Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Rozjuchaná drsná sranda, přesně v duchu komiksů, kde Harley řádí utržená z Jokerova řetězu. Hodně se asi bude srovnávat s Deadpoolem, a částečně to bude oprávněné, ale pro mě jsou Birds of Prey o kus lepší než Deadpool, kterého mi pokazila přemíra příliš pubertálních vtipů. Tady je totiž vše ve správném poměru, film je velmi pestrý, bohatý na leccos od třpytek po přelámané nohy, a přitom drží pěkně pohromadě a nic z něj netrčí. Královnou je samozřejmě Margot Robbie, která do role dává úplně všechno a užívá si ji stejně jako jsem si ji užil i já. Kromě fajn ztřeštěného psychohumoru ale musím vyzdvihnout i režii a hlavně dokonalou choreografii akčních scén, protože něco tak povedeného jsem viděl naposledy asi v Johnu Wickovi 3. Tipuji, že tenhle film bude patřit k těm, které mají mnohem raději diváci než kritici, a jedním dechen dodávám: No a?___P.S. Tak on se na akčních scénách podílel Chad Stahelski! To všechno vysvětluje. (05.02.2020)

Když se Harley Quinn objevila v Sebevražedném oddílu, tak jsem jí vnímal jako to nejlepší, co film nabídl. Samostatný film je ale podle mě už těžká přeháňka. Moc šílenosti, moc ztřeštěnosti, moc bláznovství naráz. Margot Robbie si tu hraje s postavou Harley úplně neskutečně a mě teda, musím říct, srala kam pohlédla. Jelikož film ale disponuje hodně slušnou akcí a takovým tím girl power feelingem, tak jsem nakonec setrval a tři hvězdy filmu vpálil. Fajn expresivní akční výmaz. (02.02.2021)

Na to, jaký průser jsem po matných a nudných trailerech čekal, jsem se vlastně nakonec i malinko bavil. Margot Robbie je v roli Harley stále skvělá, Ewan McGregor si svého záporáka také užívá a na akci je místy vidět, že si ji vzal do parády Chad Stahelski. A díky střídmé stopáži to vlastně příjemně uteče. Jenže, tím všechna pozitiva vlastně končí. Jakmile se totiž snímek začne soustředit na zbytek dámské sestavy, nebo si nedej bože začnou postavy povídat, je to dost velká nuda. Ženské charaktery jsou navíc buď naprosto nezajímavé, nebo mají jen minimum prostoru (Mary Elizabeth Winstead). Sázka na „ženského Deadpoola“ s rozverným stylem a přeskakujícím vyprávěním je sice místy sympatická, většinu času ale selhává na nedotaženém scénáři a matné režii, která nedokáže ani vyloženě cool nápady pořádně vytěžit a v podstatě vždy zůstane někde na půli cesty. Pod jistějším a výraznějším režijním dohledem mohl být Harleyin příběh zábavnou kulervoucí podívanou, takhle se jedná o comicsový průměr, jenž se mi už vlastně vykouřil z hlavy. (07.02.2020)

Překvapivě dobře konsolidované vyprávění, které především v první polovině nápaditě odráží nepředvídatelnou náturu svých protagonistek. Na Margot se navíc pořád bezvadně kouká a maniakální verze jindy sympatického McGregora mi přišla spíše nevinně zábavná než trapná a otravná. Po srovnání motivací a stanovení jasného cíle se vyprávění uklidní a společně s tím začíná film ztrácet náboj a progresivní nápady - akční scény se stávají rutinnějšími (s výjimkou závěrečné nahánění na bruslích) a zpočátku chytře protlačovaný feminismus se ohraje a tlačí na pilu až příliš. A vedlejší postavy zkrátka nejsou tak zajímavé, aby tu snaživou one-woman-show nějak přínosně doplnily - což je asi největší škoda, protože z formálního hlediska jsem byl relativně spokojen a kvituji i fakt, že jsem hned po chvilce úplně zapomněl, že má jít o superhrdinský film. 65% (25.03.2020)

Chaoticky vyprávěná banalita o tom jak se holčička potřebovala vysrat. Margot sice role Harley sedí, ale sólové příběhy o ní nefungují ani v komiksu a ve filmu už vůbec ne. Pozérské hlášky a snaha o generování humoru nejsou legrační. Celé je to navíc obalené podivnou girl-power fazónou, která je ve filmech čím dál tím víc otravná. Naštěstí jsou akční scény hodně dobře natočené a nápadité, takže to za vidění pořád stojí. McGregor tu vypadá trochu jako Bono a jeho "Já chci a to je moje" přístup je poměrně osvěžující pojetí padoucha. Ostatní rádoby hrdinky sejdou z mysli dřív než napíšete komentář na ČSFD. Krást se vyplácí. (24.03.2020)