Režie:
Pablo LarraínScénář:
Noah OppenheimKamera:
Stéphane FontaineHudba:
Mica LeviHrají:
Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt, Richard E. Grant, Caspar Phillipson, John Carroll Lynch, Beth Grant, Max Casella (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Když je JFK zvolen prezidentem USA, stává se Jackie Kennedy (Natalie Portman) jednou z nejmladších prvních dam v historii. Pro její vřelost, eleganci a vybraný vkus ji brzy obdivují miliony lidí po celém světě. Pak přichází okamžik, který všechno změní. Jackie se vyrovnává s osobní ztrátou, jako milovaná matka a první dáma však musí zůstat oporou dětem i celému národu. Filmový portrét jedné z nejikoničtějších žen 20. století je příběhem hrdosti, lásky a noblesy, fascinujícím nahlédnutím do zákulisí Bílého domu i zachycením dnů, které změnily běh dějin. (Aerofilms)
(více)Videa (22)
Recenze (226)
Jak jsem se těšila, tak jsem celkem dost zklamána. Z takového tématu, historického materiálu se dalo vytěžit mnohem více. Nevím, kde udělali "inženýři z USA" chybu, že by scénář? režie? A to ani nemluvím o fakt děsné hudbě. Pár světlých momentů tam samozřejmě je, ale jako celek působí nevěrohodně. Doporučuji spíše nějaký dokument o JFK a Jackie. Půlka filmu mě vůbec nebavila a pojmout celý film jako tryznu opravdu není zajímavé. Dle mého těžce promarněná příležitost.... ()
O štěstí, smutku a úzkosti vdovy. Zkoumání její povahy kdy vyjadřuje soužení, vztek, pochybnosti. Pro mě dost nudné a emočně ploché. Uctivý portrét vdovy, která se snaží pracovat na uchování odkazu svého manžela. Občas ji mimo veřejné pohledy přistihneme při nehraném smutku. Film vyznívá až úzkostně, k čemuž přispívají melancholické smyčce. ()
(1001) Billy Crudup byl prý fascinovaný tím, jak představitelka hlavní role zmizela ve své postavě. Nevím, jak to vypadalo z jeho pozice pár kroků od ní, ale z mé s pořádným odstupem jsem neviděla příběh skutečné živoucí ženy, ale pouze Natalii Portman snaživě napodobující něčí přízvuk a řeč těla. Její styl mechanického, vydřeného herectví i nadále nemám ráda, a protože s tím režisér ani nepracuje jako se záměrem a proti srsti toho výkonu se snaží film směrovat do bizarně nevhodné dojemné/poetické stylizace, získává kvůli tomu film nepříjemnou, nevyspělou pachuť. Rozhodně tomu nepomáhá dvojité rámování komentářem, jednou novináři a jednou knězi. Z toho mám pocit, že film tak málo věří tomu, co zobrazuje, že má nutkavou potřebu to ještě raději dodatečně vysvětlovat, a rovnou dvakrát, což prostě žádnou důvěru ve tvůrčí schopnosti/záměry autorů nevzbuzuje. Když už, tak bych určitě raději viděla jednu z dříve zamýšlených verzí s Aronofskym jako režisérem a Rachel Weisz jako Jackie. ()
Brilantní expresionistická óda na žal a okázalé truchlení. Larraínův film je mytizující, stejně jako je dekonstrukcí mýtu. Uvědomuje si, že "pravda" je něco, co nelze nikdy plně uchopit a spoutat, a tak se místo toho hluboce noří do "performance" - v první řadě Jackiiny, ale v obecnějším smyslu "performance dějin." To vše v naději, že z obnažené brutality historie a jejího stylizovaného zmatku se vynoří kousek "pravdy", který budeme schopni ne pochopit, ale pocítit. ()
Nemůžu si pomoct, ale tohle nebyl film o Jackie, ale především o Natálce, která tady chtěla a měla ukázat, že dokáže svým herectvím sama samojediná utáhnout celý film a také že zvládne jakoukoliv možnou dramatickou polohu. Nedokázala, nezvládla. Byly sice chvíle, kdy předváděla to, co od ní divák čeká, ale většinou jen afektovaně přehrávala a ksichtila se, jako kdyby jí kousla tarantule. Neoslovila mě ani celková načančanost a obvzláště zamrzí minimální prostor pro osvědčená jména jako jsou Hurt či Sarsgaard, kteří z toho přeci jen mohli udělat snesitelnější podívanou. Zklamání. 30% ()
Galerie (134)
Zajímavosti (10)
- Ve filmu Jackie hlavní hrdinka (Natalie Portman) zmiňuje, že její manžel si oblíbil písně z muzikálu „Camelot“. Film Camelot sice vstoupil do kin až v roce 1967, tedy čtyři roky pro vraždě JFK, avšak již od roku 1960 se muzikál hrál na Broadwayi a deska s písněmi se držela v žebříčku nejprodávanějších elpíček po šedesát týdnů. Na základě zmínky o tom v interview pro časopis Life, o němž část filmu Jackie pojednává, se období prezidentování Johna Fitzgeralda Kennedyho přezdívá „Camelot Era“. (zapalik)
- I když to ve filmu nezaznělo, Billy Crudup, tedy jeho filmová postava, je Theodore H. White, který psal pro časopis "LIFE". (MessiM)
- Film byl natáčen v Nice ve Francii v době, kdy se tam odehrál teroristický útok. (MessiM)
Reklama