Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Jakožto jeden ze dvou lidí na světě jsem byl velice spokojen se směřováním DCEU pod Snyderovým vedením, se Suicide Squad i Jokerem ztvárněným Jaredem Letem. Proto mě hrozně mrzí, že tento film navazuje na Harleyinu linku ze Sebevražedného oddílu, ale také na film, který nakonec nikdy nevznikl (Joker a Harley Quinn). A ten prostředek tu pro mě citelně chybí, stejně tak mi vadí dlouho slibovaná absence Jokera (pouze ústřižky starých záběrů), jež se ukázala jako skutečná. To jediné tu chybí k poníženému pětikvaltu, jelikož jsem se jinak výborně bavil. Čím dál více mi vadí nucená emancipace a angažmá režiséra na základě pohlaví a až posléze talentu. Ačkoliv jsem měl od začátku takové pocity z přefeminizovaného Birds of Prey, vlastně s tím v tomto případě nemám problém, jelikož jsem s režií Cathy Yan velice spokojen a tu určitou videoklipovost po vzoru SS má v malíku. Nejvíce tedy s akčními scénami, kde je na to Margot Robbie ještě sama (75% snímku), akce je přehledná, choreograficky vypiplaná (nedělám si iluze o tom, že mladá režisérka měla k ruce schopné kaskadéry) a velice dobře se na to koukalo. Stejně tak mě opět potěšil Ewan McGregor (Doktora Spánka jsem viděl předevčírem), jež si hlavního záporáka hodně užívá (bůh ví, jestli příval rolí brzy neskončí) a ačkoliv hraje přesný archetyp zlého arcipadoucha, jako fanoušek komiksů jsem přesně toto chtěl a netoužil jsem po nepřiměřeném ohýbání známé postavy. Částečně k němu došlo, stejně tak i u Zsasze, ale Chris Messina je cool, takže pohoda. Velká spokojenost, necelé dvě hoďky utekly jako voda a pevně doufám, že se Harley nějak více zapojí do pomalu se vzpamatovavšího univerza. (05.02.2020)

Zdaleka ne tak předvídatelné a unavené, jak naznačovaly trailery nebo první reakce, vzhledem k vynucenosti v podobě těžení titulní hrdinky dokonce příjemné. Jenže tím největším plusem stejně zůstává to, že jsem se na rozdíl od spřízněného Sebevražedného oddílu bavil. Margot Robbie předvádí harleyovský standard, kdy jí je občas trochu moc a ostatní dravci nedostanou dost prostoru, ale většinu času je její bezuzdné bláznění tak akorát. Snad jen s tou výtkou, že do komiksového předobrazu má pořád strašně daleko, protože podstata Harleen Quinzel opravdu není jen ve smíchu a palici. Za úspěch beru i hlavního záporáka, který si sice Black Mask říká zbytečně, ale Ewana McGregora není nikdy dost na to, aby si nemohl střihnout vděčnou roli ve filmu, který vejde do širokého povědomí. Škoda jen, že mu parťáka dělá sympaťák Chris Messina, jehož role nemá s hrozivým Victorem Szaszem, kterého by měl představovat, společného opravdu nic. A podobných rozporů je film plný. Huntress je úžasná, ale prostor skoro nemá. Jedna hláška je dobrá, u další je mi skoro trapně. Zkrátka a dobře jsem čekal všechno možné, jen ne neurážející jednosměrku, kde nula od nuly pošla, a na kterou se (opět) nebude nijak navazovat. 50% (11.02.2021)

Totálně rozsypaný bazmek, který by hrozně moc chtěl být Deadpoolem pro DCEU, ale nefunguje ani v jedné z poloh. Feminismus z toho sice číší na sto honů, ale nefunguje to jako komedie, jako policejní drama, jako gangsterka, ani jako horor. Mary Elizabeth Winstead je tady špatná a to je všechno, co o tom filmu potřebujete vědět. Ruce pryč! (28.05.2020)

Chaoticky vyprávěná banalita o tom jak se holčička potřebovala vysrat. Margot sice role Harley sedí, ale sólové příběhy o ní nefungují ani v komiksu a ve filmu už vůbec ne. Pozérské hlášky a snaha o generování humoru nejsou legrační. Celé je to navíc obalené podivnou girl-power fazónou, která je ve filmech čím dál tím víc otravná. Naštěstí jsou akční scény hodně dobře natočené a nápadité, takže to za vidění pořád stojí. McGregor tu vypadá trochu jako Bono a jeho "Já chci a to je moje" přístup je poměrně osvěžující pojetí padoucha. Ostatní rádoby hrdinky sejdou z mysli dřív než napíšete komentář na ČSFD. Krást se vyplácí. (24.03.2020)

Překvapivě dobře konsolidované vyprávění, které především v první polovině nápaditě odráží nepředvídatelnou náturu svých protagonistek. Na Margot se navíc pořád bezvadně kouká a maniakální verze jindy sympatického McGregora mi přišla spíše nevinně zábavná než trapná a otravná. Po srovnání motivací a stanovení jasného cíle se vyprávění uklidní a společně s tím začíná film ztrácet náboj a progresivní nápady - akční scény se stávají rutinnějšími (s výjimkou závěrečné nahánění na bruslích) a zpočátku chytře protlačovaný feminismus se ohraje a tlačí na pilu až příliš. A vedlejší postavy zkrátka nejsou tak zajímavé, aby tu snaživou one-woman-show nějak přínosně doplnily - což je asi největší škoda, protože z formálního hlediska jsem byl relativně spokojen a kvituji i fakt, že jsem hned po chvilce úplně zapomněl, že má jít o superhrdinský film. 65% (25.03.2020)