Poslední aristokratka

"Ořechovka je na všechno. Na záda, na klouby, šlachy. Je to afrodisiakum i antikoncepce. Má blahodárný účinky." "Jak to může být zároveň afrodisiakum i antikoncepce?" 'Jó holka, to už je věc dávkování." ____ Velkoměšťácký podpantofláctví vs. vesnická aristokracie - ve filmu. Prostě a jednoduše: klasicky neškodný standard od Vejdělka, jehož jedinou devizou jsou emigrantský fórky - čímž buď vzniká velice ambivalentní trapárna, anebo lehce zábavná čurina zesměšňující oligarchy. Naše moravskobudějovická rodačka - přesně tak, paní Balzerová bydlela u nás v ulici hned vedle ve vchodě - si kupodivu celý snímek krade pro sebe. Dílčí melodie mi budou karcinogenně znít v palici ještě dlouho.... VERDIKT: český koblihy s domácí marmeládou (dženkujem za zcela legitimní gebír vytáhnutý z retychu, milá EU! :) > americký donuty! Čejdnž ma májnd. (03.08.2020)

V kině jsme místo popcornu zakopávali o berle a na pánských záchodcích z kabinek vylézaly postarší dámy, aniž by se omluvily pánům stojícím u pisoárů :-) Aneb 40+ přišli do kina a já byl skoro nejmladší v sále. Nu, začal film a začlo to trochu skřípat - chápu, že se filmaři rozhodli ignorovat jazykovou stránku filmu, ale mně to vadilo. Rodilí Amíci plynule hovořící česky mi neseděli, a to většinou nebývám hnidopich. Úvod filmu pak tvoří poněkud dětinské a nejapné žerty na zpopelněné předky, ale smát se nebudete, za to vám skoro ručím. Vilhelmová přehrává a Pauhofová se nesvlíkla. Suma sumárum mě na filmu nejvíce bavilo trio sluhů, od mručivého kastelána, přes nasávající kuchařku po věčně nemohoucího údržbáře! Já pracoval na hradech a zámcích, a dokonce jsem býval kastelánem jednoho hradu, takže jsem se do těchto problémů a charakterů dokázal vžít maximálně! Po každé sezóně na hradě jsem měl fakt sto chutí zastřelit jakéhokoli návštěvníka, který se dobýval do hradu na štědrý den dopoledne. Nejen to, otázky typu "kde sou tady záchody" nebo "jak dlouho trvá půlhodinová prohlídka" byly na denním pořádku! A úplně nejhorší bylo, když přišli návštěvníci hrubě po konci otvírací doby, bušili do vrat třeba deset minut v kuse, pak otevřeli hubu a spustili to své: "My bychom jenom..." Tak to jsem už nervózně cpal náboje do bambitky po baronu Trenckovi a pouštěl rotvajlera Pepu z ohrady! Zpět k filmu - amíci byli naprosto nezajímaví, románek opravdu velmi zbytečný a spousta věcí ze života na zámku tak naivních a nezvládnutých, až mě mrzelo, jak dopadl film, který by mohl aspirovat na jednu z nej komedií poslední doby. Žel nestalo se tak. Přesto je to poměrně milý pohodový film, který neurazí. (26.10.2019)

Strašnej průšvih. Vejdělek stvořil zas další vejdělkovinu - nudnou, humoru prostou a zaměnitelnou s jakýmkoli svým výtvorem. Bohužel. Že s knižní předlohou tato Poslední aristokratka nemá kromě jmen postav a faktu, že restituovali zámek, nic společného, by nevadilo tolik, kdyby vzniklo něco zábavného a vtipného. Ani omylem. Zatímco Bočkova tetralogie je napsaná v duchu fantastické nadsázky jako vystřižené od Švandrlíka, film se bere vážně, takže do něj vůbec nezapadají nerealistické postavy na hraně karikatury a trapnosti, a vůbec nedává smysl. Spoustu blbostí z filmu vypsal do své recenze František Fuka, takže ho nebudu tady papouškovat, jen dodám, že jak s ním většinou nesouhlasím, tady má bohužel pravdu. Přemýšlím, zda je co vyzdvihnout - snad možná příjemnou vánoční atmosféru, fajn soundtrack složený z mozartovské klasiky (teda do naprosto zrůdné titulkové písničky od No Name - jak v kině vždy sedím do konce titulků, tahle příšernost mě snad poprvý vyhnala ze sedadla dřív), milé překvapení v podobě přesvědčivé Yvony Stolařové - a tím to hasne. Humor z nefunkčních pokusů o hlášky, trapné postavičky jako z Účastníků zájezdu, naprosto debilní rozuzlení zápletky s prodejem zámku, dokonce přišlo i zklamání z jindy skvělé Smutného kamery - v Aristokratce se opakují stereotypní letecké pohledy na zasněžený zámek a tím to hasne, prostě bez nápadu. Tak na mě ostatně film působil celkově: jako kdyby se Vejdělek, Smutný a prostě všichni u natáčení nudili, odvedli povinný standard s vidinou "vyděláme prachy na zfilmování bestselleru, takže je jedno, že to bude debilita, kvůli názvu na to lidi stejně přijdou" a honem domů. Když jsem se při novinářský projekci začal nudit fakt už strašně moc a poprvé se podíval na hodinky, vyděsilo mě, že uteklo teprve 30 ze 110 minut stopáže. A to je fakt průser. (24.10.2019)

Aneb jak si newyorská rodina s českými kořeny, která by se ztratila i v Central Parku, najde cestu ke svému chátrajícímu rodovému sídlu v Čechách. Otec Hynek Čermák zámek Kostka získá po dlouhých letech díky svým šlechtickým předkům, s rodinou měl přijet jen na skok, ale nakonec si k místu v dezolátním stavu získají pevné pouto. Jak objevné. Humor nefunguje. Spočívá v českoamerických rozdílech, kdy jakože českost představuje trojice bodrých zaměstnanců, ovšem zvolená forma je zoufalá, romantická linka zbytečná, klasických hudebních skladeb bylo příliš. Mimochodem rodinka v Česku nikdy nebyla, ovšem mluví perfektní češtinou, mezi sebou i doma za oceánem mluví česky. Čermák není z masa a kostí, jen ze sebe sype kraviny, Dyková se pitvoří a objevuje kouzlo českého nezdravého jídla, její postava je otravná a ona ji ještě otravně hraje. Vejdělek mě už pár let dost nebaví. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. A pak hop a skok, najednou se vše až nečekaně snadno vyřeší, dosud nesvéprávná Dyková totiž zavelí k obratu a všichni budou spokojení. A já si uvědomil, že už je konec a že jsem se měl asi smát všem těm momentům, kdy úsečný kastelán odmlouval, hospodyňka do sebe denně lila domácí ořechovku nebo z nacistické koupelny řvala pochodová hudba. Nesmál. (10.04.2020)

Dokonalou předlohu Evžena Bočka jsem četl a mocně jsem se u ní bavil, s o to větším despektem jsem přistupoval k filmovému zpracování. Byl jsem ale nečekaně překvapen. A ještě ke všemu příjemně. Tím nechci říct, že se tvůrcům snímek nějak zvlášť povedl, spíš jsem čekal mnohem horší výsledek. Zrušením jazykové bariéry u Vivian si Jiří Vejdělek příliš nepomohl, připravil tak film o pěknou řádku možných vtipných scén, humor páně Božkův byl ostatně celkově značně potlačen, na druhou stranu mě potěšil vhodným obsazením jednotlivých postav, pokud nepočítám Maxe Zdeňka Piškuly (Zdeněk Piškula ve mně vždycky vyvolává dojem, že začne všem okolo nabízet Strážnou věž), zvláště Martin Pechlát byl jako kastelán Josef naprosto dokonalý. Ve výsledku sice nemůžu film zrovna vychválit, ale bavil jsem se u něj a určitě ho nechci nijak potopit. Těsný nadprůměr a fajn nálada. (12.05.2020)