Smrtonosná past

Opravdu úžasný akční film rostoucí s každým dalším shlédnutím. Bruce Willis hláškuje jak o život, Rickman je jako záporák správně vyšinutý, ale ještě ne sebeparodický a celý film se nese v krásné vánoční atmosféře plné krve, zlomených vazů, kulek a... vánočních songů. Další McTiernanova klasika po Predátorovi, tentokrát vytvářející nový druh akčního filmu. Prostě stovka. Merry Christmas (26.12.2010)

Bezpochyby je tahle akční pecka zaslouženě v top200 v CSFD. John McClane, bez bot, ale lepší než chycen bez kalhot ;-) naprosto kultovní hlášky a způsob jakým likviduje protivníky jednoho po druhém. Naproti charismatický padouch. Bez váháni 10/10* Každý koho zajímají aspoň trošku filmy by měl tento skvost vidět. ,,mery chrismas madafaka* (08.03.2008)

Napětí, vzrušení, dobrodružství všech úrovní, na všech poschodích! - Boudo, budko, kdo v tobě přebývá? - Já pan Takagi a já Holly Gennero a já John McClane! Kdo jsi ty? - Jsem Hans Gruber! Klasický, kultovní a nezapomenutelný akční snímek plný skvělých hlášek, nezapomenutelných scén a perfektního Willise. Chyby: 1) Když přijde John McClane do budovy Nakatomi a dívá se na monitoru na jméno své ženy, můžeme si všimnout, že na jednom záběru je napsáno: "GENNARO, HOLLY". V dalším záběru, když na toto jméno klikne, spatříme je jinak napsané: "GENNERO, HOLLY". 2) Asi v 39. minutě přijede výtah, v němž sedí mrtvý terorista s čepicí Santy Clause. Hans Gruber se na něj dívá, otočí mu hlavu a v ten okamžik mrtvý zavře oči. Je to velmi snadné postřehnout. (20.07.2010)

Skutečnost, že americký filmový průmysl vedou židé, cenzuru katolíci a diváci jsou protestanti, ukazuje na tamní mimořádnou spolupráci: jedněm jdou do kapsy výdělky, druzí zajistí odstřiháním závadností návštěvnost a třetí se přijdou poveselit do kina. Nestojí právě na tomto velký trik Hollywoodu, o němž vypráví první Smrtonosná past? Na elementární úrovni ten film můžeme samozřejmě číst jako příběh o newyorském policajtovi, který vystřílí bandu teroristů, ale vedle toho tu máme i příběh o nacistovi Gruberovi, kterého přivábila do mrakodrapu chuť nastřádaných židovských peněz. Gruber se svými německými pohůnky představuje cosi jako relikt, který se nepodařilo chytit spojeneckým oddílům před Norimberskými procesy. Jestliže měl Goebbels za nacistického Německa na starost vnitřní Německo a Hitler válku, pak tady zajišťuje analogicky PR-ko dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem Gruber a válku jeho pochopové určení na špinavou práci. Co je ovšem klíčové a co si uvědomil Marlon Brando, židé a představitelé mocné židovské lobby, kteří kontrolují a vládnou Hollywoodu, si dávají dobrý pozor, aby ve filmech nebyli nikdy zobrazováni negativně a už vůbec ne jako loutkáři hýbající světovou šachovnicí, a proto jsou v první Smrtonosné pasti filmu vydávány za Japonce, konkrétně za japonskou finanční společnost Nakatomi sídlící v moderním mrakodrapu v centru L.A. Podobná cenzura proběhla mimochodem v Německu, kde jména jako Karl a Hans, ale i Fritz, Kristoff nebo Heinrich nahradily jejich anglické ekvivalenty. Kdo je pak ale Willis, který nám v triádě teroristé-oběti-zachránce chybí? Willis je nejspíš novodobá kombinace Abraháma, Mojžíše a krále Davida v jednom. Prostě Superman, sám velký Jahve, který se zjevil, aby po Egyptu, Asýrii, Babylonu, Římu opět vysekal židy z problémů. Odsud chápeme i původ slavného výroku Johna McClanea o krůtě a obyčejným vánočním stromečku, kterým odkazuje k šábesu (židé Vánoce neslaví, to je další kamufláž pro západní křesťanské publikum), kdy by se mělo v klidu odpočívat, jenže on musí lízt v nějaký blbý rouře. Podobný výrok známe z Biga Lebowskiho, který rovněž o šábesu nekoulí. Jenže záchrana lidských životů je přece jen něco jiného než kuželky. (08.09.2011)

Co je na Smrtonosné pasti nejlepší? Bruce Willis! Pokud by se v hlavní roli objevil kdokoli z anonymní řady akčních postav, zapadla by nenávratně prachem a nikdo by si tak nemohl užít Johna McClanea jako archetypální příklad hrdiny proti své vůli. McTiernan navíc dokáže akci podat tak, že působí zcela nepřibarveně a atmosféru několika pater mrakodrapu nebojácně buduje zkrvavenými chodidly a záplavou černého humoru. Jenom je škoda několika neodpustitelných a osmdesátkově úsměvných hluchých míst, zbytek je nezpochybnitelná klasika. (16.06.2007)