Přes prsty

Na Hřebíčkovú prosím už nedávajte zábery príliš zblízka, pretože potom je strašne vidieť, jak rýchlo postúpil čas. V kšiltovke to ešte ujde, ale prečo z nej robia mladicu, veď každý vidí, že jej nie je 20. Samotný film hromadí od začiatku trapnosť za trapnosťou. Prachař požiada svoju zubatú priateľku, teda opäť spomínanú Hřebičkovú, o ruku a ona reaguje ako afektovaná kunda. Potom príde na rad volejbal a deti za nimi chodia o podpis. To ako fakt? Veď plážový volejbal má tak dokopy 10 fanúšikov v celej republike. To si už môžem ísť pre podpis k bezdomovcovi, má to rovnakú hodnotu. A keď sa na scéne objaví Langmajer, viete, že prišiel úchyl oblečený ako tupý buran a je po celej komédii. Zase to je položené na tom, aký je ten Langmajer super zvodca, každá mu chce dať. No a Dyk to je fakt dick. (20.01.2020)

Oddechovka za současné situace téměř ideální. Vzhledem k tomu, že je poměr trapnosti a vtipnosti vyvážen přesně rovnocenně, je to za mě takových lepších šedesát procent. Langmajer má sice zbytečně starý vzhled, ale jako vždy hraje naprosto skvěle a dámské duo je vhodně vybráno. Sportovních komedií moc nemáme a na tuhle se fakt dá dívat. Takže celkový dojem pozitivní. (16.03.2020)

Hollywood má svého DiCapria, Česko má Jirku Langmajera. Nejen na jeho humoru, který mu žeru už léta, stojí tahle parádní komedie z prostředí beachvolejbalu. Ten hraju dost rád, i když samozřejmě jen na rekreační úrovni. Sice z ukázek mohl film působit až moc sexisticky, na hřišti se ale všechno neodehrává, třebaže z několika trefných záběrů nezůstane jedno chlapské oko nezaostřené. [viděno v Letní kino Klatovy 4.9.2019] (04.09.2019)

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem cosi jiného, než klasickou českou romkom (což už je antižánr sám o sobě). To cosi si naštěstí na nic nehraje, beach volejbal je pokoukání na holčiny v bikinách, nechybí zadky (dámské i pánské) ani bujná poprsí, hovorová čeština zaznívá v celé své kráse, žádné stylizované dialogy jak ze slovníku spisovné češtiny z minulého století. Obsazením je to typická kolečkovina, koprodukce se Slovenskem dodala pár méně okoukaných tvaří typu Marián Miezga, Ostrava zas pro změnu nezapoměla na Štěpána Kozuba. Na to, jak se to koupe ve vztahových banalitách ve sportovních kulisách, je výsledek minimálně méně škodlivý, než vulgarity typu Teorie tygra nebo Tátova Volha, které cílovce otloukají o hlavu nesmysly a stereotypy neskutečných rozměrů. (07.11.2020)

Petr Kolečko se neustále pohybuje na hraně lidové geniality a totálního odpadu a často se stane, že do těch odpadních vod zahučí až po hlavu. Přesně tohle je případ filmu Přes prsty. Obecně mě zajímají filmy se sportovní tématikou, i když se jedná o českou výplachovou romantickou komedii. Občas to totiž i u nás docela vyjde a člověk najde nenáročnou a poměrně zábavnou podívanou. Bohužel tohle je opravdu debilní. Milostný několikaúhelník s pár rádoby scénáristickými zvraty sází na momentální popularitu plážového volejbalu a plejádu známých českých herců. Opět je z toho ale veliká bolest. To se snad ani nedá popsat slovy. V záplavě všech Špindlů a Žen, co dělají zoufalé věci se občas najde nějaká oddychovka, u které se člověk zasměje a vypne (jako Ženy v běhu nebo Po čem muži touží), ale tady není ani těch pár úmyslně vtipných momentů, a tak řadím Přes Prsty po bok lobotomiálních komedií alá Špindl. (15.03.2020)