Jackie

Totální nuda. Celou hodinu a půl se vlastně nic neděje, není tam žádný konflikt či vývoj. Spousta scén je nevypointovaných a zdlouhavých. Hudba absolutně otravná, spousta patosu. Ani se mi tyhle všechny výtky nechce komponovat do pěkných vět, protože nemá smysl s touhle pseudouměleckou honbou za Oscarem pro Natalii ztrácet čas. (06.02.2017)

Dává smysl se v životopisném filmu zaměřit na kratší časový úsek, než se snažit do hodiny a půl natlačit něčí celý život. Tady je to zhruba týden mezi atentátem na JFK a státním pohřbem, doba vypjatých emocí a nenápadného tlaku okolí. Natalie Portmanová se snažila Jacqueline Kennedyové podobat tolik, až to občas bylo skoro až na škodu. Rozhodně ale zaujala hudba, které by bylo těžké si nevšimnout. Pro Pabla Larraína šlo určitě o nejvíce divácký film, ale navzdory tématu to stěží bude nějaká zábava pro masy. (16.09.2019)

Tvůrci se vyřádili v kostýmech (Madeline Fontaine stojí za Amélií z Montmartru) a dobové preciznosti, Natalie Portman zase jednou dokonale herecky září, ale jinak je tahle látka už předem odsouzená k tomu stát se dalším životopisným dramatem bez přidané hodnoty. A že už takových bylo. Prostě jedna smutná paní chodí po Bílém domě a řeší, co bude dál. Možná přeháním, ale zhruba takhle vyrovnávání se první dámy Spojených států se smrtí nejmocnějšího muže světa vypadá. Že to koupil v Dallasu a že někdo konspiračními teoriemi žije dodnes, víme. Nás ale zajímá to, co se děje na plátně. Žádné emoce, žádná gradace, žádné scény, které by přinesly nějaký výraznější konflikt. Odvážná i roztěkaná Jackie, která se na veřejnosti dokázala dokonale ovládat a zahrát každou roli, kterou jí její pozice předkládala, je prezentovaná jako žena s rozostřenými povahovými rysy, nicméně dokonale (a na pokraji nervového zhrocení) zahraná Natálkou. I ona však možná lituje, že výsledek nenabízí NĚCO navíc. Ono je fajn sledovat rekonstrukci s přispěním skutečných dokumentárních záběrů, kdy třeba sledujeme záznam z roku 1963, který se odráží v okně auta, ve kterém sedí hlavní hvězda filmu. Jenže co dál? Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Většinou je to srozumitelný kus pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. (22.02.2017)

Dobrý film. Scenáristicky přesný, nebylo tam nic, co by tam nepatřilo. Noah Oppenheim plně využil potenciálu příběhu Jackie Kennedyové, respektive jejího psychického rozpoložení v důsledku zavraždění JFK. Není to typický životopisný film, zvolená forma bohužel nedokáže plně uspokojit divákovu zvědavost, takže se člověk může cítit trochu ošizen. Tak výjimečná osobnost jakou bezpochyby byla Jackie Kennedyová by si jistě zasloužila podstatně širší interval vyprávění, ideálně počínaje vykonáváním role první dámy USA a konče 70. lety kdy se znovu provdala za řeckého miliardáře Onassise. Na druhou stranu takto razantní zúžení vyprávění je zase něco jiného (ozvláštňujícího), než se dá u životopisného filmu běžně očekávat. Pokud bylo záměrem tvůrců ukázat Jackie Kennedyovou jako emočně silnou ženu, která se ze dne na den musí vyrovnat se smrtí manžela, přičemž stále zůstává jednou z nejsledovanějších žen planety, nemohu nic namítat. V tomto ohledu Jackie dokáže zapůsobit. Z hereckého obsazení vévodí vynikající Natalie Portman. Jackie je slušný film, který se mi líbil, ale jak jsem již psal, čekal jsem, že tam bude především její život po odchodu z Bílého domu a nejen okolnosti atentátu a pohřbu. (06.02.2017)

Joj, to byla depka! Nudil jsem se naprosto příšerně, protože se tvůrcům nepodařilo vzbudit ve mně zájem o cokoli, co se mi snažili sdělit. Jednalo se v podstatě o komorní snímek, ve kterém byla Natalie Portman jako představitelka titulní postavy naprosto hrozná. Ani na moment se mi nepodařilo zapomenout, že je to právě ona, kdo hraje Jacqueline Kennedy, což pro mě představuje základní problém. Dobrý herecký výkon podle mne vypadá tak, že zapomenu, že jde o herecký výkon. (27.01.2018)