Poslední aristokratka

Na Poslední aristokratce je smutné, že půjde zřejmě o nejlepší zimní komedii následujících (tý)dnů (lepší než Ženská na vrcholu, Špindl 2 a Šťastný nový rok). Ještě smutnější je, že jde téměř výlučně o zásluhu Vladimíra Smutného. Ten ví, z jakého úhlu herce snímat, aby měl záběr nějakou dynamiku a nebylo třeba zbytečně stříhat. Když si mezi sebou postavy nevyměňují hlášky prozrazující snahu být vtipný za každou cenu, a sledujeme jenom pásma hezkých obrázků jako z videa na podporu turismu (jakkoli inspirací byly spíš Tři oříšky pro Popelku), je film docela příjemný. ___ Jeho větší část bohužel tvoří pásmo sitkomových scének s teatrálními herci, které nespojuje žádné ústřední téma, žádná substance (která úplně chybí postavám, proměňujícím se čistě dle toho, kde je scénář zrovna potřebuje mít - „hlasem rozumu“ je tak třeba po devadesát procent stopáže Frank, ale krátce před koncem na sebe rozumné rozhodnutí za celou rodinu vezme Vivien, jednající do té doby naprosto iracionálně). Snad kromě sdělení, že české koblihy jsou lepší než americké donuty a lhaní a zatajování je v pořádku, pokud z něj dokážete vybruslit nějakým podrazem (nebo tím, že se dobře prodáte). Z motivů exponovaných v úvodu (americká kamarádka, ztracené plechovky, abstinence, nestabilní lustr...) je později smysluplněji zužitkováno pouze nacistické splachovadlo (yep!) a seznámení s Maxem, které žel svou lyričností/sladkobolností narušuje nadsazenou stylizaci zbytku filmu.___ Ze všeho ostatního, co slibuje zápletku, jsou vytěženy pouze další nikam nevedoucí situační gagy. Nejen s ohledem na skoro dvouhodinovou stopáž jsou takřka nulový vývoj a epizodická stavba, jakkoli odpovídají předloze, krajně nešťastné. Jiří Vejdělek jinak potvrzuje, že řemeslo zvládá velmi dobře (až na ta CGI letadla a stejně fejkový New York) a divákům nedůvěřuje vůbec, pročež téměř bez ustání hraje hudba prozrazující nám, zda se máme smát, nebo plakat. U titulkové písničky od No Name se mi chtělo obojí současně. 45% Zajímavé komentáře: Marthos, castor, Marze, marhoul, Slepejsek (24.10.2019)

Kniha je v knihovnách půjčena na roky dopředu, zajímalo mě, jak si Vejdělek poradí s adaptací cizí látky. Knihu si asi budu muset přečíst, protože film je přehlídkou klišé "nechápaví Amíci vs. vyčůraní Češi" a většina vtipů se týká jídla a pití. Tatiana Dyková neskutečně přehrává a je trochu divný ten zvláštní přerod její postavy. Snímek se na jedné straně snaží působit velmi realisticky (středostavovská rodina, která nemá peníze na šlechtické bydlení), na straně druhé se většina věcí vyřeší až nečekaně snadno. Jiné Vejdělkovy filmy mě štvaly více, tohle je taková typicky česká veselohra, ve které sněží, objevuje se mladá neokoukaná herecká tvář a ... všichni se v ní tak nějak domluvíme. (20.11.2019)

Knihu jsem nečetl, jen letmo nahlédl do té první z dnes už vydané tuším trilogie a lehce u mne vzbudila zájem. Nikdy jsem nebyl náchylný k aktuálním bestsellerům a tomu co čtou všichni, ale chvály bylo tolik (hlavně na vtipnost), že jsem zatoužil po čase zase zaslzet nad inteligentním humorem v knize. Leč filmové zpracování předběhlo knihu a tak nemohu na rozdíl od ostatních díla znalých soudit, zda se film povedl (dle knihy) nebo ne. Soudím, že v kině nás co to nečetli byla jednoznačně menšina. Mělo to však tu výhodu, že jsem nemusel předvídat ona vtipná místa shodující se s knihou a nechat vše momentu překvapení. Nu, nebudu dlouho napínat. Ohledně našich soudobých komedií jsem spíše skeptik. Sice se sem tam něco mihne někde zajímavého, ale většina je naprostý brak. Tady jsem sázel na obsazení, že si přinejhorším poradí a nemýlil jsem se. Sice když rodinka opravdu ochotnicky popadala v čerstvém sněhu na přístupovém mostku k panství na jednu hromadu, kousl jsem se do rtu tuše další trapný hloupý ne ,,humor''. Naštěstí se už podobné scény neopakovaly a došlo na dialogy, které většinou byly vtipné . Zámek Kostka (Buchlovice, Lemberk, Rájec, Jaroslavice a Bočkovy Milotice) byl filmaři slepen do opravdu působivé podoby a nejeden divák jistě také zatoužil usednout do starodávného křesla barokní knihovny a se sklenkou ořechovice v ruce zamyšleně hledět do plamenů krbu vzpomínajíc na předky a prošlá staletí. Jenže na těch sídlech byla fakt kosa a krby či později kachlová kamna neměla moc šancí ty obří prostory s vysokými stropy zvláště v zimě alepoň vyhřát na slušnou míru. Já tu kosu úplně cítil... Sám děj nabízí mnoho veselých situací a hlášek, člověk se však u nich tak nějak ale neměl až tak moc velkou potřebu smát. Byť někteří v kině řvali smíchy. V závěru dojde k podivnému a špatně uvěřitelnému prozření paní hraběnky, která byla od prvopočátku nejcizejší element a měla k zámku negativní vztah. Hynek Čermák podal svůj standardní komediální výkon, Liška si zase po čase střihnul tak trochu blba, Balzerová byla skvělá. Výborný a typově skvěle zvolený byl pan Pechlát v roli kastelána a hlavně hezoučká mlaďoučká Yvona Stolařová v roli Marie III. Jako by vypadla z oka Elišce z Pelíšků ! :-). Zaujala i příjemná hudba Michal Ničíka, který bůhví proč není uveden v hlavních informacích nad obsahem. Celý film se nese v takovém neagresívním duchu, je plný sněhu a vánoc a já si myslím, že nám pan Vejdělek připravil další vánoční film, kterým nás na vánoce budou televize obšťastňovat v následujících zimách. Celkově je to za dva muflony, ale vzhledem ke stavu konkurenčních komedií jednoho přidám, páč to bylo takové celkem milé. * * * (29.10.2019)

Život na zámku pro nenáročné platící diváky.. Ořechovka Balzerová a údržbář Liška s nachystaným náhrobním kamenem s nápisem „Já jsem vám to říkal“ umí svou přirozeností podat humor, ale tím výčet pozitiv nejspíš končí. Čermák se v postavě celou dobu hledá, Dykova milá afektovanými výstupy navštěvuje kameňácký sektor, aby se mávnutím kouzelného proutku začala náhle chovat normálně. Do toho burácí klasická hudba, abychom náhodou nezapomněli na ten šlechtický spirit či hudba rozverná, abychom pochopili, že zrovna sledujeme veselé dění a roubuje se romantický vzorec, na jehož konci si přejete, aby nevydrželo zchátralé zábradlí zámecké věže a s prokletou Marií si gravitace vzala i Piškulu na bílém koni. Vánoce, sníh, umělé půvaby aristokracie, tohle se bude v zimním období kinomuflonům líbit. Musí.. (02.01.2021)

Jestli je předloha tak skvělá jak se o ní traduje, tak do filmu se toho podařilo přenést opravdu pramálo. Chtěl jsem vydržet do konce snad jen z úcty k Elišce Balzerové, ale chvílemi to byla muka. Bylo to cukrkandlové, herecky teatrální, bez atmosféry a až na pár úsměvných vtípků bohužel i nudné. Hudba, skládající se z jedné, stále se dokola opakující se smyčky, mě po krátké chvíli vyloženě vytáčela. A titulková písnička byla tragická. Asi se moc tlačilo na pilu nebo to chtělo jiného režiséra. Zlatá Tátova volha. (01.01.2021)