Yesterday

První polovina filmu skvělá, celý svět zapomene na The Beatles, jediný, kdo si pamatuje jejich písně, je Jack. A tak se rozhodne toho využít ve svůj prospěch. Ovšem jakmile se to strhne k romantice, tak mě to přestává bavit. A ještě nastoupí na scénu nesympatická Kate McKinnon, takže za mě pouze 3*. (12.04.2020)

...a s každým dalším hudebním filmem hůř a hůř, takže případní další si už vážně nechám ujít. K Bohemian Rhapsody jsem měl jisté výhrady, nicméně šlo o skutečnou poctu jedné legendární skupiny v podobě životopisního filmu, u Zrodila se hvězda jsem vnímal výrazné kvality alespoň skrze hodně dobré původní písně. Nicméně tohle filmové parazitování na písních The Beatles v obalu poněkud primitivní zápletky a stokrát obehrané šablony akceptovat ani jako průměrný film nemohu. Rapidně vzrůstající sláva společně se vzrůstáním překážky v milostném vztahu, prvoplánové figurkovité postavy samozřejmě včetně rezolutně přísné manažerky, děj z velké části až nudně předvídatelný včetně happyendu, který si prakticky nic nezadá s pomalu 50 let starými filmovými muzikály. Tohle je fantasy s alternativní historií, tak samozřejmě nechybí přítomnost jedné z již mrtvých osobností. Nicméně marně jsem se těšil a čekal nějaké výraznější překvapení v podobě vybočení z oné šablony, nekonalo se. Což o to, většinovému publiku postačí tah v podobě oblíbeného zpěváka hrajícího ve vedlejší roli sebe sama, do šablony přesně zapadající vtípky a další trhák, který se na plakátech tváří jako nový originální evropský (britský) film, je na světě. Efektní blikající písmenka přes obraz a jiné digitální srandičky během každého pátého záběru fakt neocením, na to mi stačí zapnout jakoukoliv TV show. Pozitivem tedy je, že tam občas zní kousek pěkné muziky, člověk se párkrát pousměje u těch pár vtípků, spočátku uvidí pár poetických záběrů na přírodu v Liverpoolu a že tam hraje opravdu velice pěkná herečka! :-) 45% (28.06.2019)

„Život ide ďalej, kamoš.“ Dannyho zbožňujem za Sunshine. To je jeden z mojich najobľúbenejších filmov a som rád, že sa vďaka Yesterday vrátil tam, kam patrí. Medzi elitu. K režisérom, ktorí sú krok pred divákmi. Ktorí vedia, čo divák chce vidieť, ale síce mu to dajú, ale naservírujú mu to predsa len troška inak, než čaká. A to je super. Vidno to napr. na vedľajšej dejovej linke so záhadným párikom, kedy čakáte, aký mrazivý a desivý psychotriler z toho preboha vylezie a nakoniec... ok, neprezradím. Následne prichádza geniálna scéna na pláži, ktorú som fakt nečakal a pritom, keď sa zamyslíte nad tým, o čom tento film je, je to najlogickejšia a najsamozrejmejšia scéna celého filmu. Občas Danny jemne zakopne (a strihač tiež – nezaslúžili si hrdinovi priatelia predsa len lepší resp. aspoň nejaký koniec?) a druhá polovica troška stráca tempo a stagnuje, ale i tak skvelý príbeh, parádna zápletka, mega herci (sorry, najlepší bol Rocky, ale aj Kate McKinnon si to solídne užila), úžasná anglická atmosféra/výprava, soundtrack ani nemá význam komentovať. A posledné tri minúty sa prakticky okamžite zaradili medzi najlepšie scény, aké som v roku 2019 videl. Keď som to dopozeral, šiel som umývať riad, zapol som si rádio a hrali v ňom Let It Be. Niečo na tom bude. (05.10.2019)

Myšlenka pěkná, leč nepravděpodobná (skutečně by v dnešní cynické době byli Beatles se svými písničkami o lásce stejně relevantní jako v šedesátých letech?) a nikterak originální (v podstatě jen rozvíjí jeden nápad z Návratu do budoucnosti). Zpracování mrzké. Jde jen o hrozně ledabyle zkonstruovaný věšák na songy od Beatles, s lacinými vtipy (přejmenování Hey Jude na Hey Dude), nepřesvědčivou romantickou linií, nemožně napsanými ženskými postavami (problém všech Curtisových scénářů) a hrdinou, který všeho dosáhne (a nic podstatného neztratí) díky podvodu. Prefabrikovaný crowd pleaser bez jiskry, důvtipu, vizuální nápaditosti a jediné opravdové emoce, který v křečovitých dialozích jen předkládá hotové pravdy, nenechá diváka, aby si sám něco objevil a mohl žasnout a některým z nejlepších písniček historie dělá spíš medvědí službu. Vlastně s nimi pracuje úplně stejně jako karikatura ziskuchtivé hudební manažerky, na které si smlsla Kate McKinnon - jako s produkty, ze kterých je třeba vydojit co nejvíc peněz. 50% (20.06.2019)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)