Zločin v šantánu

Film, který má něco do sebe pro originální koncept kritiky socialismu, ale to mísení několika různých žánrů a zdlouhavá hudební čísla vržou, skřípou a nudí. Menzel občas potěší vtipnou inscenací a herci jsou vesměs dobře obsazení (hlavně Libíček a debutant Svěrák), ovšem přeplácaný výsledek je spíše otravný než inteligentní. Jako pokus o skloubení nové vlny a filmů Oldřicha Lipského však zajímavé... (07.11.2018)

Na Zločin v šantánu jsem se podíval hlavně proto, že se jedná o první filmovou roli Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, který zde ještě nemá svůj typický knírek. I přes nedlouhou stopáž jsem se poněkud nudil a usínal jsem podobně jako pánové během závěrečné popravy. "Jakou cenu má lidský důkaz, když se dá dokázat cokoliv." (19.06.2010)

ŠANTÁN zaujímá v menzelovské filmografii specifické místo. Podle vlastních Menzelových slov to měla být jakási syntéza prvorepublikové detektivky fričovského střihu, živená zřejmě i "drsnou školou" (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA?), muzikálu a ještě čehosi navíc.(Pilarová, vedená Menzelem "neherecky", v klidu a přirozeně hraje sebe samu a z tohoto hlediska film zvlášť nebrzdí;spíš naopak.) Ale během dívání na film se mi asociuují i další souvislosti: MONSIEUR VERDOUX, KDYBY TISÍC KLARINETŮ, ale také KONEC AGENTA W 4 C (Vodička jako agent pro zvláštní úkoly) prvorepublikového ministra spravedlnosti (v Brodského pojetí této role se zase objevují reminiscence na jeho inspektora drah v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH). Šlitr se Suchým ve svých partech asi právě tady mají nejblíže k Voskovcovi a Werichovi např. ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM. Výčet těchto možných interpretací, daných mj. i Škvoreckého vstupy, jistěže ne vyčerpávající a v mnoha ohledech ne zcela přesný, jen naznačuje důvod rozporuplných Menzelových prohlášení o jeho vztahu k tomuto napůl zapomenutému dílku, jehož cestu po našich kinech záhy začala komplikovat sílící husákovská normalizace. Menzelova rezervovanost však má i svůj pozitivní rub. Pokus o reminiscence starých dob nebyl zcela bezúspěšný a jeho torzovitost je paralelně na pomezí vcelku zdařilé syntézy. Prolnutí blíže necharakterizované totality s muzikálově pojatými hudebními čísly nese celou řadu stalinistických konotací (Mňačkova povídka JAK CHUTNÁ MOC), hudební projev je naopak v řadě klíčových míst (Suchého zatčení; jméno přidělené postavy záměrně neuvádím; pro vyznění filmu není totiž podstatné) i faktovým přínosem klíčový a často se přitom jedná o vrcholná díla semaforských tvůrců; pěvecké výstupy mladé, nad očekávání sličné Pilarové jsou pověstnou třešinkou na tomto pomyslném filmařsky chutném dortu. Po čtyřiceti letech tak pamětník vidí film, jemuž lze s trochou nadsázky ledacos vyčíst - velké oči jeho tvůrců zejména - , který se však přesto zařazuje důstojným způsobem a nanejvýš osobitě do naší pověstné filmové vlny šedesátých let, a spoluvytváří a dotváří tu nepříliš lichotivou odezvu srovnání s polistopadovou filmovovou zdánlivě bezuzdně volnou tvorbou. Uzavřená minulost je tedy v tomto případě až překvapivě živou výpovědí ne o dějích, ale o soudobé a nečekaně aktuální sebereflexi událostí bouřlivého roku 1968. (05.07.2008)

Příjemných 80 minut. O nějaký "zločin" zde jde spíše až ve druhé řadě, film je to navíc promyšlenější, než by se mohlo na první dojem zdát. Zločin v šantánu, to jsou především hezké písničky Suchého a Šlitra a příjemná atmosféra 60. let. Zapomenout nelze na pěvecké kvality Evy Pilarové, ve své době to byla jedna z nejlepších domácích zpěvaček. Její pěvecká vystoupení tvoří to nejlepší z celého filmu. A herecké obsazení se zde ostatně více než povedlo: ve filmu si zahrála celá řada skvělých českých herců (nejvíce potěšil Brodský, Libíček, Hrušínský, Přeučil a skutečně půvabná Jitka Zelenohorská). Film jsem si vyhledal kvůli tomu, že se na jeho scénáři podílel můj nejoblíbenější literát Josef Škvorecký, který se ve filmu i mihne v cameo roli, a rozhodně nejsem zklamán. Máte-li jako já zálibu v semaforských písničkách a poetice, pak směle do toho. Dostane se vám stále svěží podívaná s několika krásnými hudebními čísly, řadou pěkných holek a špetkou té detektivky navrch. Velmi kultivovaný film, zdá se mi. (18.06.2011)

"To je ilerelevere... ilere... ilereve... ile... To je blbost!" Humor je možná příliš suchý, ale je, satira je možná příliš očividná, ale je také - a je náležitě pichlavá. Díky Josefu Škvoreckému se obojí dostalo do scénáře, díky Jiřímu Suchému do textů písní. Zločin v šantánu se mi zkrátka líbí a nemůže za to jen moje láska k Semaforu. Mohou za to všechny ty momenty a momentky, které v něm jsou, může za to souboj Jiřího Šlitra a Zdeňka Svěráka v soudní síni, může za to Jan Libíček vyrážející dveře, může za to Eva Pilarová, která nakonec zazpívala... A navíc scéna s posledním přáním a závěrečnou písní Balada pod šibenicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Jiří Menzel natočil. (11.11.2015)