Na samotě u lesa

„Kozo, kozička, kanálie..“ Jsem si vědom, že svým hodnocením budu uvržen na samotku do lesa, leč pro několik neúspěšných pokusů oblíbit si tento Menzelův snímek si nemohu zkrátka pomoct. Důvody můžou být pečlivě artikulující Svěrákův Olda, spousta hluchých míst ve srovnání třeba se střediskovými Křečovicemi, nebo (teď píchnu politý limonádou do hnízda plného frustrovaných vos) mě prostě jen odradil ten příklon k cimrmanovskému humoru, který kulantně řečeno nevyhledávám.. (01.09.2008)

No není ta česká země krásná?! Tohle uměl J. Menzel nejlépe. Vyprávět o obyčejných věcech neobyčejně lidským způsobem. Základem tohoto snímku budiž scénář pánů Smoljaka a Svěráka, který napsal sám život a v němž dotyční pánové zůročili své poznatky a zkušenosti při shánění chalupy. Předobrazem dědy Komárka (kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Josef Kemr), byl nějaký pan Lukčík. Myslím, že skutečným důvodem proč si tento snímek získal takovou oblibu a pozornost u českých diváků byl fakt, že v době natáčení se v něm spousta lidí vzhlédla, každý měl obdobné zážitky s nějakým tím " dědou Komárkem ". Taková kumulace zlidovělých hlášek se jentak nevidí. Konkurovat tomu může snad jen snímek Vesničko má, středisková. Básnické střevo nemám, ale při sledování takovýchto typů snímků, vždy dostanu velkou chuť, nějaký ten verš složit. Naštěstí (pro lidstvo) vždy zůstane pouze u té chuti :o) Tak vemte za vděk, alespoň pár hláškami z filmu. Upozorňovat na SPOILERY snad ani nemá cenu, tento snímek musel vidět každý a to hned několikrát. " To je nejlevnější zedník v kraji. 10Kč/hod. On tedy cihlu do ruky neveme, ale odborník je to na slovo vzatý" :o) Nevěříte? Tak tady jsou pádné důkazy: "Je tam dost písku pane Lorenc?....Řídký!....a teď?.....Dobrý :o) " pane Lorenc, uvezu to?..... NE!....a teď?.....Teď jo" :o) Nakonec ještě trošku z jiného soudku: " Vošáhlík je kdo?... Pošťák. Toho vy ale znát nemůžete. Ten chodí kolem 8.00 :o) " Ještěže jsem pro vás přišel. Nevím, jestli byste přišel dnes sám domů :o) p.s. a třeba se i někdy dozvíme, jak to bylo s historkou o vodníkovi, který pomohl mlynáři v boji proti vrchnosti :o) (15.01.2011)

Na samotě u lese mě sice nedostává do kolen a nepřivádí do křečí od smíchu jako mnohé zdejší uživatele, přesto musím ocenit brilantně napsaný scénář s množstvím nezapomenutelných replik, které se staly nesmrtelnými, a vedle toho skvěle zahranou postavu dědy Komárka, "znalce počasí a blech". Do jisté míry mě neskutečně štvaly postavy dětí, které mi přišly neuvěřitelně hloupé a otravné, na druhou stranu mě bavili pan Lorenc či houkající a vyprávějící Radim. Tak či onak jde o jednu z našich nejznámějších humorných klasik na poli československého filmu 70. let, která s grácií odolává zubu času. (01.08.2019)

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)

Naposledy jsem tenhle film viděl v autobuse Praha-Krumlov. Japonka, co seděla vedle mě, odložila znuděně sluchátka už po deseti minutách a taky americké osazenstvo se tvářilo dost nechápavě. Zato našinci se poznali podle lehkého úsměvu na rtech, občas střídaného hlasitějšími chechty. Jsou prostě filmy národní, které exportovat nelze. Kemr u chaloupky náleží spolu třeba s Járou Cimrmanem a Večerníčkem do galerie entit cizozemci nepochopitelných. (12.06.2008)