Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (více)Obsahy(1)
Film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let, která měla zůstat navždy skryta. Děj satirického filmu se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý svůj okraj a zde je hodlala převychovat k obrazu svému. Vedle sebe se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista, odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, nehodlající své myšlení vtěsnat do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, jež jediné východisko viděly v útěku za hranice, který se však nepodařil... Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci jiskřičku naděje. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po jednadvaceti letech, premiéru měl v lednu 1990. Diváci jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl Jiří Menzel. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (391)
"Ten člověk nezemře přirozenou smrtí." :-) Trezorový snímek Jiřího Menzela na motivy předlohy Bohumila Hrabala patří mezi filmy, které by se měly promítat povinně ve školách. Nejen kvůli samotnému politickému podtextu, ale kvůli jemnému, inteligentnímu humoru, který je třeba pěstovat! Máme my to ale štěstí, že máme v kultuře v tomto směru takové úžasné velikány! Skřivánci jsou jedna velká hořkosladká paráda a díky všem tvůrcům za ni. ()
Menzelovy filmy mě nikdy moc nezaujaly, uznávám některé jako velmi kvalitní, ale krom klasické Vesničky nic co bych si chtěl dávat znovu, i ty Vlaky mě dost míjely (zvlášť ve srovnání s druhou čssr oscarovkou - Obchodem na Korze). Ale o to víc mě potěšili Skřivánci, to je vážně skvělý film. Pražské jaro mu evidentně prospívalo, že dokázal pod tou svou klasickou pohodovou člověčinou ukázat jak přechází z toho všeho kolem nich mráz po zádech, že ten lehce trapňoučký smích je jen povrch aby se z toho nezbláznili. A to už Menzel nikdy nezopakoval - normalizace ho pak evidentně tak vykostila, že už nikdy o ničem velkém nevyprávěl. 9/10 ()
„Jen si je prohlédněte, ty hnusné, imperialismem nasáklé tváře“. Jiří Menzel opět podle Bohumila Hrabala vypráví o pestrém zástupu pábitelů, kteří by chtěli žít, leč doba jim to nedovoluje. Skupina „buržoazních živlů“ odklizených k „převýchově“ do kladenských oceláren nepřestává snít své sny a doufat v důstojnější podmínky pro život. Vždyť na nimi bdí sám strážný Anděl. Menzel režíruje přímo rozkošnicky, podobně jako později Postřižiny, což však nemůže dát zapomenout na dusnou politickou atmosféru doby (pravda, jak pro koho), čímž snímek zase připomíná Ostře sledované vlaky, rovněž s Neckářem v hlavní roli. Škoda jisté nedotaženosti příběhů postav vedlejších, které se omezují na jednoduché figurkaření, při delší stopáži by se možná jednalo o dílo komplexnější. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, gudaulin ()
95% - Poezie, humor, prvotřídní herectví, Menzel... Neumím správně popsat, co jsem cítil při sledování tohoto filmu. Kdybych se o to pokusil, užíval bych výrazy typu "unešenost, pobavenost, nostalgie, sympatie, touha", rozepisoval se tady o švejkovské filosofii, aneb "kterak ten náš národ všechna svinstva s vtipem přežije", citoval bych Kurase i Heydricha, co kdy o nás napsali, a na závěr bych dodal, že přes to všechno věta "Kam zmizel Mlíkař?" spolu s posledním záběrem kamery tento film symbolizuje. Já se o to ale radši ani nepokusím :o) ()
Jiří Menzel dokonale porozuměl textům Bohumila Hrabala a z tohoto šťastného spojení vznikla celá řada dokonalých filmů. Skřivánci jsou lehce humorným pohledem na absurditu budování socialismu v padesátých letech. Zároveň je to film dojemný a hluboce lidský, ozdobený vynikajícím obsazením. Dvacet let nuceného odpočinku v trezoru dokazuje, že vynikající filmová díla vůbec nestárnou. ()
Galerie (43)
Photo © Filmové studio Barrandov / Josef Janoušek
Zajímavosti (24)
- Ještě než bylo definitivně rozhodnuto o zákazu filmu, museli tvůrci vystřihnout scénu se senilním ministrem Zdeňkem Nejedlým (Vladimír Šmeral). Po revoluci v roce 1989 Jiří Menzel vystřiženou scénu našel a dosadil jí zpátky do filmu, takže v premiéře byl film uvedený bez jakéhokoli cenzurního zásahu. (BoredSeal)
- Názov filmu vychádza z detskej hry. Kúsky chleba sa priviažu na niť a hodia sliepkam. Tie potom chlieb vyzobú a zostanú visieť na nitiach, zviažu sa a zostanú pevne v moci detí. (Raccoon.city)
- Když se v úvodu filmu Anděl (Jaroslav Satoranský) rozhlíží přes sluneční brýle na oblohu, je vidět v horní části obrazovky mikrofon. (Terva)
Reklama