Noční můry z temnot

Stories hurt, stories heal. This one hurts.. Øvredal pod dozorem zisku chtivých producentů vydlabal svou Jack-o'-lantern. Sezónní, dutou věc, která vystraší možná žáky prvního stupně ZŠ. Tradiční atrakci, co chvíli zahoří, než navždy zhasne a nenávratně zamíří k hnilobě. Čím víc se tady cpalo sedmdesátkových rekvizit, tím víc jsem se cítil jako uprostřed iluzorního světa. Chybí nadhled a herecký talent, přebývá kreativní nouze. Náznak „co kdyby z toho káplo“ pokračování byl stejně troufalý, jako soutěžit s Jangly Manem v prostných, nicméně vypadá to, že káplo. Není se co divit, takhle to teď chodí. Není důležité, co prodáváš, ale jak to prodáš.. (25.10.2019)

André Øvredal patří mezi tvůrce, jejichž tvorbu na rozdíl od ostatních považuji spíše za průměrnou a nějak zvlášť oslňující, takže jsem ani od tohoto kousku neměl žádná velká očekávání. Což se taky následně potvrdilo, takže zklamání jsem určitě nezažil. Navíc omezení PG-13 vysílalo již jasné signály dávno předtím, než se objevily úvodní titulky. Tvůrčí nápad dát dohromady několik strašidelných povídek přitom nebyl vůbec špatný, jen celkové provedení prostě pokulhávalo. Ono je hezké, že nám zde doslova ožívají noční můry jednotlivých postav, z nichž každá bude postavena svému strachu, ale co na tom, když všechno bylo uděláno jen tak napůl. Pěkné masky některých stvoření beru jako plus, občas se dostaví i slušná atmosféra – ale setkal jsem se (viděl jsem už jinde) mnohem lepší setkání s oživlým strašákem, stejně tak i líhnutí pavouků z těla (beďaru) nebo pronásledování oživlou mrtvolou – snad jen ten The Jangly Man z vězení snese přísnější měřítka. Bylo z toho vážně cítit to, že to bylo dělané spíš pro mladší publikum. To však neznamená, že bych se u toho vyloženě nudil. To vůbec ne. Pokud probíhaly ony „můry“ ještě to ušlo, horší už byla ta omáčka okolo a propojení mezi jednotlivými hrůzami. Tady bylo cítit, že je to jen doslova „sešité horkou jehlou“, moc mě to nebavilo, některé situaci mi přišly chabé, u jiných (lovení hoven ze záchodu) jsem se alespoň trochu zasmál. Jako celek to však vidím na obyčejný průměr, který sice neurazí, ale ani nějak zvlášť nenadchne. 50% (21.03.2020)

Počas Halloweenu 1968 sa rozhodne partia tínedžerov vstúpiť do tajomného domu na okraji mestečka Mill Valley. Ten kedysi patril rodine Bellowsovcov, ktorí sú centrom mnohých príbehov, ktoré sa v meste povrávajú. Nájdu tu strašidelnú knihu, ktorú napísala Sarah Bellows. Keď zistia, že najnovšie príbehy sú napísané čerstvou krvou, vedia, že sa ocitli v obrovských problémoch. - Príjemný jesenný horor od Andrého Øvredala, ale sú na ňom nanešťastie až príliš zretelne vidieť PG-13 obmedzenia. Príbeh je pútavý a naladený na podobnú vlnu ako viacero hororov s detskými protagonistami, ktoré vznikli v posledných rokoch, takže fanúšikov podobných snímkov určite nesklame. Osobne ma najviac zaujali desivé masky, ktoré precízne kombinovali praktické a CGI efekty do miery, ktorá nebola vôbec nevkusná, ale naopak pôsobila decentne. Hlavní hrdinovia mi tiež celkom sadli, takže sa k tomu pred budúcim Halloweenom možno vrátim. (30.10.2020)

Z mého pohledu je škoda, že Øvredal nepoužil klasický povídkový koncept se zastřešující kapitolou, protože jednotlivé příběhy by si zasloužili větší prostor a klidně jich mohlo být víc. Ale i tak se jedná o slušnou jednohubku, která sice ortodoxní žánrové fandy zase tolik nenadchne, ale pokud máte chuť na horor z ranku dětský, je tohle přesně pro vás. Líbily se mi deltorovské potvory, perfektní bylo šedesátkové retro a navrch se tu sešla řada neokoukaných tváří, které mile překvapily. Místy se povedla i atmosféra, která se lehce dotýkala gotiky, ale co se napětí týče, mohla režie trochu přidat. Nic, co by se zapsalo do dějin zlatým písmem, ale je fajn, že si Øvredal svou laťku drží i tady celkem vysoko. 75% (21.11.2019)