Na samotě u lesa

Apel na lidskost, výborná klasika a ve své době trefná satira, jejíž některé aspekty jsou aktuální dodnes. Ovšem to hlavní a základní - nejlepší filmová bitka všech dob! Řežba gerontů po pohřbu pana nebožtíka musí v každém správném chlapisku vyhánět adrenalin na maximum, škubat mu mozolnatými dlaněmi a zasít do něj pocit, že mnohé zmešká, když se okamžitě nezapojí. Beat the bastard (15.05.2012)

Takový typicky český film, který se možná snaží o něco víc než komediii, ale stejně jsem z toho v rozpacích. Na venkov se u nás ve filmu obvykle pohlíží brýlemi Pražáků, tak i tady. Jim asi připadá bizarní vše, co je jiné než městské. Jinak ale tento film nijak neuráží, nejsou v něm vulgárnosti a sprosťárny, rodina je tu podána celkem slušně, proto budiž - ale nic světoborného tento film rozhodně není. (04.10.2007)

Menzel i Svěrák mají na svém kontě zdařilejší počiny. Film i po letech překvapí množstvím hlášek, které dávno zlidověly. Zápletka kolem chaty má být zdrojem humoru, ale ten rychle vyschne. Na Kemrovi je zase vidět, že v době natáčení ještě nebyl ve věku důchodce vyhlížejícího zubatou a přeliv to skutečně nezakryl. (02.04.2022)

Pěkně humorné i dojímavě poetické. Za normalizace nepohodlného Bohumila Hrabala sice vystřídala scenáristická dvojka z Divadla Járy Cimrmana, ale Svěrák se Smoljakem to zde Menzelovi rozhodně neskazili ani svou hereckou účastí. Je to typický film Jiřího Menzela z dob minulých, ve víru kouzla všedních dnů a zdánlivě obyčejných věcí. Osobitý děda a jeho výroky (Chčije a chčije...), nezapomenutelná rvačka na pohřební oslavě, ještě svéraznější mistr stavitel Lorenz, který ,,cihlu do ruky neveme, ale na slovo odborník je to vzatej" a řada nezapomenutelných momentů především uprostřed přírodních krás a prastaré chaloupky, i v společnosti zvířat. ,,Kdepák, to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou!" Není divu, že tenhle útěk z přetechnizovaného světa oslovil spoustu diváků i v době svého vzniku. Pěknou civilní roli zde sehrál před svým odchodem do emigrace Jan Tříska. ,,Václave, proč nejsi moje žena?" . . . Nadčasová rodinná klasika. Navíc se tu v pozadí pěkně vyvíjí vztah rodiny se zcela neznámým člověkem jiné generace a prostředí. 85% (25.12.2018)

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)