U Zlaté rukavice

„Uschi, dáš si eště něco? Rád by tě pozval.“ - „Kerej?“ - „Feďo!“ - „Toho bych nepochcala, ani kdyby hořel!“ Jestli si myslíte, že po přežití koncentráku vás už nic nezaskočí, nechte se U Zlaté rukavice (obývané intelektuální, filozofickou smetánkou), pozvat na panáka od kavalíra Fritze Honky! Když se u podobných filmů tu a tam směju, trochu pak pochybuju o tom, zda je má míra cynismu stále v normě…ale ten brutálně černý, šibeniční a morbidní humor tu prostě je. Ale narozdíl třeba od Trierova Jacka se Fritz (skvělý Dassler. tleskám jemu i maskérům!) ani nepokouší být umělcem. Je totiž gentleman. Jeho něžné pohlazení dostává ženy do kolen, nebojí se moderních sexuálních pomůcek (vařečka či párek…bez hořčice, prosím!), ono „přefiknutí“ bere trochu po svém, ale hudba k navození atmosféry (Kája Gott!) nechybí! Pravda, trochu zápachu a špíny doma má (nic uhlazeného, vše naturalistické, syrové), ale pár vonných stromečků (nejen) ve „špajzu“ to spraví! Tuhle chuťovku za solidní 4* doporučuju servírovat jako dezert po nedělním obědě… (15.03.2020)

Jeden z těch filmů, na něž je třeba se naladit, pokud jde o to správné slovo. Již úvodní likvidační scéna beze slov dá najevo, co diváka čeká. Chlast a zmar. Poměrně rychle jsem si vzpomněl na filmy R. W. Fassbindera, na jeho sociální špinavá dramata plná postav z okraje společnosti. Hamburská čtvrť St. Pauli - sex kina a kluby, šantány, nevěstince, pajzly - má přesně takové obyvatele. Chabá výplata propíjená v zaplivaných hospodách stačí jen tak tak k mizernému přežívání. Fritz Honka byl jedním z těch, jejichž neblahé dětství stálo za budoucími zvrhlostmi, kterých se dopustili. Syrový snímek neodpuzuje otevřeným gore, protože to jde mimo kameru, ale celkovým laděním, atmosférou, prostředím i postavami. Co se týká vraždění, tak jednou z nejsilnějších scén je škrcení oběti, které se zdá nekonečné. Milovníci alkoholu možná po skončení filmu zkusí přehodnotit svůj postoj k němu. (31.12.2019)

Cenu nejodpudivějšího úchyla za rok 2019, získává herr Wonka v podání Jonase Dasslera,(ve skutečnosti sympaťák jak hrom) který si ze svého podkrovního kutlochu, udělal takovou malou bourárnu masa, převážně ženského původu a s nějakou hygienou ani počty těl si ale vůbec neláme hlavu. Není to rozhodně příjemné koukání, na druhou stranu je to takový jiný pohled na trošku podobné filmy. A navíc s vypečeným koncem. Doslova a do písmene. (06.06.2020)

Tureckej Fakin Akin, tenkrát předvedl odpornou propagandu, kdy jsem bez kompromisu odpadoval a byl jsem zvědavý co bude za sračku tenhle film Der goldene Handschuh. Sračka je to doslova, ale musím uznat, že tady si Turek u mne spravil reputaci. Už dlouho jsem neviděl tak odporný film a tím nemyslím to, co se týče brutality. Jonas zahrál na jedničku (make up perfektní), hospoda a podkrovní byt opravdu špína toho nejhrubšího zrna. Těžká úchylárna, při které jsem se i občas zasmál. Rozhodně to ale není film pro každého. (30.09.2019)

Samoúčelná sázka na odpornost. Nejnechutnější v tomto případě nejsou zvrácenosti, které Honka svým obětem provádí, protože ty se odehrávají celkem logicky mimo záběr, ale k zblití jsou tady především postavy odhalující věci, které nechcete vidět a pronášející věty, které nechcete slyšet. Někdy to vychází, jindy zase ne. Jako portrét film každopádně příliš nefunguje, protože mu chybí komplexnější pohled na hlavní postavu, což je škoda. Každopádně Dasslerův výkon stojí za pozornost a málokdo by řekl, že se pod zdeformovanou maskou opilého úchyla skrývá čtyřiadvacetiletý hezoun, čímž skládám hold i maskérům. Ale to na víc než na lepší průměr nestačí. 60% (15.05.2020)