Bez věcí nad věcí

Další ze série příjemných německých komedií posledních několika let. Jen s tím rozdílem, že jsou tak akorát vtipné na tři hvězdy. Neurazí, nenadchnou, pobaví, ale znova na ně koukat nemusíte. Zde ale s přídavkem, že nabízí neortodoxní pohled na konzumní společnost, čímž si u mě získala o jednu hvězdičku navíc. (05.02.2020)

Zatímco rozjezd je svěží a nápaditý, dojezd poměrně kostrbatý a těžkopádný. Velcí kamarádi. Od dětství. Znají rodiny toho druhého, dokonce spolu mají firmu a nyní udělali milionový aplikační obchod. Ale krapet se u toho nepohodli a v opileckém rozpoložení uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Konzumní společnost má totiž dostat pořádně přes prsty. Protože hoši musí začít od podlahy a každý den si mohou něco ze svého dosavadního komfortu vzít. Kdo prohraje, svůj podíl přepíše na jejich zaměstnance. To vše má trvat sto dní. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Pochopitelně začnou (a divák má s nimi) přehodnocovat své životní hodnoty a zapřemýšlí právě nad konzumním životem (nejen hrdinové, ale i mnozí diváci nakupují kousky, které kolikrát zůstanou v neporušené krabici), ekologií, přátelstvím. Do toho se objeví hezká holka, ať se nám to nějak dějově nakupí, přičemž ona sama má s materialismem své trable. Solidní námět se krapet rozmělní a v druhé polovině prostě ztratí drajv. A závěr vyvrcholí docela málo nápaditou formou. Režisér a scénárista (a jeden z ústřední dvojice) Florian David Fitz a jeho kolega Matthias Schweighöfer jsou nicméně skvělí: oběma nechybí dramatičnost a humor. A jsou nehorázní sympaťáci. Stejně jako babička jednoho z nich. To, že to směřuje k otřepanému prozření, tak ve finále až tolik nevadí. (22.07.2019)

Téma nestoudného civilizačního nadbytku a závislosti na materiálním štěstí, zejména západoevropského světa, o Americe není potřeba psát, to už je předpeklí lidské rozmařilosti a skutečné zhmotnění hesla "Konzumuji, tedy jsem...", by si zasloužilo daleko radikálnější obraz, než je tato komedie se zoufalým humorem, naivní romancí či síle přátelství. Toto může pobavit, jak je vidno, ale ke změně životního stylu, či dokonce k snížení životního standardu, film nikoho nedotlačí. Tři za snahu toto téma otevřít, i když, co se lidstva týká, je již půl hodiny po dvanácté. [Kino Citadela - Litvínov] (27.08.2019)

Vcelku často jsem slyšel, že Němci neumí točit dobré filmy a komedie už vůbec ne. Občas jsem ten názor zastával taky. Postupem času si ho ale sám vyvracím. Bez věcí nad věcí je jedním z důvodů proč. Je to současná, originální a hlavně dobrá německá komedie, která mě pobavila a dokonce měla i zajímavý přesah. Už úvod a první minuta je geniální. Srovnávání naší generace s generací našich rodičů a prarodičů vzhledem k majetku, vlastnictví a osobního štěstí, se povedlo skvěle a výtečně navnadilo na pokračování, i když už odlehčenější. Ještě po pár dnech si pro sebe přemýšlím, jak bych to dal já sám. Každý den jen jednu věc a to zdaleka nejsem závislý na vlastnictví věcí jako hlavní hrdinové. Pokud si často stěžujete, že nemůžete mít vše, co chcete, pusťte si Bez věcí nad věcí. Třeba vám to trochu otevře oči. A když ne, aspoň vás to pobaví. (14.01.2021)

Florian David Fitz, ktorý jednak režíruje i hrá jedného z predstaviteľov, Paula Konaskeho, dokonca ešte k tomu si aj napísal-satirický (kritický) scenár, a tak sa tým pádom automaticky stáva univerzálnym tvorcom, a i napriek tomu, sa dá povedať, že si vzal na plecia až moc ťažký náklad, ktorý nedokázal uniesť tak, ako si možno sprvoti predstavoval ? Je tak akosi (myslím scenário) prekombinovaný, popretkávaný, t. j. z každého rožku trošku, chce toho skrátka veľa povedať, čo sa mu zo začiatku i veľmi darí, keď myšlienka zbavenia sa všetkých vecí na 100 dní, o ktoré prídu dve postavy pri stávke, že každou ďalšou nocou si môžu vziať jednu vec späť, až pokým nenadobudnú pôvodný stav, je sama o sebe zaujímavá, pretože to priamo naráža na konzumnú spoločnosť, čiže nakupovanie, kedy v súčastnosti je v móde online, cez internet, čím sa dostávam k tomu, že človek má množstvo vecí, ktoré v skutočnosti ani nepotrebuje, ale robí ho to šťastným, ďalej sa to miesi s mobilnou aplikáciou, o ktorú majú záujem Američania, keď postava Davida Zuckermana extrémne IRITUJE šéfa najväčšej sociálnej siete-Marka Zuckerberga, túto „appku” vymysleli citovaný Paul s Antonom Katzom, keď sa rysuje veľká transakcia na ziskový obchod, čoho som svedkom v úvode, pričom to pretrváva počas celého sledovania, len je to miestami ukryté, lebo postavy majú úplne iné starosti, než stále riešiť profity. Toni sa zamiluje do Lucy, ale tá má taktiež veľké problémy (dlhy). _ Určite ide o extra poučný film, ale úprimne: „Kto si z neho odnesie akýkoľvek príklad” ? Viete si predstaviť súčasnú mládež bez mobilu, facebooku a cetera ? Na okamih (na stotinu) sa zrejme zamyslia, že po skončení filmu budú strašne radi, keď sa pôjdu rýchlo pozrieť koľko majú lajkov ? Ozaj, málokto si z toho vezme ponaučenie, ale aj tak vám odporúčam si to pozrieť, aj keď je to občas dosť chaotické, a to po všetkých stránkach ! (12.12.2019)