Nelítostný souboj

Jsem rád, když se mi některý film líbí. Je mi strašně příjemně, když mne některý nadchne. A je mi nádherně, pokud mě nějaký ohromí. A tak se stalo v případě "Nelítostného souboje". Al Pacino a Robert De Niro, dva Italoameričané, dvě hvězdy stříbrného plátna a dvě ikony (nejen) 70. let. Jeden hraje poldu, druhý gangstera. Stejně možná trochu podezřívám autory scénáře, že film je pokusem dát proti sobě v jednom filmu Serpica a Noodlese. A to je dobře. Coby protivníci jsou oba absolutně vyrovnaní. Vincent je vynikající policista a určitě ne špatný člověk, přesto je to fanatik do své práce, jejíž se stal obětí a s ním i několik jeho manželství. Neil je chladnokrevný bankovní lupič, na druhou stranu muž, který stojí nohama pevně na zemi a nezabíjí, pokud to není nezbytně nutné. Co se týče herectví - u obou se dalo čekat maximum a taky se tak stalo (i když De Niro neměl paradoxně moc gest na to, aby mohl nějak extra vyniknout). Ovšem i ostatní jsou skvělí, Valem Kilmerem počínaje a Kevinem Gagem konče. Velký dík a možná ten největší patří režiséru Michaelu Mannovi. Již svého "Posledního Mohykána" natočil naprosto perfektně, bez jediné nudné scény. A taky se stalo i v případě tohoto tříhodiňáků. Není to sice nijak moc dynamická podívaná (ale ani neměla být - není to akční film), ovšem na všechno je času dost, všechno se musí pořádně prozkoumat, promyslet a když se začně jednat, stojí to za to. Mohutná přestřelka ve druhé třetině bez hudby, pouze za zvuku kulek - na to se nedá zapomenout. A už vůbec ne na závěrečnou půlhodinu, kterou dokáže Michael Mann vygradovat snad vždycky (včetně "běžeckých" finále). Na závěr jsem měl stažené hrdlo a málem jsem začal tleskat. Ne proto jak to dopadlo (to mi bylo paradoxně i trošku jedno), ale kvůli poctivosti, opravdovosti a chlapskosti snímku. Oživlá 70. léta. Žádné kecy na závěr. Pár výstřelů a šmitec. "Nelítostný souboj" je tříhodinová pocta oldschoolovým 70. letům. (15.06.2008)

Mannova neo-noirová elegie si přes svůj vizuální chlad udržuje punc velkých westernových duelů (finále na mne působilo hodně "leoneovsky"), oproti kterým ale odmítá třídit postavy na dobré a zlé. Není až tak podstatné, čím kdo vyplňuje svou existenci. Pacino i De Niro hrají profesionály, kteří si svou oddaností zvolenému řemeslu kompenzují neuspokojivé osobní životy. I když se film díky prostředí a celkovému ladění v paměti snadno usadí jako výhradně mužská záležitost, opakovaná zhlédnutí odhalují, že skutečnými pilíři životů obou mužů (a tudíž i vyprávění) jsou ženy, bez kterých by životy charismatických rivalů pozbyly významu. Bonusem k mnohovrstevnatému scénáři a prvotřídnímu hereckému obsazení je bezchybná rytmizace vyprávění, díky které vám film bude připadat mnohem akčnější, než by papírově měl být, obsahuje-li prakticky jedinou větší akční scénu (jež každopádně patří k tomu nejpřesvědčivějšímu z heist subžánru). 90% Zajímavé komentáře: tron, Falcor, novoten, genetique, Theraphosa, castor, vik, lennyd, TD (21.04.2005)

Michael Mann napsal a zrežíroval něco, co už jsem dlouho chtěl vidět. Přesně ukázal hranici mezi dobrem a zlem a právě na té hranici celý film balancuje. Dlouho není jasné, kdo je ten dobrý. Je jím vůbec někdo? Nebo jsou svým způsobem dobří všichni? Al Pacino rozhodně nepřipomíná kladného hrdinu a De Niro je na tom stejně. Přesto jim člověk oběma drží palce a konec filmu je neskutečným brnkáním na nervy. Navíc akce a především hlavní přestřelka je udělaná tak úžasným syrovým způsobem, že člověk nemůže odtrhnout oči od obrazovky. Jestli se něco podobného podaří i v MIAMI VICE tak budu mít v létě Vánoce. (20.06.2006)

Tenhle film mě nijak nechytil. Za prvé je až příliš dlouhý a z toho následně nezáživný, vlastně se tam skoro nic neděje, všichni jen kecají a kde nic tu nic. Za druhý se mi mnohem víc zalíbil jeho originál Přepadení v LA od stejného režiséra, protože herci tam nejsou okoukaní a i když by dokázali těžko konkurovat kapacitám jako DeNiro a Pacino, jsou v těch rolích přesto mnohem přesvědčivější. DeNiro a Pacino totiž hrají úplně stejnej typ chlápků, jako už hráli spoustykrát dřív a taky to je proto pořád o tom samým. Ne že by to bylo špatný, ale jako tříhodinovej film je to nuda k ukousání a rozdělený na dvě části v televizi si to zas člověk nezapamatuje, o co tam vlastně šlo. Kdybych neviděl tu starší lepší verzi, nepamatoval bych si to dodnes. (27.12.2005)

Jeden z nejlepších filmů 90. let. Excelentní obsazení. Ústřední duo Robert De Niro a Al Pancino byla naprosto skvělá volba. Jejich rozhovor v restauraci a přestřelku na ulici považuji za naprostý vrchol tohoto snímku. I když film trval skoro 3 hodiny tak sem se nenudil ani minutku. Jeden z nejlepších snímků Michaela Manna. Jen si říkám, kde jsou nějaké oscarové nominace??! Pět naprosto zasloužených hvězdiček. (03.10.2007)