Přes prsty

V seriálových počinech scenáristy Petra Kolečka alespoň často figuruje Jan Prušinovský coby tvůrčí autorita revidující jeho scénáře a dodávající jim dramaturgicky pevnější a věrohodnější tvar, zatímco v Kolečkově filmové tvorbě tato autorita znatelně chybí a výsledkem je mnohdy nevtipný, sexistický a hloupý blábol (viz též Bajkeři či Padesátka). Komedie Přes prsty není výjimkou, přičemž Kolečko ji i režíroval (což původně nebylo v plánu, šlo o nouzové řešení) a ku prospěchu věci to není. Děj filmu je otřesný a šovinistický a kromě toho má snímek zásadní problémy i s vypravěčským tempem, nepřesvědčivými dialogy, prkennou a neobratnou realizací mnohých scén i s křečovitou či v lepším případě rozpačitou prací s humorem. Ženy tu hrají roli iracionálně uvažujících fyzických objektů určených zejména pro vizuální a sexuální potěchu, a to včetně dvojice hlavních hrdinek, které jsou předurčeny skončit v posteli i s chlapem, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, odporného úchyla (ale pak se pousmály jeho poznámce týkající se jejich pozadí). Muži se chovají jako hovada, ale nejsou za to nijak postihováni ani káráni, ženy jim i tak bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí. Langmajerova postava je vykreslena jako zkušený svůdník, který nakonec udolá každou, aniž by se musel nějak moc snažit, ale přitom jde zároveň o zhuleného manipulativního povaleče, který bez vyžádání předvádí své přirození na veřejnosti a je přesvědčen, že s ženami spí pro jejich vlastní dobro. Když se pak žena ohradí, je to považováno za hysteričnost a přehnanou reakci (viz bizarní scéna, v níž je naštvané hrdince nabídnuta sklenice džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). K příjemné letní oddychové zábavě to má daleko. (27.08.2019)

Z počátku se to jevila jako zajímavá sportovní komedie. Ve výsledku, ale dlouhá sonda do spletitých vztahů. Sportu je tu minimum a naopak se pouze ocitáme v kruhu vztahů a složité minulosti. Jirka je prostě super i v téhle roli. Zatímco v o rok mladším Po čem muži touží, kde hrál šovinistu, tak zde perfektní sympaťák do nepohody. Navíc vždy řekne co má na jazyku. Za mě vlastně podprůměrný film, který mnoho nenabídne. Zbytečně moc překombinované. (40 %) (08.08.2021)

Petr Kolečko je zřejmě všeuměl. Pochopil, že scénáře co píše, fungují jenom s některými režiséry a tak se rozhodl sednout si do režisérského křesla a točit si je sám. Na filmu je ale znát, že je to jeho režisérský debut. Petra a Denisa jsou sice fajn, ale jejich chováním film působí, že je spíš pro ženský kolektiv, než pro chlapský duše. Nakonec jsem si ale i já na filmu našel zalíbení a to v podobě postavy Jirky Langmajera, která byla naprosto dokonalá. Osobně můžu říct, že byla to nejlepší na celém filmu. Do toho ženskýho blafání vpravil trošku té chlapské rovnosti, která je tady dotažena do extrému, ale to je právě na ní to hezké. (28.10.2020)

Petr Kolečko je můj oblíbený český scénárista (nutno říci, že patrně jediný) a jsem si vědom toho, že odpůrci moderní české kinematografie nesnesou ani jeho, ovšem mně jeho styl humoru hezky sedí. A ačkoliv jsem v prvních recenzích četl výhrady k tomuto jeho režijnímu debutu (čímž mě poměrně překvapil), osobně jsem nezaznamenal jakékoliv náznaky neumětelství, jich by se zkušenější režiséři nedopustili. Navíc tématicky mě film zaujal okamžitě, volejbal hraju rád a na ženský beach se rád kouknu. Výsledkem je poměrně nepřekvapivě variace na typické české komedie (o trošku horší než výborné Ženy v běhu) a kdo byť jen okrajově zaznamenal aféru kolem známé dvojice Kiki a Maki před pár lety, je doma. Podobně jako u Vyšehradu si Kolečko rád hraje s filmovými reáliemi. K ruce si vzal oblíbené české herce (škoda, že Prachař má jen štěk) a i díky tomu 100 minut uteklo jako voda. Budu rád, když neotřelý tvůrce ve své tvorbě nepoleví, ač ho samozřejmě po tomhle filmu bude mnoho lidí obviňovat ze sexismu...nic na co by nebyl zvyklý. (24.08.2019)

Film, který se strašlivě vleče, křečovitě se snaží o humor (zvlášť když dojde na „hlášky“), je neobratně, bez jakéhokoliv citu pro rytmus a komediální timing sestříhaný (nemluvě o občasných chybách v kontinuitě a celkově prapodivné návaznosti některých scén), a plný naprosto planých scén bez humoru či čehokoliv pro příběh jinak přínosného. Pro srovnání si doporučuji pustit libovolný dialog z Mostu!, jehož původní, následně však výrazně pozměněný scénář Kolečko napsal, a uvidíte, jak jej Prušinovský svým inscenačním umem a herci svou sehraností dokázali oživit. Přes prsty je oproti tomu, a navzdory atraktivnímu prostředí ženského beach volejbalu, film bez jiskry, který od začátku do konce hrozně drhne. Více tady. 30% (22.08.2019)