ZOO
Zoo
Zoo
Death Do Us Part
Režie:
Antonio TublénScénář:
Antonio TublénKamera:
Anna PatarakinaHudba:
Antonio TublénHrají:
Ed Speleers, Zoë Tapper, Antonia Campbell-Hughes, Jan Bijvoet, Oliver Dimsdale, Patrik Karlson, Ida Gyllensten, Danny Thykær, Jenna Ciralli (více)Obsahy(1)
V den, kdy se Karen a John dozvědí, že nemohou mít děti, ztratí jejich manželství jiskru. Začnou vypadat jako chodící mrtvoly, lapené ve spárech každodenního života a na pokraji rozvodu. Poté, co vypukne zombie apokalypsa, se mladý pár musí zamknout ve svém bytě a čekat na záchranu. Zatímco se okolní svět hroutí, nezbývá, než si k sobě znovu najít cestu a získat zpět ztracenou lásku. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Trefa do černého. Tím myslím, že venku řádí virus, takže lepší výběr už být ani nemohl. Z filmu mám pocity tak půl na půl. Jsou tu strašně nudné pasáže a naopak, některé výborné. Z těch skvělých scén jsou sousedi, drogy a partička hajzlů. Zbytek mě celkem nudil a ani výběr herců nebyl můj šálek čaje. Finále umělo zahrát na city. Lepší průměr. ()
"Vědomí odchází, nicota přichází..." POZOR, tohle není HOROR, ani zombárna. V zabedněném bytě s Karen a Johnem neztrácejte čas, pokud jste sami zabednění (viz Radek99), zbytečně vám pak při plivání na film vyschne patro. A prý že se v tom střídají "nesourodé" žánry. Ale to v životě přece taky! Romantika začínajícího vztahu, černý humor sousedských vztahů v činžáku, drama ubíjejícího, již roky trvajícího nenaplněného manželství i tragedie zemřelého dítěte. To poslední je strašné, mnohem horší než jakákoli možná apokalypsa za dveřmi bytu. O tom film ve skutečnosti je, milé děti, žádný "zombie subžánr". Drama jak řemen, uprostřed sobecké, cynické a černohumorné, v závěru pak překlopené do naprosto morbidní romanťárny, zdánlivě bezútěšné, ale ve své podstatě hluboce lidské. Mít někoho, s kým budu až do smrti... Manželé coby dvě "zombie", s již mrtvým mozkem (viz starobní strašák největší, alzheimer), připoutaní řetězy a jejich ruce svázané lepicí páskou, aby se nepustili ani pak, když jejich vědomí odejde do temnoty... A do toho Mozart, tyhle skladby. Neskutečný zážitek a husí kůže jak struhadlo. Kolik hvězd? Celý vesmír. ()
Takový tichý, málo známý filmík, který konečně vtipně pojal zombie apokalypsu u mladého páru (jejich denní jóga, zásoba drog, krádeže sousedovic oblečení...). Má to rychlý začátek prošpikovaný vtípky a fakt jsem se od srdce smál, některé situace byly neskutečně lidsky stupidní a komické. Do půlky si zachovává takový komornější přístup, což je možná trochu škoda, ale postupem času dal film neuvěřitelně prudce nohu z plynu a veškeré komediální prvky zmizely, naopak je vystřídalo sáhodlouhé drama až do závěrečných titulků. Jednotlivé části byly dobré, kdyby se jen přenesly na film a utvořily konzistentní celek, takto rozhozené na komediální a drámovou půlku mi to prostě strašně nesedlo. Nehledě na to, že prvky zombie apokalypsy zde nebylo využito ani na minimum a konec byl až moc klasický. ()
Filmu ubližuje zmatení žánrů - ze začátku zombie, ale nikoliv horor, jen coby pozadí, kontext, poté psychologické drama o sociálních rolích a maskách, nakonec romantická slaďarna...pak konečně náznak hororu...ale opravdu jen náznak...a nakonec ještě větší romantickej cukrkandl...skoro jak ze Svítání... Tohle se fakt nepovedlo...v zombie subžánru by přece jen měli účinkovat i nějací zombíci...a nejenom za vstupními dveřmi ve filmu, v němž kamera neopustí byt... ()
Poslední útočiště lásky rodící se ve stínu hrozivé apokalypsy. Nikdy bych si nepomyslela, že mě u zombie žánru zasáhne taková vlna emocí (prostě romanťárna jak sviňa). Nadosmrti spolu je film velmi lidský a ještě víc dojemný. Antonio Tublén tedy umí zahrát na citovou strunu a to vše pod taktovkou maestra Mozarta. ()
Reklama