Coco

Velká pocta mexické kultuře a tradici písničkářů, významu rodiny a svátku Dne mrtvých ve spojení dvou světů a vzpomínek na zesnulé - krásný vizuál, sem tam hezky černý humor, promyšlená story a hlubší poselství, než co bývá u 3D animáků obvyklé. A oproti většině je tu i cítit duše. Takže moc fajn, sem s vinyly Ernesta de la Cruze. (12.02.2018)

Před dvěma lety se tvůrcům od Pixaru podařilo ohromit dechberoucím V hlavě a pro tentokrát přebírá štafetu nejnovější kousek, který se skrývá za skromným názvem Coco. Divák má možnost na sto minut uniknout do nádherně barevného spektáklu, ve kterém se střetává svět živých a mrtvých - a také svět lží a pravd. Musím se přiznat, že mě už vskutku dlouhou dobu v kině (a vlastně ani doma na PC/TV) žádný film nedojmul tolik jako právě Coco. Pokud budete očekávat bláznivou taškařici na sto barevných způsobů, tak budete nejspíš zklamaní - o tom tento snímek rozhodně není. Humorných scén tu najdete spoustu, ale jsou podávány v rozumných dávkách. Tento snímek sází zejména na hluboký příběh, ve kterém se skrývá nejedna nečekaná odbočka a hlavně (již mnohými zmiňovaný) plot twist, kterému se divákovi ve většině dnešních animáků nedostává. Zkrátka velice vydařené dílo, které člověku připomíná, že bychom neměli soudit knihu podle obalu, že každá pravda i lež má stejně jako mince dvě strany, a hlavně, že tím nejcennějším klenotem, kterého se nám může dostat, je milující rodina. (18.01.2018)

Když to vezmu spravedlivě, tak je Coco asi nejlepším animovaným filmem tohohle roku. Je to krásně barevné, má to drive, postavy jsou sympatické, je to zábavné a příběh je opět (na Pixar) velmi slušný. Emoce jsou skvěle zvládnuté a v samotném závěru jsem se málem neubránil nějaké té slze. Co se negativ týká, tak je to místy hodně předvídatelné (kdo je Hector?), někdy lehce neuvěřitelné (opravdu může rodina až takhle důsledně zakazovat hudbu?) a první polovina filmu je mnohem méně zajímavá, než ta druhá. Při závěrečném hodnocení jsem si to srovnával především s loňským Kubem a Knihou života z roku 2014 (protože ten námět k tomu prostě svádí) a o výsledku mám nakonec jasno - 8,4/10. (09.12.2017)

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)

NEODPOUŠTĚJTE MU, ALE ZAVRHOVAT HO NEMUSÍTE. Je naprosto neskutečný, kolik modifikací může mít příběh o soudržnosti rodiny. A k tomu navíc výprava do mexického svátku, o kterém nemá mnoho -minimálně- středoevropanů ani potuchy. Dospělý příběh pro děti a dospělé. Pixar měl i bude mít slabé chvilky, ale tohle je přesně důvod, proč ho milovat. 90%. (25.01.2018)