Aniara

Príliš scifi, zamerané na postupnú zmenu kolektívu - spoločnosti - cestujúcich do nekonečna vesmíru. Na Zemi zúri budúca vojna a ľudia utekajú na Mars. Jedna z kozmických lodí, Aniara, má asi 8 000 emigrantov. Loď narazí na asteroid a to vykoľají z dráhy smeruje zo slnečnej sústavy bez nádeje na návrat. Cestujúci sa vyrovnávajú so svojim osudom rôzne. Páchajú samovraždy, vytvárajú nové náboženstvá, oddávajú sa sexu (fuj až pornografická vložka) , ale aj učeniu a vede. Nikto z nich neprežije. po 25 rokoch na lodi ostáva už len hŕstka ľudí, v čele s kapitánom lode a hlavnou predstaviteľkou. Po vyše 5 tisíc rokoch vesmírna loď bez ľudí doletí k súhviezdiu Lýra. Smutný koniec - beznádejný. (19.11.2019)

Atmosféricky zachycený úpadek společnosti v obří vesmírné lodi vychýlené z kurzu. Pár dobrých nápadů, skoro až snová atmosféra a pěkný audiovizuál vs. nepříliš výrazné či snad dokonce sympatické postavy a až příliš pomalé tempo. Film se nesnaží nic moc vysvětlovat, spíše jen tak plyne a tvůrci si s tím dost umělecky prohrávají a máchají diváka v bezvýchodné depresi. Finální pointa je ovšem snad to nejúdernější shrnutí vesmíru, co jsem kdy viděl. (22.02.2020)

Milionkrát omletý námět, ale zpracovaný velmi silným, tísnivým způsobem. Ale když pominu silnou atmosféru, není to žádná hitparáda. Necelé dvě hodiny filmu jsou takřka nekonečné a v podstatě jsem pořád čekal, kdy se začne něco dít. Jen tak abyste věděli...nedočkal jsem se. Přesto to nepovažuju za ztrátu času. (02.09.2019)

Aniara je vesmírná loď převážející tisíce kolonizátorů směrem na Mars. Po nehodě však přijde o palivo a kvůli vychýlení z kurzu nevratně namíří přímo do hlubin vesmíru. Malá pravděpodobnost návratu existuje, avšak cesta se z několika dnů protahuje na roky. Nudu a depresi si tedy pasažéři léčí ve speciální místnosti „MIMA“, kde díky zvláštní technologii s umělou inteligencí mohou oživovat své vzpomínky ze Země, čímž se dostávají do euforického transu. Jakmile však přetížená „MIMA“ začne stávkovat, začíná se společnost na lodi rozpadat a měnit. Instantní švédská existencialistická deprese s mnoha silnými momenty bohužel kvůli větším dějovým skokům v druhé polovině mírně postrádá gradaci. A některé otázky zůstávají na konci nezodpovězeny. Celkově jde však o velmi silný počin s nesmířlivým závěrem. Takhle nějak by vypadali Pasažéři, kdyby v Hollywoodu měli koule. [Sitges 2018] (22.10.2018)

Tak moc jsem na to byl zvědavý a nakonec je z toho jen velké zklamáni. Prvních 20 minut mělo atmosféru, vypadlo to nadějně, akorát mě překvapilo, jak rychle ten děj začal. Ono trvalo jen čtvrt hodiny, než ta Aniara byla vychýlena z kurzu a já byl zvědavý, co se tam teda bude dít. A co jsem dostal? Utahané drama o dvou lezbách na vesmírné lodi, která je předurčená ke zkáze. Wow. Navíc se v tom filmu nestane naprosto nic jiného, nic navíc, žádná překvapení, takže už od začátku je naprosto jasné, jak to celé dopadne. Já chápu záměr režisérů, chtěli ukázat, jak bezradná a depresivní by tahle situace byla, ale když se tam nestane nic překvapivého a od 15 minuty je naprosto jasné, jak se to bude vyvíjet a jak to celé skonči, co mě na tom má bavit? Takhle mi tu zůstane jen depresivní nuda vesmírných rozměrů. A o realističnosti bych asi taky moc nemluvil, silně pochybuju o tom, že by se tam ta společnost v nějakém normálním stavu udržela SPOILER 10 let a pak až po těch 27 letech se rozpadne úplně KONEC SPOILERU, kdyby to bylo realistické, rozpadne se ta společnost rychleji. Má to dobrou kameru a dobré herce, taky pár zajímavých nápadů, třeba s tím přístrojem, co umožňuje pasažérům vidět jejich vzpomínky ze Země, ale jinak je to opravdu jen filmařsky dobře vypadající depresivní nuda o ničem. 2* (13.09.2019)