Jackie

Tak strašně strojenou nudu jsem ještě v životě neviděl. Filmy o amerických prezidentech v sobě sice mají tenhle druh nudy, ale tady to bylo umocněný ještě tím příšerně afektovaným vystoupením Natalie Portman, kterou za jiných okolností mám moc rád. Tady jsem jí ale vysloveně nemohl vystát. Předváděla se před kamerou a vypadalo to, jak kdyby toho Oskara opravdu hrozně chtěla. Tak strašně moc, že protivněji a rádoby důvěryhodněji by se pitvořit snad už asi ani nemohla. A k tomu i samotný film trpí tím, že v podstatě je o ničem. Má určité momenty, ale ty bych spočítal v několika minutách. Zbytek je jen naprosto zbytečný film, který se snaží zapůsobit na americké občany. V Evropě podle mě bezpředmětné. (03.02.2017)

Byl jsem varován, nedal jsem si říct a byl jsem po zásluze "odměněn." Tedy, po chmurném začátku jsem čekal, že budu trpět mnohem více, ale nakonec jsem k mému překvapení až do posledních 10 minut celkem nenudil. Jackie je ve své podstatě dost přesnou exkurzí do 60. let, i když vpravdě dost nepřístupnou. Chillský režisér Pablo Larraín točí art filmy a tento film do tohoto subžánru rozhodně patří, ačkoliv jak upozorňují Odvážné palce, podle plakátů a trailerů to vypadá na něco úplně jiného. Natalie Portman dala roli všechno, její herectví je nepoddajné, věrohodné a je z něj cítit zármutek zlomené Jacqueline Kennedy Bouvier, ovšem leckomu to může přijít poměrně otravné (já se držel, ale ty close-upy v koupelně mi daly zabrat). Tuto první dámu pravděpodobně u nás mnoho lidí nezná a i jsem se divil, že film nakonec šel k nám do distribuce, ovšem za oceánem je podle všechno kult osobnosti velice silný, včetně černobílého promo filmu z Bílého domu, který byl odvysílán rok před smrtí Kennedyho a i v tomto filmu se přehrané ústřižky v jednom ze třech časových období objevují. 100 minut je naprosto dostačujících a dává naději mnoha nešťastníkům, kteří zabloudili na jiný film, že jej většina z nich i dokouká do konce. Jakožto fanouška JFK od Olivera Stona mě to v mnoha věcech obohatit nedokázalo. PS : Jedna z posledních rolí Johna Hurta, ovšem prostoru má nepřekvapivě málo PPS : Oscara očekávám tak akorát za ty kostýmy...5/10 (24.02.2017)

Dobrý film. Scenáristicky přesný, nebylo tam nic, co by tam nepatřilo. Noah Oppenheim plně využil potenciálu příběhu Jackie Kennedyové, respektive jejího psychického rozpoložení v důsledku zavraždění JFK. Není to typický životopisný film, zvolená forma bohužel nedokáže plně uspokojit divákovu zvědavost, takže se člověk může cítit trochu ošizen. Tak výjimečná osobnost jakou bezpochyby byla Jackie Kennedyová by si jistě zasloužila podstatně širší interval vyprávění, ideálně počínaje vykonáváním role první dámy USA a konče 70. lety kdy se znovu provdala za řeckého miliardáře Onassise. Na druhou stranu takto razantní zúžení vyprávění je zase něco jiného (ozvláštňujícího), než se dá u životopisného filmu běžně očekávat. Pokud bylo záměrem tvůrců ukázat Jackie Kennedyovou jako emočně silnou ženu, která se ze dne na den musí vyrovnat se smrtí manžela, přičemž stále zůstává jednou z nejsledovanějších žen planety, nemohu nic namítat. V tomto ohledu Jackie dokáže zapůsobit. Z hereckého obsazení vévodí vynikající Natalie Portman. Jackie je slušný film, který se mi líbil, ale jak jsem již psal, čekal jsem, že tam bude především její život po odchodu z Bílého domu a nejen okolnosti atentátu a pohřbu. (06.02.2017)

Jackie zaujme především fenomenálním hereckým výkonem Natalie Portman, který je rámován neobvyklou kamerou, což má za následek osobnější a detailnější záběry. Nicméně co se kostry dobře známého příběhu a střihu týče, režisérovi Pablu Larraínovi se nepodařilo řádně vykreslit vztah mezi JFK a Jackie, pročež po většinu snímku nejde do patřičné hloubky, aby zachytil všechny velké emoce, které pociťovala Jackie a vlastně téměř celá Amerika. Avšak na druhou stranu musím ocenit skvěle natočený průběh atentátu, u něhož jsem byl vážně ohromen realističností a surovostí, což jde také v ruku v ruce s výborně zvoleným hudebním podkladem, který snímku dává neotřelý, místy i hororový atmosferický punc. Ale stejně se pořád nemohu zbavit pocitu, že to celé mohlo být zpracované ještě o kousek lépe. „I never wanted fame. I just became a Kennedy.“ (10.02.2017)

Jackie není běžným životopisným snímkem, který by využíval již tolikrát předvedený model, jenž se řídí podle jasné a předvídatelné šablony, ovšem svým zpracováním se upíná spíše k artovému pojetí spolu s retrospektivním vyprávěním ve formě interview. Jedná se tak o náhled do psychického rozpoložení manželky J. F. Kennedyho, a to hned skrze několik časových linií, jenž utváří velice komplexní portrét a donutí mnohé události prožívat spolu s postavou na plátně. Autenticita, která podporuje pochopení postavy je dosažena mnoha způsoby, přičemž vizuální stránka, včetně výkonu Natalie Portman, který je velice rozporuplný, jednoznačně tuto funkci ovládá. Precizní záběry, které znázorňují dokonalost jak Bílého domu, tak i Jackie, jsou doplňovány hojně využívanými velkými detaily na tváře aktérů a zachycují všechny reprezentované emoce. Scény se samotným atentátem a bezprostředně po něm, kdy má Jackie stále ten stejný kostýmek, jsou díky vizuálnímu perfekcionismu naprosto odzbrojující a emočně silné, ovšem nikoliv v podobě soucitného či sentimentálního předvedení. Velkou měrou se na tíživé atmosféře podílí také hudba, jenž má téměř hororový nádech a při mnoha scénách působí až příliš úderně a drsně, což při kontextu celého filmu pouze umocňuje onen prožitek. Zmíněný rozporuplný výkon hlavní herecké hvězdy opravdu nelze objektivně zhodnotit a v očích každého diváka bude působit značně rozdílně, přičemž bych naznal, že žádné hodnocení nelze vyvrátit. Jako psychologický doplněk k již rekonstruovanému atentátu naprosto ideální. [80%] | Kino (06.02.2017)