Noční můry z temnot

Kdyby studio nesvázalo Øvredalovi ruce ratingem PG-13 a zejména prioritním zacílením na teen diváky, tak bychom nyní bezesporu pěli ódy na jeden z nejlepších hororů roku. Jakožto zdejší žánrový expert si tedy musím položit otázku, proč Øvredal dobrovolně zamezuje rozletu svého ducha, toužícího po hororových výšinách, a upřednostňuje finanční stránku věci před tvůrčí nezávislostí? Je mi z toho smutno. Zadání bylo nicméně splněno téměř na jedničku a hororová omladina tak odejde z projekce spokojena. Já osobně jsem však chtěl odejít již po půlhodině, jelikož míra verbální pohotovosti přerůstá únosnou míru a znemožňuje efektivně budovat atmosféru. I proto se s dětskými postavami nikterak neztotožníme a naopak jim popřejeme brzkou smrt. Postupem času naštěstí snímek opouští komediální rovinu a ke slovu konečně přichází i limitované strašení, které dosahuje největší intenzity za červeného světla. Ve výsledku mi však nezbyde nic jiného, než horor Scary Stories to Tell in the Dark označit za zklamání sezony a udělit mu tři slabší hvězdy. (11.08.2019)

Je znát, že je to lehce pohádkové, trochu po vzoru Goosebumps s příměsí nostalgicky osmdesátkových Stranger Things. Není to žádná krvavá drasťárna, ale k mému překvapení to docela obstojně funguje i jako horor. Monstra jsou parádní, postavy s ústřední dívčinou v hlavní roli sympatické a vizuálně (kamera, teplé barevné filtry, závěrečné titulky) to je udělané také velmi dobře. Jen mě příliš nebavila zápletka, která nepřináší nic moc originálního a jako zdejšího hororového experta... hehe, ne, tak jinak... toho, kdo má trochu něco už v rámci žánru nakoukáno, nemají Scary Stories čím pořádně překvapit. (10.04.2023)

Při dnešním hodnocení jsem přimhouřila oči a zaokrouhlila nahoru, ta parta studentů mi byla sympatická, jejich boj o přežití mě vtáhnul, atmosféra snímku lehce bubu příjemná, pochválit musím i hudbu a výpravu, obojí moc pěkné.. Při scéně s pavouky jsem měla husí kůži, tfujtajbl.. Celkový dojem o kus lepší než jen dobrý.. (22.12.2021)

Jak to jenom říct slušně a zcela v souladu s novou a lepší filmovou publicistikou uja HOMA? Inu, asi takto: Čumět přes sto minut na vyjebané noční poluce nějakých kurevsky nesympatických pubertálních kokotů v infantilní, umorousané a uměle natahované anemické pičovině může být někdy fuckt horor. Kdysi tolik talentovaný a náležitě ostrý Vilém Býkovský, plný neotřelé fantazie, se někdy v roce 2008 nechal sterilizovat, zteplal, začal chovat kočky, a nyní zabíjí filmy nejen vlastními sračkami pro postpřechodové prasnice, prepubertální dementy a přecitlivělé rektoskopy libovolného stáří, ale také produkčním bitchem bezskrupulózně kurví a homosexualizuje další, kdysi tolik talentované a náležitě ostré režiséry, plné neotřelé fantazie. Tudíž velmi doufám, že mu ten jeho senilně vytoužený Pyjnokio vrazí svůj sáhodlouhý dřevěný rypák do prdele až po horní ret, aby konečně na vlastní rektum poznal, jaké to je způsobovat jiným ruptury konečníků, a přestal točit a produkovat přiblblá, otravná a tendenčně kýčovitá svinstva, z nichž se chce zletilým heterosexuálním divákům akorát tak Blade. (04.11.2019)

Protože navzdory mohutnému strašení a středoškolským hrdinům nese příběh, na jehož scénáři i produkci se podílel Guillermo del Toro, vypravěčský půdorys dětské detektivky s příměsí pohádek bratří Grimmů. Noční můry z temnot trpí jistou schizofrenií v tom, že chtějí fungovat jako uzavřený samostatný film a zároveň coby potenciální první část série několika snímků. Výsledkem je, že sledujeme příběhy v příběhu a je toho zkrátka moc. Sledujeme dvě linky:historky v knize, kterou objeví parta teenagerů a mají za úkol prokletí zastavit, a tu o strašidelných historkách samotných. Tato druhá je zajímavější, poutavější, estetičtější, divácky lákavější a vlastně by vůbec nevadilo, kdyby byl celý film jen mozaikou bizarních, temně fantaskních příběhů. Z předlohy Alvina Schwartze Scary Stories to Tell in the Dark, což je sbírka hrůzostrašného amerického folkloru, vyplyne série roztodivných útoků na hraně děsu a smíchu, od strašáka s vidlemi přes nebožtíkův palec v omáčce až po vřídek na tváři školní krásky, z nějž se vylíhne triková armáda pavouků. Režisérův narativ je tu hodně navíc. Starosvětská nálada městečka o Halloweenu roku 1968, kdy se v letním kině promítá Noc oživlých mrtvol, připomene nádech „sedmdesátek“ ve filmu Super 8. Na mě nejvíce zabralo právě pátrání kamarádů po kořenech kletby, takže jako dětská detektivka stál zážitek nad hororem. (06.10.2019)