Geniální přítelkyně

Geniální přítelkyně má podobně jako Lila dar vystihnout atmosféru, najít správná slova (a správné obrazy) k uchopení reality, její svět je živý a rázný jako puknutí měděného nádobí. Lila občas mluví o své vytrženosti, „roztřepenosti“, ale v třetí řadě Geniální přítelkyně žádnou roztřepenost nenajdeme. Je to mimořádně odvyprávěný, sebevědomý kus televize, který se nebojí zabíhat do intelektuálních témat, nechává své postavy hovořit zaujatě o literatuře a filosofii, a přitom je neredukuje na nudné panáky. Ukazuje i jejich vášně a neštěstí. Zároveň přibližuje dobu, v níž se děj odehrává, včetně soudobých sociálních hnutí a střetů mezi mladými fašisty a mladou levicí. A když Pasquale připomíná, že to jsou dělníci a jejich ruce, které vše kolem vybudovaly, je naprosto srozumitelné, proč vidí svět tak, jak ho vidí. Geniální přítelkyně, která mě uhranula v momentě, kdy v první sezóně zpochybnila, kdo z dvou dívek je vlastně tou geniální, je i nadále pozoruhodnou kresbou ženského přátelství. Třetí díl Neapolské ságy se jmenuje Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, a já si nedovedu představit, že by po třech sériích takovéto kvality někdo nezůstal. Recenze všech tří řad na TVZone zde. (03.02.2024)

Předlohu jsem nečetla a rozumím názoru, že se jí seriál nemůže rovnat. Přesto na mě celý příběh zapůsobil tak, že probudil vzpomínky na mé vlastní dětství. Na prázdniny, kdy jsem četla nějaký nádherný román a četla jsem jej na místě, kde jsem se cítila nejlépe... Na místě, které mi už dneska nepatří, ale zůstalo mi schované v duši. Takové pocity jsem u seriálu měla. Geniální přítelkyně zřejmě neosloví každého diváka, ale mě okouzlila. Pomalé tempo, nádherná kamera i hudba, způsob vyprávění, malé velké příběhy obyvatel čtvrti, při kterých mi několikrát zatuhla krev žilách. Emoce, radost, smutek, rivalita, sny, žárlivost, touhy i zklamání, taliánské nátury, prádlo vyvěšené do ulic, rodinné tradice zakořeněné tak, že se z nich nelze vymanit, to vše hodnotím maximálním počtem hvězdiček. Na mě to fungovalo. A před představitelkami malé Li a Ely smekám. Moc šikovné holčičky. Nevím, jaký záměr HBO má, jestli se chystá pokračování, ale pokud ano, určitě se na něj podívám. (26.04.2019)

Toxický vzťah. Čo nás formuje? Čo má vplyv na tom, akí sa z nás stanú dospelí? Zatrpknutosť prameniaca z toho, že nám z rôznych príčin (napr. zlá finančná alebo sociálna situácia rodičov) nie je umožnené venovať sa od útleho detstva tomu, na čo máme predpoklady? Môže sa z talentovaného dieťaťa stať zatrpknutý netvor, ktorému spoločnosť neumožní rozprestrieť krídla? Čo je viac? Talent? Alebo vari to, ak aj niekto nie je prenikavo nadaný, zato je trpezlivý, vzdelaný a neustále na sebe pracuje? Geniálna priateľka je skvelá v okamihoch, kedy je o oboch kamarátkach. To, že ich spoznávame už ako malé deti, má za následok, že s nimi intenzívne prežívame dospelé problémy. Azda ako keby to svojím spôsobom boli i naše priateľky. Skvelá je dobová výprava a atmosféra. Tvorcovia sa nevyhýbajú politickej situácii, ktorá v daných dobách a v danej krajine neznamenala len to, že vám niekto s opačnými názormi vynadal do blbcov, ale vtrhol k vám do obchodu tesne pred záverečnou, napálil vám tri guľky do hrude a aby ste nepovedali, pridal ešte bonus v podobe rany istoty medzi oči. Ak by tvorcovia chceli, pokojne z toho mohli urobiť novú Chobotnicu. Ale oni nechceli. Toto je totiž civilný príbeh. Príbeh dvoch priateliek, ktoré vlastne možno priateľky nikdy neboli. Kasting sa vydaril. Samozrejme najmä obe hlavné postavy, ale charizmatické sú aj vedľajšie (mama, učiteľka). Problémy vidím tri. V nie všetkých epizódach sú Lila, aj Lenu. Niekedy len Lila a Lenu má cameo (alebo ani to nie), inokedy naopak. Druhý problém je, že s pribúdajúcimi časťami sa z Lily stáva záporná kreatúra, ktorej povahu bravúrne vystihol manžel Lenu: nielenže to nemá s priateľstvom nič spoločné, ale je to dokonca nenávisť! Lila sa k priateľke správa skutočne hnusne, ako by sa žiadny normálny priateľ nikdy nesprával. V duchu nadávame Lenu, že sa Lilou nechá manipulovať, aj keď je nám jasné, že vo „vzťahoch“ s manipulujúcimi psychopatmi to tak chodí. Ono je pravda, že niekedy sa priateľstvá vyvinú práve takýmto smerom. No pozerať sa na to je nepríjemné. Dvojnásobne, keď som seriál začal pozerať s tým, že je to príbeh dvoch najlepších priateliek a nakoniec sa z toho vykľulo toto peklo. No a tretí problém: tvoriť atmosféru a dať si prácu s tvorbou vzťahov je síce pekné, ale ak je to na úkor tempa, tak to tiež nie je dobre. Miestami sa tu toho deje fakt strašne málo a dostavuje sa nuda. S prižmúrenými očami 4*, ale 3. séria robí všetko pre to, aby to stiahla k 3*. Hudba v úvodných titulkoch od Maxa Richtera (Ad Astra, Taboo) geniálna. (03.08.2022)

Krásna husľová hudba Maxa Richtera, ktorá sa pri rozprávaní sporadicky objavuje v pozadí umocňuje emocionálny zážitok. Po prvej časti som bol skeptický, ale tá druhá to už dostala do správnych koľají a celá prvá séria je takmer dokonalá. Najmä tie detské roky. Človeka to núti zamyslieť sa nad tým, či rodičia boli ani nie v takých dávnych dobách stále takí krutí? Telesné tresty ako samozrejmosť? Veľmi zle sa pozerá ako otec rodiny mláti malé dievčatko. Ale ani fáza dospievania nezaostávala. Vidíme tú prvú menštruáciu čo bolo ešte v niektorých rodinách tabu, namiesto vložiek sa používali prúžky látky, sledujeme tiež aký ťažký bol prístup k vzdelaniu. Seriálom je oslavou nielen priateľstva ale celého života, nech už prinesie akékoľvek trápenia. Miestne reálie Neapola s kriminalitou neprinášajú život, ktorý je med lízať. Druhá séria žiaľ podľa mňa nestíha za prvou, ponúka len priemerné časti, často mi chýbalo viac emócií, ktoré sa v porovnaní s prvou dosť vytratili. Dopozeral som len aby som zistil, či bude odhalená záhada stanovená na začiatku - teda zmiznutie ženy. Až potom so zistil, že seriál bude mať štyri série po 8 častí. Takže sa to celé dozvieme až o pár rokov. (06.09.2020)

Výborná hudba, solidní námět, ale i velice nápadité a živé kulisy spolu s dobrými hereckými výkony neudělají nutně geniální seriál, když je příběh tak precizně italský, až to hezký není. Od začátku příběhu tu na sebe všichni strašně řvou. Do toho se k sobě chovají hůř, než bachaři k vězňům v té nejhrůznější jihoamerické věznici. Opravdu jsem měl dlouho co dělat, abych si na to prostředí, ve kterém ty dvě kamarádky jsou, zvykl. A vlastně ani nevím, jestli jsem si zvykl. Určitě tu jsou momenty, které ve spojení s hudbou opravdu stojí za to slyšet a vidět. Max Richter se zde hudebně opravdu vyřádil. Těch momentů tu ale není tolik, abych byl po těch osmi dílech scénáristicky úplně na kaši. A nepodpořil to ani poměrně razantně utípnutej konec. Osobně mám pocit, že takový seriál má víc váhu pro Itala, než pro Evropana, ale třeba se mílím. (21.12.2018)