Nelítostný souboj

Tenhle film mě nijak nechytil. Za prvé je až příliš dlouhý a z toho následně nezáživný, vlastně se tam skoro nic neděje, všichni jen kecají a kde nic tu nic. Za druhý se mi mnohem víc zalíbil jeho originál Přepadení v LA od stejného režiséra, protože herci tam nejsou okoukaní a i když by dokázali těžko konkurovat kapacitám jako DeNiro a Pacino, jsou v těch rolích přesto mnohem přesvědčivější. DeNiro a Pacino totiž hrají úplně stejnej typ chlápků, jako už hráli spoustykrát dřív a taky to je proto pořád o tom samým. Ne že by to bylo špatný, ale jako tříhodinovej film je to nuda k ukousání a rozdělený na dvě části v televizi si to zas člověk nezapamatuje, o co tam vlastně šlo. Kdybych neviděl tu starší lepší verzi, nepamatoval bych si to dodnes. (27.12.2005)

Stokrát prověřené téma, formou i obsahem se vesměs přidržující zajetých kolejí bohatě stačí na to, aby nám nabídlo bezesporu jednu z hvězd ve svém oboru - filmech o soubojích "bankovních lupičů" s policajty. Díky charizmatům obou představitelů hlavních hrdinů si mohl film dovolit obě postavy takřka vyrovnat a smazat tak většinu hranic mezi "tím dobrým" a "tím zlým", což může být jen ku prospěchu věci. Proto si dovolím přirovnat oťukávací rozhovor De Nira s Al Pacinem snad i k tomu nejkrásnějšímu, jaký kdy byl na plátně předveden, totiž k tomu mezi donem Corleone a jeho synem Michaelem těsně před donovou smrtí. Ne že by byly tak podobné obsahem či významem, avšak celý rozhovor a především jeho protagonisté jsou tu zkrátka neodolatelní a podle mého názoru tento rozhovor zastiňuje všechna ostatní, třeba i mnohem více efektní, místa nádherně plynulého, gradujícího, napínavého a atmosferického filmu. (01.01.2005)

Kriminální akční drama, to jsou slova vystihující tenhle film. Vlastně ne tak úplně, ještě tam chybí pár slov jako "skvělé", "božské" a tak. Michael Mann vytvořil výborný příběh o zásadovém poldovi a sympatickém zločinci, skvěle ho obsadil, herci ho výborně zahráli, a všichni odešli domů s oprávněným pocitem perfektně odvedené práce. A opovažte se držkovat proti stopáži. U mě už víc než deset let na plných 100%. (05.05.2003)

Nenápadná akční krimi, která jde v psychice postav i po nejdrobnějším detailu, i té nejmenší scéně dodá silný význam a napětí nechá vyšplhat na až neuvěřitelnou míru. A komu fandit? S neodbytným mrazením v zádech snad jedině oběma. Chvíle, kdy Neil vidí Vincenta přicházet po chodníku je bombou, na kterou jsem se celou druhou polovinu natěšeně třásl. Heat je prvním otevřeným vítězstvím Mannovy civilní formy a nemizícího pocitu bezprostřední interakce s dějem. Mám v sobě úzkost. Držím si ji tady, abych byl ostrý a pozorný. To potřebuju. (07.02.2006)

Film! Pri niektorých takto dlhých filmoch často napíšem, že by nezaškodilo to trošku zostrihať, no v tomto prípade Mann mohol ešte kľudne niečo prihodiť. Mann nepripísal nič náhode a prizval si k dielu celú enklávu Pánov hercov a to nemohlo viesť k ničomu inému, než k úspechu. S charaktermi postáv na oboch stranách zákona ťahá Mann dokonale za nitky tak, že sa nevieme v (pamätnom, fenomenálnom) závere rozhodnúť, komu „držať palce“. Horlivostné scény, herci, akcia. 100%. (04.10.2006)