Noční můry z temnot

Když jsem tak procházel uživatelské komentáře k tomuto filmu, tak jsem několikrát narazil na zmínku o "atmosféře 70./80. let" a to u filmu, který se odehrává v roce 1968. Což odhaluje zajímavý fakt o tom, že vlastně je docela jedno kdy se který film odehrává, protože podstatné na oné době je akorát to, že je retro a celá ta iluze doby je jen taková mrkavá kulisa, která v různých elementech upomíná na časy, které možná ani nebyly. Ono retro je tady skutečně instantní, protože i přes ta stará auta, Nixona v televizi a náborová střediska v maloměstech, nemáte vůbec pocit, že jste se vrátili v čase, ale přesně cítíte, jak půl metru za kamerou si zbytek štábu znuděně roluje na mobilu twitter a hledá, co si koupit na amazonu. Několikrát jsem se přistihl, jak si říkám, proč postavy nepoužijou normálně telefon, než jsem si uvědomil zpátky, že jsou to vlastně šedesátá léta. Všichni se zde totiž chovají přinejmenším současně. Zrzavá pihatá nerdka, o které nás film přesvědčuje, že je jakože outsidersky ošklivá, upomíná čtyřicetiletou pornoherečku, co si udělá culíčky, aby její video mohlo být označený jako "barely legal", hispánský krasomil má podobnou hereckou i vizuální výbavu jak kdokoli z Disney Channelu a poslední ze čtveřice - Smíšek s Pipinem - jedou hereckou školu vedlejších rolí teenagerských komedií v jejich druhé polovině. Když připočtu tu ještě naprosto nesvéprávnou patlanici, který se někdo odvážil říkat scénář a jejíž práce z postavami je na zrušení pastelkovného, nedává pak moc smysl moje hodnocení. No za to může samozřejmě dohlížející del Toro, jenž velmi pravděpodobně stojí za designem tří nestvůr, jež nám film přinese. A jakkoli první si příliš neužijeme a poslední je takovej digitální bazmek, tak druhá potvora, jež jsem si pojmenoval 'mamuška', a její krátká scéna udělá více hororou než celý zbytek filmu. V té chvíli vykoukne na moment opravdová hrůza, skutečná a základní hororová premisa pomalu se blížícího něčeho zdánlivě směšného a proto znejisťujícím způsobem ohavného. Tahle sekvence vlastně vyrobila celé tři hvězdy. (08.11.2019)

Na Noční můry jsem se těšil, ne že ne. Výsledek se mi líbí. Srovnání s IT (2017) a Stranger Things (2016) se tu přímo nabízí. Šedesátá léta, atmosféra a skupinka teenagerů, které vyvolají zlo. Tentokrát v podobě knihy, která zhmotňuje vaše obavy a nejhorší zlé sny. Masky monster jsou báječné a animace některých z nich dobrá. Ovšem mnozí zde píší o sníženém ratingu. Ačkoliv krev nebo gore chybí, tak přesto jsem se dočkal několika vypečených scén. Navíc atmosféru má film skutečně dobrou. Další plus na filmu, co chválím jsou herci. Neznámé hvězdy jsou sympatické a jejich hraní obzvlášť. Jediné, co zbývá vytknout je absence strachu a lekaček. Což u hororu nelze aby chybělo že. Lekaček je několik, ale všechny jsou stylem zvýšeného zvuku na maximum. Takhle se dnes už lekce málokdo a hlavně to působí lacině a absence snažení tvůrců o poctivý zážitek. Přesto díky maskám jsou monstra obstojným hororovým zážitkem. Za mě lehký nadprůměr a možná si film promítnu znovu. Předkrm tedy sněden. Čekáme na hlavní chod v podobě TO a jeho druhé kapitoly. [8. Filmový Víkend ČSFD] (70 %) (11.08.2019)

Sympatický teenagerský horrůrek (nesnáším zdrobněliny, ale označení "horror" mi k němu fakt nepasuje), se sympatickým obsazením, s klidnou pečlivou kamerou (jak to mám rád) a povedenou výpravou z konce amerických maloměstských šedesátek, což mi bohatě stačí na to, abych jednoznačně zaokrouhlil hodnocení nahoru. Příběh ničím neohromí ani nepřekvapí, strašidelná kniha a pomstychtivý duch atd atd, ale líbilo se mi to a bavilo mě to a o to přece jde. Nejvíc zapamatováníhodný je asi zlověstný strašák v kukuřici oblezlý brouky. A tehdejší neexistenci mobilních telefonů scénárista chytře vyřešil amatérskými vysílačkami a já si vzpomněl, jak s nimi o ca 20let později jeden spolužák na základce machroval ve třídě, když mu je jeho strýc přivezl ze západu. (24.05.2020)

Vizuál není zlý, mladí herci se snaží, atmosféra amerického maloměsta je fajn, pár momentů se taky povedlo. A celé to nápadně připomíná Stranger Things, respektive snaha svést se na téhle retro vlně je znát. Omladina se dostane do opuštěného strašidelného domu s tragickou minulostí, najde v ní magickou knihu a odstartuje kolotoč více či méně vydařených linií. Díky nim vystřídáme farmu se strašákem v kukuřičném poli, psychiatrickou léčebnu nebo policejní stanici. Mladá ucha v kině si zakřičí, dospělejšího diváka však výsledek nemá moc čím dostat, nehledě na to, že se na něm producentsky a částečně i scenáristicky podílel (mnohdy přeceňovaný, viz Tvář vody) Guillermo del Toro. Celkově mi chyběl spád, statických scén je s ohledem na délku dost. Od spojení s Norskem bych čekal víc. (21.10.2019)

Řekněme, že naprosto standardní teenagerovský horor, jakých vzniká do roka hned několik. Brzy je jasné, jakým směrem se bude vše ubírat a je znát, že André Ovredal se musel držet při zemi a byl omezen požadavky producentů i ratingem. Atmosféra je od začátku dost hutná a po celou dobu naštěstí vydrží, na druhou stranu by ale výsledku evidentně prospělo víc krve a nějaký ten černý humor, protože se snímek bere dost vážně. Tematika je svým způsobem originální, jenže její potenciál není vytěžen ani zdaleka, což je ale bohužel trochu očekávané. Příběh u sebe moc nedrží a je spíše sledem jednotlivých scén, kterým chybí napětí a ničím nepřekvapí. Zajímavá je úroveň triků, které jsou značně nevyrovnané, protože některé vypadají velmi dobře, jiné zase poněkud lacině, což opět zbytečně rozptyluje pozornost. Obsazení, v němž nezáří žádná extrémně povědomá tvář, se poměrně vydařilo, ačkoli nikdo z mladých tváří není nikterak výrazný a obzvlášť charismatický. Scary Stories to Tell in the Dark nejde jednoznačně odsoudit, protože své kvality má a naprosto splňuje současné požadavky na hororový žánr, chybí mu ale větší tvůrčí možnosti a odvaha a také viditelnější snaha o překvapení nebo vyděšení zkušenějšího diváka. 60 % (10.01.2021)