Zapomenuté světlo

Kvalitní herec se pozná jednoduše a jasně - musí umět hrát očima a to Bolek umí znaměnitě. Pro něho nezvyklá role zahraná s naprostým přesvědčením. Je velká škoda, že tento charismatický herec před kamerou nedostává více dramatických příležitostí, stejně jako Veronika Žilková, kterou jinak moc nemusím, ale tady klobouk dolů. Vynikající film doplňuje přesně pasující hudba Radima Hladíka a Michala Dvořáka, stejně jako výborná kamera a krásné obrazy Jizerských hor. Tady už Vladimír Michálek režíruje s obrovskou jistotou a je to sakra vidět. Moc pěkný film zobrazující dobu konce osmdesátých let, kdy Bolševici ještě mohli všechno. Neskutečně silná scéna, když Bolek dá facku jednomu funkcionáři, ten Bolkův pohled ve tváři, to je prostě mazec. (23.03.2011)

Nějak nechápu, co to má společného s Demlovou "předlohou". Ta kniha je v podstatě esej o tom, jak geniálního básníka Jakuba Demla nikdo nemá rád a nechápe ho, a proto musí on, ač génius, dělat faráře v nějakém zapadákově a udělovat poslední pomazání tuberákům. Ve filmu jsem odhalil jeden citit z knihy, a jeden k nepoznání přetvořený motiv. To je všechno. Je to příběh o tom, jak Polívkův farář Holý (mírně obšlehnutý z Guareschiho) bojuje proti komunistům o záchranu kostela. Setkává se s nepochopením úřadů, kolaborantských kněží z neblaze proslulého Pacem in Terris i běžných lidí, nakonec je ale zachráněn. Herecký koncert Bolka Polívky kazí málo zajímavý a poněkud inkoherentní scénář a příšerná hudba. Přesto jde o zajímavý a dobrý film o osmdesátých letech, jedno z těch lepších děl české porevoluční kinematografie. A zase budu kladný hrdina a zase budu mučedník a zase mě všichni budou nenávidět... (17.04.2009)

Naštěstí velmi uměřený přepis ne zrovna jednoznačné knihy. Film navíc naštěstí neodsuzuje, neposuzuje, jen naznačuje, a to bohatě stačí. A Bolkovi jsem jeho kněze s idealistickými představami, který neustále naráží na tvrdou realitu, věřil jako nikdy. A ostatně i ten vztah - nevztah, paralely na Maří Magdalenu a tak, to je vše je solidně uhrané. Je prostě vidět, že scénář psal profík, tedy profesionálka, která tomu rozumí. K tomu skvělá a nostalgická kamera a zamyšlená hudba... takže celkový výsledek člověka zasáhne. Pár scén a některé drobnosti mi vadily a vadí, abych tomu dal maximum, ale jde skutečně o drobnosti. (24.09.2017)

Když jsem Zapomenuté světlo před lety viděl poprvé, připadalo mi příliš šedivé a smutné, příliš nasáklé dobou, na kterou jsem ani pořádně nepamatoval, leda ze školky. Bylo mi právě patnáct, zvenku útočilo léto a Anička, do které jsem byl trochu zamilovaný, zhodnotila celé dílo lapidárním: "Pchh... ňákej bůh." Pak jsme se šli všichni koupat do jezera. Tolik jen na kajícnou objasněnou, jaké může být člověk pako, obzvláště když se v patnácti zamiluje ("Proč pod paprsky slunce, Die, usadils / nám ženy, ono zlo tak svůdné pro lidi?" četl jsem včera u Eurípida). Mně se totiž už tehdy Zapomenuté světlo docela líbilo, zejména výkon Bolka Polívky, ale zůstal jsem mlčet. Teď na podruhé mi nezbývá než uznat, že je to dílo v české kinematografii devadesátých let jedinečné už svým námětem a krásné především v oné postavě neokázalého kněžského hrdiny všedních normalizačních dnů. Ostatní výkony, až na Veroniku Žilkovou, jsou ve srovnání s Polívkou poněkud mdlé. Ale i s pár drobnými vadami se jedná na jednu stranu o skvělý portrét jedné doby a toho, jak bolestně poznamenala katolickou církev, na druhou stranu o neméně skvělou, volnou demlovskou variaci na téma kněz a láska k ženě. (06.02.2009)

No, Bolek Polívka zde předvedl, že má i na vážnou roli. Zajímavý český film, ke kterému jsem se dostal až teď. Ale stálo to za to. Film nenudí, herci hrají skvěle, má to i o čem vyprávět. Někdy je to možná až příliš smutné, ale zase musím ocenit ty scény, kdy je všechno v klidu, v pohodě a pak se najednou něco stane... A že jich je tam dost. 4* (23.09.2017)