The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Další velký sídlo s dalším děsivým tajemstvím. Akorát to tajemství mě přestalo bavit už během první epizody. Druhá řada neděsí, protože když už chce, sází na stejný postupy, jako řada první. Takže temný siluety pečlivě ukrytý v koutě, abych je neviděl, jenom abych se posral, když si jich všimnu, mě tady nijak nestraší. Příběh sám o sobě navíc postrádá napětí nebo cokoliv zábavnýho/zajímavýho (horor naroubovanej na tragickou love story mnoha lidí, jehož květy opadají dřív, než stihnout plně vykvést). Nemá ani žádnou nosnou myšlenku, ani adekvátní drama mezi postavami (v tom vynikala jednička). A tak sledujeme dvě otravný, divný, socipatický děti, kterak pobíhají po sídle a chovají se jako idioti (ne jako děti!). Hill House byl hlavním charakterem první řady. Jeho chodeb jsem se bál stejně, jako ti, kteří ho obývali. Bly Manor ale nemá tu atmosféru, nedějí se tam žádný větší paranormálna, než který prožívám u sebe doma. Místo rozvoje původního, rozjeli tvůrci všechno od nuly...a všechno hůř. Myšlenka první řady tak přišla vniveč a nápady do ní investovaný zůstaly nevyužity. (10.10.2020)

Jsem rád, že druhá řada nepokračuje v první a že přichází s novým příběhem, s novým sídlem a také s novou atmosférou, která tentokrát není tak stoprocentně hororová a duchařská, ale zároveň není o nic méně záhadná nebo napínavá. Skvělé postavy, skvělý scénář, který postupně odhaluje vše potřebné, a jistá režie (případně dohled nad režií) Mika Flanagana, který si se záhadnem všeho druhu obdivuhodně tyká. (11.10.2020)

Na horory normálně vůbec nekoukám, ale tohle je spíše romantická vztahovka s duchy, kde občas vyskočí bubák :) a není to žádný krvák. Hlavní je psychologie postav, každá dostane velký prostor a my chápeme důvody jejího jednání a známe pozadí jejího příběhu. Tedy i gradace zápletky je tomu podřízena. To znamená, že napínavý děj někdy utne příběh vedlejší postavy (Henry, Viola) nebo dlouhý monolog (Jamie). Potom má seriál svá slabší hluchá místa, kde se děj zastaví a může chvilku nudit. Nakonec ale funguje skvěle a je to především krásně vyprávěný příběh, na jehož konci je vždy jen další začátek... (22.11.2020)

"Cože a to sis jako pustila sama? A nebála ses?" Říkala jsem si, že po letech sledování Walking dead a Supernatural bych se mohla konečně odhodlat k pořádné duchařině. Navíc tady hraje Victoria Pedretti a Rahul Kohli, takže gimme! Zas tak děsivý to ale naštěstí nebylo, občas mi sice zatrnulo (většinou hlavně z creepy holčičky), ale jelikož jde dle mého hlavně o drama s prvakama hororu, tak jsem to přežila ve zdraví.... Přiznávám, že jsem se v noci bála jít čůrat, ale ne o moc víc, než obvykle. Každopádně k první řadě se asi jen tak nepřemluvím, možná za dalších pár let "tréninku". (12.10.2020)

// Tak jo, na začátku jsem trochu váhal, kolem třetí epizody se to ale konečně rozjelo a jakmile došlo na pátou a šestou, už jsem se regulérně topil v jezírku. Flanaganovi sázka na staré tváře v kombinaci s několika novými vyšla na jedničku a musím říct, že to obsazení bylo až na děti parádní. Dokud hrály sebe, tak to ještě jakž takž šlo, jakmile se ale přepnuly - no, zkrátka narazily na své limity. Což ale nic nemění na tom, že se Hauntingu opět povedlo proměnit obyčejný horor v něco daleko víc. Místo příběhu o rodině jsme tentokrát dostal příběh o lásce, a to hned v několika podobách a ze všech možných perspektiv, což mě na tom vlastně fascinovalo nejvíc. Režijně to bohužel nedosáhlo na level geniality předchozí série, ovšem emocema se to minimálně vyrovnalo, takže za mě jeden z nejlepších letošních počinů a už se moc těším, až si to někdy zase bingnu celé znova. P. S. Victoria Pedretti je zlatíčko. <3 8/10 (17.10.2020)