezstřihové sekvence, protože právě to tomu dodává ten šarmantní šmrnc. Je rovněž bezesporu i skvělým loutkovodičem, vždy výborného Jakuba Liškku povodil k naprosté dokonalosti, dokonce se mu povedlo vyždímat jisté svalové záškuby v xichtě jindy toporného manekýna Honzy Šunkky a Kevča už je jen třešničkou na kulantně upečeném dortu. I ten přitroublý autistický homojeliman v hlavní roli je přirozený sympaťák, a tak je na světě na pohled příjemná, stylová a hezky odsejpající kokotinka, u které je vám úplně jedno, když si lahváčem pobryndáte fungl nové buzerantnské tričko od Benetonu, protože s těmi fleky vypadá daleko líp. (19.09.2017)

První polovinu jsem si říkala, že tohle bude hodně fajn zábavná jednohubka. Film má dobré tempo, je výborně sestříhaný, prim hraje hudba, některé scény jsou jak vystřižené z muzikálu. Jenže v druhé půlce jsem Algortovi přestala tu jeho postavu zoufale věřit a v poslední třetině se pro mě stal vývoj a chování postav doslova nesnesitelným. Opravdu jsem chvílemi měla pocit, že sleduji nějakou parodii. Nevěděla jsem, jestli to má být pokus o jistý nadhled, nebo jestli se to myslí vážně. Jednoduše mi to nesedlo. (27.07.2017)

"Co je to kurva za masku? - Austin Powers. - Doktor říkal Michael Myers. - Tohle je Mike Myers. - Měla to být maska z Halloweenu. - To je maska na Halloween. - Maska zabijáka z filmu "Halloween". - Jo ty myslíš Jasona. - Ne! Kurva!" Edgara Wrighta smysl pro humor nepřešel ani v téhle akční jízdě, která by se klidně obešla beze slov díky všudypřítomné hudbě .. (16.01.2018)

Talentovaný mladý řidič Baby (Ansel Elgort) obstarává zločincům bezpečný odjezd z loupežných přepadení, která plánuje Doc (Kevin Spacey). Jako malý přežil autonehodu, ale od té doby mu zvoní v uších a proto poslouchá muziku na svých iPodech. Život se mu změní ve chvíli, kdy do něho vstupuje okouzlující servírka Debora (Lily James)... Je neuvěřitelné jak lze sladit probíhající děj na plátně nebo v případě domova na Tv s hudbou. "What's his deal? Baby? Full cut, same as everyone. No, Doc, I mean is he, uh, retarded? "Retarded" means slow. Was he slow? No. Then he don't sound that retarded to me. He's a good kid and a devil behind the wheel." (16.10.2017)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)