Jackie

Hrozně moc jsem těšil, ale převládá neuvěřitelný zklamaní ještě ted jsem z toho rozrušen. Naprosto diletantsky odvyprávěný nic. Není to příběh, je to snůška pocitů, které Jackie měla po dalasské střelnici a jak o tom přemýšlím, tak si myslím že je to vysloveně odfláklý. Pevně doufám, že Jackie není na plátně naposled, protože její příběh je divácky na výsost atraktivní, ale to by se scénáře muselo chopit nějaký eso a ne skoro debutující vozembouch. Vůbec nechápu v jakým stavu byla porota v Benátkách že mu ještě mrskla za tohle cenu. Ovšem film za pokuk stojí jednak kvůli překrásné Natálce, místy jsem měl ocit, že Jackie se točila jako taková Natálčina herecká vizitka pro akademiky. Režie taky není zprasená, byť třeba pietní pochod by byl ještě více pietnější, kdyby nešla hudba a bylo slyšet ticho a kroky, ale já sem jen diváček - laik. (03.02.2017)

Byl jsem varován, nedal jsem si říct a byl jsem po zásluze "odměněn." Tedy, po chmurném začátku jsem čekal, že budu trpět mnohem více, ale nakonec jsem k mému překvapení až do posledních 10 minut celkem nenudil. Jackie je ve své podstatě dost přesnou exkurzí do 60. let, i když vpravdě dost nepřístupnou. Chillský režisér Pablo Larraín točí art filmy a tento film do tohoto subžánru rozhodně patří, ačkoliv jak upozorňují Odvážné palce, podle plakátů a trailerů to vypadá na něco úplně jiného. Natalie Portman dala roli všechno, její herectví je nepoddajné, věrohodné a je z něj cítit zármutek zlomené Jacqueline Kennedy Bouvier, ovšem leckomu to může přijít poměrně otravné (já se držel, ale ty close-upy v koupelně mi daly zabrat). Tuto první dámu pravděpodobně u nás mnoho lidí nezná a i jsem se divil, že film nakonec šel k nám do distribuce, ovšem za oceánem je podle všechno kult osobnosti velice silný, včetně černobílého promo filmu z Bílého domu, který byl odvysílán rok před smrtí Kennedyho a i v tomto filmu se přehrané ústřižky v jednom ze třech časových období objevují. 100 minut je naprosto dostačujících a dává naději mnoha nešťastníkům, kteří zabloudili na jiný film, že jej většina z nich i dokouká do konce. Jakožto fanouška JFK od Olivera Stona mě to v mnoha věcech obohatit nedokázalo. PS : Jedna z posledních rolí Johna Hurta, ovšem prostoru má nepřekvapivě málo PPS : Oscara očekávám tak akorát za ty kostýmy...5/10 (24.02.2017)

Rozporuplné. Portmanka mi v tom nevadila a ano, cíleně přehrávala a ano, je to film ála "Koukněte, jak umím skutečně dramaticky hrát, navalte Oscara!" Jako příběh manželky veřejně nezbedného manžela, ale zároveň první dámy amerického prezidenta, zavražděného po jejím boku a rozprsknutého vůkol a vyrovnávající se s tímhle zážitkem přípravou pohřbu, zanechávajícím v lidech vzpomínku a odkaz na jejich velkého vůdce, to bylo dobré. Nemyslím, že si o filmu budou lidi vyprávět a budou se prodávat tuny placek a bude považováno za prestižní mít ve své sbírce tenhle film ve Steel booku, ale jako životopisné drama to bylo prostě dobré. Jen si nejsem jistý, jestli ty jakoby historické záběry z průvodcovství Bílým domem měli ukázat, kterak se ze slepičky stala silná a odhodlaná žena v nejhorší chvíli jejího života, nebo jsem prostě jen něco nepochopil - protože ten kontrast mezi Jackie, provádějící kamery po Whitehousu a Jackie ovládající, už za Lyndonova oficiálního prezidentování, lidi v okolí i najatého reportéra, byl poněkud propastný. (11.02.2017)

Natalie Portman sa naučila mimiku, spôsob reči a vystupovanie Jacqueline Kennedyovej. To je tak jediné pozitívne, čo si z filmu môžete odniesť. Nejde ani o životopisný film, kde by bolo oveľa zaujímavejšie sledovať jej vzťah nielen s manželom, ale aj jeho bratom, neskôr miliardárom Onassisom a podobne. Lenže film sa orientuje len na krátku pasáž jej života krátko po smrti prezidenta Kennedyho, a tak je aj tá hodinka a pol pridlhá. Už v tretine sa budete nudiť. (23.02.2017)

Skrz naskrz nehollywoodský medailonek, ve kterém vládnou dušené emoce a kontaktní kamera. Natalie Portman hraje jinou ligu, ale mám pocit, že by si tenhle příběh čerstvé vdovy zasloužil silnější rámování, třeba do filmu, kde nebude hrát prim, ale výraznou vedlejší linii. Larraín to koncipuje extrémně umělecky, ale to škrcení divácké empatie začne být ve druhé polovině až otravné. (18.12.2017)